Jurgen Leyers, známější jako DJ Fire, má na svém kontě mnoho kvalitních tracků i pár remixů, a to nejen v dlouholeté ko-produkci se svým kolegou Laurentem Véronnezem pod hlavičkou Fire & Ice, ale i samostatně. I po oficiálním ukončení dnes už klasického projektu Fire & Ice, který se nám naposledy předvedl v květnu 2006 vinylem "A New Beginning", tito dva kvalitní producenti nadále spolupracují. Ostatně, L-Veeho rukopis je jasně čitelný na všech skladbách DJ Fire. Na jejich spolupráci je zajímavý posun, který prodělali od roku 2001, kdy vyšel debutový vinyl Ulan Bator / Luminized, do současnosti. Raná tvorba DJ Fire by se dala označit jako nepříliš melodický progressive house. Tím mám na mysli nejen jeho výše zmíněnou prvotinu, ale i vinyly Jetlag / Diabolic (Bonzai Trance Progressive, 2002) a Religion / Formentera (Progrez, 2004). Zjevný zlom nastal na sklonku roku 2005, kdy vyšla, podle mého názoru, jeho nejlepší deska Summermorning / Himalaya (Progrez, 2005). To už vůbec není progressive house, ale pomezí progressive trancu a upliftingu s báječnou zasněnou melodií, kterou jsem v předchozích produkcích postrádal. Otázkou je, do jaké míry má na této změně podíl L-Vee jakožto ko-producent. Domnívám se, že je to právě jeho zásluhou, neboť poslední skladby DJ Fire jsou nápadně podobné vlastní Airwavově produkci pod projektem Cape Town. Mám tím na mysli především loňský počin The Closest Thing To Heaven (Progrez, 2006), který jakoby z oka vypadl opusu Proglifter. Ať je to jakkoliv, nejnovější release z dílny DJ Fire za vydatné asistence L-Veeho, je dalším posunem na pozice čistě melodického upliftingu. Pojďme si tedy blíže představit skladby Let The Joy Rise a Midnight In Beijing, které vyšly digitálně 13. března 2007 opět na labelu Progrez.


Let The Joy Rise trvající osm minut začíná razantním bicím v doprovodu jemné melodie, která se postupně rozvíjí na upliftingovém pozadí. Před druhou minutou se objeví i decentní kytarová vložka znamenající zpomalení a následné utišení všech elementů, což je neklamná známka nastoupivšího breakdownu. Ten se nese v duchu jemných klávesových samplů, ke kterým se vzápětí přidá tvrdší basová linka. Ve stejném duchu skladba pokračuje, jen melodie se neustále vyvíjí a dolaďuje do tklivější a melancholičtější podoby. V závěru intenzita melodií i basovky stagnuje a nastává poměrně dlouhý dojezd - poslední fáze skladby. O půl minuty delší Midnight In Beijing se rozjíždí v podobně svižném tempu jako předchozí track. Po druhé minutě se zjevuje ústřední, nepříliš složitá a tudíž snadno zapamatovatelná melodie, což z této skladby činí potenciální hit. Onen hlavní melodický motiv, který má v sobě silnou, pozitivně laděnou energii, se postupně rozvíjí v doprovodu basové linky. Před sedmou minutou se jak tempo, tak melodie zjemňují až vyhasnou v úplném závěru.

Napoprvé jsem nebyl z tohoto releasu nikterak odvázaný, avšak nyní, po několika dalších posleších, si stojím za tvrzením, že to je opravdu kvalitní dílo. L-Veeho vliv je snadno identifikovatelný v obou skladbách a možná právě to z nich činí něco mimořádného, neboť všechno v čem má prsty tento Belgičan, se prostě povede, čímž nechci nijak snižovat zásluhy samotného DJ Fire. Zatímco Let The Joy Rise se i přes svůj melancholický až mírně posmutnělý nádech více hodí na taneční parket, "Pekingská půnoc" je vhodná spíše k domácímu poslechu, pro zamyšlení. Máte-li špatnou náladu, tato skladba Vám ji zaručeně zvedne - tak pozitivní a veselá, ale přitom decentní a nevtíravá melodie se slyší málokdy. Tento release je důkazem, že skutečně je možné být originální i na poli uplifting/epic tranceu. Celkové hodnocení: 9/10.