Report z Paul Van Dyk v Sasazu 25.2.2017
Známá akce CITADELA se letos přesunula do pražského klubu SaSaZu, na které v roli headlinera vystoupila německá legenda a průkopník taneční hudby Paul van Dyk, a to v rámci alba The Politics Of Dancing 3. Kdo by neznal charismatického Paula, který patří k hlavním představitelům stylu trance již od půlky 90. let. Není snad místo na světě kde by tento ostřílený usměvavý borec nevystupoval. Věřil bych snad i tomu, že už vystupoval i na Měsíci. V březnu se však nešťastnou náhodou zřítil z pódia na holandské akci Armina Van Buurena ASOT 750. Letěl šest a půl metru vzduchem a sanitka jej odvážela do nemocnice s poraněním mozku, dvakrát zlomenou a poraněnou částí páteře a spoustou podlitin a pohmožděnin. V tu chvilku byla jeho kariéra uvrhnuta tak trochu do otazníků. Nicméně Paul se z toho až neskutečně rychle vyhrabal a dost možná ho to nakoplo k tomu, aby se nám představil v plné síle! Výsledkem byl naprosto precizní a čistě trancový set, to už ale předbíhám.
Akce hlásila těsně před jejím začátkem jasné heslo, které znělo “vyprodáno”. Myslím, že toto nebyl jen takový planý poplach, ale jsem přesvědčen, že tomu tak skutečně bylo. Fronta před SaSaZu byla ještě delší než ta za komunistů na banány. Vtipné bylo, že jsem si celou frontu pěkně odstál, abych se pak u vstupu dozvěděl, že já mám jít do jíné fronty z bočního vchodu budovy. Mírně naštvaný a zmrzlý jak lejno jsem tedy nakráčel dovnitř. Tam na mě čekal doslova narvaný plac, který pařil na prvního DJje, kterým byl Martin Gredner. Ten se s rolí rozehřívače popral velmi slušně a pomalejšíma trancovkama dostal natěšený parket slušně do varu. Michal Burian pokračoval v dosti podobném duchu, což jsem velmi kvitoval. Trochu jsem se totiž obával, aby nezahrál electro-house nebo bigroom house, kterým se občas taktéž prezentuje. Burian ale dokázal, že je opravdový profík a přizpůsobil se akci s trancovým headlinerem a hrál prostě trance. Samozřejmě to byl trance pomalejšího ražení ve stylu Anjuna apod, ale i to je třeba ocenit. Za vynikající bych označil dvojitou vsuvku houslového performéra, který si říká Hipox. Byl to skvělý nápad a docela osvěžení večera. Ten chlapec byl totiž úžasný a krom melodií známých trancovek si naživo stříhnul i Vltavu. Burian ale nejvíce asi potěšil s Anaherou, asi nejúspěšnější trance skladbou posledních let. Bohužel jsem jí prostál ve frontě na baru, z čehož jsem měl málem psychickou újmu či náznak průjmu. Prostě jsem byl naštvaný jak brigadýr. Při takovém návalu lidu, bylo docela jasné, že nebudou bary příliš stíhat, což se jednoznačně potvrdilo. Bohužel to byl trochu souboj s trpělivostí si počkat na svůj vysněný drink s limetkou.
Přesně v 1:00 nastoupil náš miláček Paul Van Dyk a vůbec se s tím nemazlil. Hned od prvního tracku na nás vytasil nekompromisní tempo 138bpm a tak to zůstalo vlastně po celou dobu. Uplift za upliftem. Hitovka střídala novinku. Prostě perfektní set, kde nechyběly tracky jako Dont Deserve You, Lights, nový singl Everyone Needs love, starý singl Time Of Our Lives…ale v novém remixu, stejně jako For An Angel. osobně mi největší radost udělala asi We Are nebo klasika Tears Of Joy od Active Sight. Slušným překvapením byla i pecka Lostly – Galaxy OF Blue. Při Paulovi to bylo na parketě doslova tělo na tělo. Ochmatávači si tak přišli opravdu na své. Prostoru pro tanec či twerk zde bylo opravdu málo. Zvuk byl v určitých pasážích trochu přeřvaný, především vepředu, ale to se časem vychytalo. Projekce za DJs byla docela působivá až hypnotizující, to se teamu CITADELA dost povedlo. Jedna věc je na PVD dost unikátní a to jsou přídavky, což ostatní DJs příliš nedělají. On ale přidal ten večer solidních 15 minut a doplnil tak vlastně chybějící element a to svůj další hit Crush. Po něm naskočil Juraj Klička, spíše známý jak Driftmoon, který už si zahrál několikrát i na slavné Transmission. V první půlce setu zahrál tracky s psy-trance prvky a postupně přešel přes uplifting trance až k tech-trancu a to ve stylu petelic jako Will Atkinson – Bloody Nora a Chris Schweizer – Shadows. To byl pořádný nářez, na který samozřejmě Lucca nemohla ani nijak navázat. S jejím příchodem šlo BPM o dobrých 10 čísel dolů, nicméně to asi nikomu nijak výrazně nevadilo a většina osazenstva si užívala její kvalitní techno sound. Však i já jsem nedělal “zagorku” a zapařil jsem si na ní. Posledního vystupujícího Immortala jsem již bohužel neviděl, ale vzhledem k tomu, že hudebně už to bylo dost mimo můj vkus, tak mě to ani nemrzí.
Celkově bych hodnotil večer určitě pozitivně. Hudebně to zcela předčilo očekávání, protože zaznělo opravdu hodně trancu a to i od jmen, které ho běžně nehrají. Paul Van Dyk předvedl v podstatě 100% trance set a za to mu patří obrovská poklona. Je to prostě srdcař a nenechává se ovlivnit současnými komerčními trendy. Určitě tam bylo mnoho fanoušků, kteří mylně čekali mainstream EDM a toho se naštěstí nedočkali. Dobře vám tak holoto! Naučtě se poslouchat kvalitní hudbu a ne odpornou komerci! V každém případě teamu CITADELA patří i přes mírné organizační problémy poděkování za to, že sem takto kvalitní akci přivezla!
