TRANCE.CZ - Elektronická taneční hudba v ČR i ze světa.

Jak již bylo před pár týdny avizováno ve specializovaném vláknu, počátkem ledna rozjíždíme na našem serveru pravidelné rozhovory s djs a producenty. Na těchto rozhovorech se můžete průběžně podílet i vy osobně tím, že budete přispívat vždy v určený čas své dotazy k jednotlivým umělcům. Jako prvního jsme zpovídali holandského dj´e a producenta Richarda Duranda, který se nám u nás již brzy představí jako jeden z headlinerů párty Trancefusion – A Dream Come True a právě nyní vydává první část svého EP „Richard Durand vs. The World“ – (Australia, Asia, New Zealand). Nejen o této desce, ale třeba i tom, co si Richard myslí o hlasování Dj Mag Top 100 nebo co rád pije, jsme si popovídali v následujícím, ke konci již poněkud neformálním rozhovoru.

Ahoj Richarde, děkujeme, že sis udělal čas pro rozhovor s naším serverem trance.cz! Pomalu se nám blíží konec letošního roku, jak bys jej Ty sám zhodnotil? Co byl pro Tebe nějaký highlight, na který jsi obzvlášť pyšný?
Zdravím všechny fanoušky do Čech! Když se ohlédnu za rokem 2011, myslím, že můžu být spokojený. Hrál jsem ve srovnání s rokem 2010 na mnoha festivalech, např. na Godskitchen, to jsou opravdu výjimečné festivaly, a co se týče produkce, vydal jsem své autorské album „Wide Awake“, rovněž další díl ISOS kompilace a dokonce jsem už začal pracovat na novém albu „Richard Durand vs. The World.“ Takže na loňský rok si opravdu stěžovat nemůžu.

Po hudební stránce se nesl letošní rok v nástupu stylu trouse, který začalo následovat mnoho djs. Myslíš, že se jedná o nový hudební trend, který bude určovat vývoj taneční hudby po delší dobu nebo je to podle Tebe jen módní záležitost, která za pár let odezní?
Nejzvláštnější věc na celé taneční hudbě je to, že když se objeví nějaký nový hudební styl, většinou už zůstane napořád.. Když je to něco opravdu extrémního, jako je jumpstyle nebo dubstep, je to spíš taková chvilková záležitost, která po roce odezní a už to pak nikdo nehraje, ale co se týče trouseu, tam si myslím, že to je už skoro mainstream. Hodně rádií tenhle styl může hrát, protože jim zapadá do konceptu, takže ty skladby mají delší životnost , no a když se dneska podíváš, kolik djs hraje trouse.. Jsou to jak houseoví, tak trancoví djs, i komerčně zaměření djs.. Myslím si, že má trouse velkou šanci přežít dalších pár let. Nemůžu posoudit, jestli zůstane v téhle podobě nebo jestli půjde časem víc do tranceu, nebo jestli bude rychlejší či pomalejší – možná zažijeme i trouse dohromady s r´n´b, zatím to tak vypadá.. Hudba se mění dneska strašně rychle, protože internet dává všem lidem možnost snadno prezentovat svou hudbu. Možné je dnes opravdu všechno.

Co vůbec říkáš na všeobecný aktuální trend zpomalování hudby a přizpůsobování se masovému publiku? Nemáš někdy pocit, že v dnešní době, kdy může produkovat téměř opravdu každý, je někdy kvantita na úkor kvality?
Dneska je opravdu hodně djs, kteří se snaží hrát to, co frčí, takže ve finále hraje každý něco od Swedish house mafia nebo trouse, protože je to prostě „in“. Myslím si ale, že není moc dobrý, když seš někde na festivalu a slyšíš hrát 4 dj´e za sebou každého skoro ty stejné tracky.. Já osobně na sobě pozoruju, že poslední dobou, kdy skládám věci pro své nové album nebo když se zamyslím nad tím, co hraju, vychází mi z toho, že hraju o něco tvrději a víc trancově, někdy malinko víc zabrousím dokonce i do upliftu. Myslím si, že je to sice v pohodě začít svůj set na 131 nebo 132 bpm, ale pro mě osobně je nejpříjemnější ta část večera, kdy můžu hrát okolo 134 bpm takové ty „big room“ skladby. Trouse pro mě není špatný, abych zahrál zezačátku svýho setu pár věcí, ale po nějakých 20-ti minutách cítím, že potřebuju zkrátka víc tranceu nežli trouseu. Mnoho djs hraje teď víc do trouseu, ale já se snažím hrát teď spíš o něco tvrději.

Na tuhle otázku jsem se Tě chtěl zeptat později, ale svojí odpovědí jsi mi tak trochu nahrál: U nás v ČR sis vybudoval velkou základnu fanoušků cca 3-4 roky zpátky, kdy v Tvých setech naopak převládaly exkluzivní remixy a bootlegy a také Tvá vlastní produkce byla o něco tvrdší a rychlejší nežli tomu je u posledních dvou let u alb Always the sun a Wide Awake. Neuvažuješ někdy o návratu „ke kořenům“?
Ano. Mám docela vyvinutej čich na to skládat tracky, který se hodí do dnešní doby, ale nechci utopit sám sebe v tom, že budu skládat jenom to, co teď momentálně frčí. Když jsem hrál v Kyjevě na festivalu Godskitchen před pár týdny, začal jsem s remixem na Lethal Industry, protože jsem věděl, že tuhle věc mají lidi rádi, je to možná nejznámější věc, na které jsem se podílel. A možná, že skladby v tomhle duchu, kdy trochu víc „šlápnu na plyn“, ke mně prostě pasujou víc nežli progressivně laděný skladby. Čas od času se mi to mění, je fakt, že když jsem začal s kompilacemi ISOS, tak jsem věci na nich zbožňoval a mám je stále rád, ale není pro mě už moc jednoduchý hrát celý večer jenom skladby z téhle kompilace. Když mám dneska někde klasický ISOS gig, dám na začátek okolo 130-131 bpm pár skladeb z téhle kompilace, ale zbytek večera už chci rozjet trochu víc svoji vlastní hudbou.. Koukám, že jsem trochu odbočil z otázky, čili ano, následující měsíce plánuju hrát zase tvrději.

Podzim byl pln očekávání výsledků ankety Dj Mag Top 100. Jaký máš Ty osobně názor na podobné žebříčky, myslíš, že reflektují skutečné dění na poli EDM? Překvapil Tě třeba vzestup houseových a harstyleových djs, naopak na druhé straně až na výjimky propad tranceových djs?
Myslím, že to je tím, jak se taneční scéna stále zvětšuje. Každý styl taneční hudby je čím dál větší, house, klubová muzika, hardstyle, dubstep, cokoliv.. Tím jak se scéna zvětšuje, tak přibývá hlasujících a tím, jak jsou některé styly populární, hrajou je častěji rádia, čímž se dostávají více do podvědomí, a tak tyto preferované styly získávají stále více fanoušků. Myslím, že je stále zhruba stejně tolik fanoušků tranceu jako bylo loni nebo před čtyřmi lety, ale přibyli fanoušci, co budou hlasovat právě pro styly jako je house nebo hardstyle. Možná se dočkáme jednou i toho, že se do ankety dostanou r´n´b djs.. Pro mě osobně by dobrý nápad představovalo to, kdyby se styly oddělily – bylo by hlasování Dj Mag Top 100 pro house, pro trance, pro rnb, pro hardstyle apod. zvlášť a pak by se vidělo objektivněji, která jména jsou opravdu ta populární. Tohle by podle mě reflektovalo skutečné dění na taneční scéně víc.
Na druhou stranu loni bylo hlasování poprvé prostřednictvím Facebooku a ne všichni fanoušci Facebook mají. Hodně z nich, ale zdaleka ne všichni. Nebo je to taky o djs samotných, například takovej Marco V. To je skvělej dj a producent, kterej už si sice zažil svoje léta slávy, ale je to pořád velký jméno. Bohužel se ale Facebooku moc nevěnuje a co se tudíž loni nestalo – vypadl z Top 100! Každý ví, že to není tím, že by to byl špatnej dj nebo producent, ale zkrátka tím, že Facebooku holt moc nedal.. Čili není to jen o hlasování pro djs, ale je to taky hodně o marketingu a médiích. Možná jako ve skutečným životě s nějakou značkou bot nebo třeba Coca Colou – musíš dělat taky hodně promotion, značka se Ti neprodá jen sama o sobě. Čili možná je to takhle. Má to prostě jak svý kladný, tak záporný věci.

Pojďme nyní trochu víc do minulosti. Vím o Tobě, že máš několik sourozenců a bratr Alex rovněž produkuje. Jak to doma u Van Schoeneveldů (skutečné příjmení RD) vypadalo v Tvém raném mládí? Byl to hlučný domov, kdy jste oba dva skládali a neměli jste díky tomu problém se sourozenci? 🙂
Hahaha kdepak. Začal jsem skládat hudbu, když mi bylo 18 nebo 19 a kdy jsem byl v armádě, takže ten největší hluk, co jsem tehdy vytvářel, byl mimo prostředí našeho domova.. 🙂 Alex v tu dobu začal skládat taky, ale měl svůj vlastní pokoj, takže od zbytku rodiny nám žádná šikana kvůli hluku nehrozila. 🙂 Nikdy jsme spolu neskládali, to až posledních pár let. Kromě toho, že to je můj brácha, jsme i dobří přátelé a je příjemný ohodnotit si občas navzájem svoji produkci a mít nějakej feedback od těch nejbližších.

Měl jsi již od mala jasno, že chceš být dj´em a šel sis za svým cílem, nebo byla třeba jiná profese, která Tě lákala, ale kterou jsi nakonec nezvolil?
Mno, když mi bylo 12 let, viděl jsem v televizi živej přenos koncertu francouzskýho zpěváka Patricka Juveta. Hrál na piáno a chtěl i zpívat, ale vůbec nemusel. Byl tam takovej hluk, jak zpívali lidi, že on jenom hrál a vedl ty lidi, který zpívali za něj.. Byl to pro mě tak uchvátivej moment, že jsem si řekl, že bych tohle chtěl jednou zažít. Bylo jedno kdy, ale chtěl jsem hrát pro lidi. Takže už od mých 12-ti let jsem věděl, že bych se chtěl vydat nějakou hudební cestou.. Později jsem začal hrát na piano a koupil si první klávesy a dál už to znáte..

Během roku trávíš spoustu času mimo domov, jak vůbec vypadá takový ideální den RD? Vyrazíš někam nebo jsi spíš pecivál? Jak často si třeba můžeš dopřát nerušený spánek?
Většina týdnů je stejná – ve čtvrtek nebo v pátek letím někam hrát a domů se vracím buď v neděli nebo v pondělí. Obvykle když se vrátím domů, dám si další den volno. Jsem trochu unavenej z cest a hraní, takže si potřebuju dobít baterky spánkem a necejtím se moc na to jít si někam s přátelama sednout nebo jít někam na jídlo nebo jít snad na návštěvu rodičů – tyhle věci dělám spíš ve středu nebo čtvrtek. Když mám den volna, jsem radši doma a koukám na televizi.

Zpátky k muzice: Nedávno jste vypustili do světa zprávu o chystaném albu RD vs. The World, které nemá ve světě EMD doposud obdoby, protože to je šance pro Tvé fanoušky a lidi všeobecně spoluprodukovat track s Tebou. Myslíte, že to opravdu může nastartovat kariéru začínajícímu umělci a co si od toho slibujete?
A proč ne?! Nikdy nevíš, co se může stát.. Není to o tom pracovat s 5-ti lidma z 5-ti různejch kontinentů, abys jim zařídil kariéru nebo jim postavil od základů „svět umělce“, je to o tom dát někomu šanci. Některý lidi mohou skládat hudbu, co nezní moc profesionálně, ale má něco dá sebe, má určitej potenciál. Teď mají šanci ukázat, co v nich je, na materiálu, co jim poskytnu. Když pak vidím, že to má smysl, můžeme pracovat společně a třeba dodělat nějakou rozdělanou věc spolu přes maily apod. Já něco udělám, oni něco udělají a to je na tom to hezký. Oni se třeba nikdy neobjeví na obalu svýho vlastního cd singlu nebo alba, ale teď mají šanci objevit se na mým albu, je to pro ně určitá motivace na sobě pracovat dál. Neděláme to jenom kvůli našemu self-promo, ale i kvůli lidem, něco to může dát i jim, může je to posunout dál.

Z každého z kontinentu zároveň uděláš track s jedním producentem a soudě podle fotek a videa na FB jako první byl na řadě Tydi. Jaké to je skládat hudbu s někým, koho si předtím osobně neznal? Domluvíš se s daným člověkem na základních principech předem nebo improvizujete až na místě?
Přesně tak. Musíš jít do studia, improvizovat a čekat, co se stane. Kromě Tydiho už jsem byl kvůli EP „Richard Durand vs. The World – Europe“ (album, na kterém se objeví také oficiální hymna Trancefusion – pozn.autora) ve studiu s Bobinou a byla to výborná zkušenost. Každej jsme jinej, takže jsem se musel soustředit na svoje silný stránky, on na svoje přednosti a dohromady jsme se to pokusili nějak zkombinovat. Byla to opravdu zábava a taky pro mě bylo dobrý vidět, jak pracujou ostatní producenti a možná je dobrý naopak i pro ně vidět, jak skládám já. Například hraješ na piano a oni řeknou „Wow, musíš udělat víc tohle a tohle, protože to pak zní fakt skvěle“ a Ty pak někdy úplně zapomeneš na svoje vlastní kvality.. Takže je to pro mě přínosný takhle s nějakým spolupracovat, je to pro mě velká inspirace.

V jednom rozhovoru s Tebou jsi zmínil, že Tvůj nej track roku 2011 je Rex Mundi – „Opera of Nothern Ocean“ (Markus Schulz Big Room Reconstruction). Platí to furt nebo je nějaký jiný nový track z poslední doby, který Tě mimořádně zaujal?
Musím přiznat, že tenhle song, vždycky když ho hraju, je pomyslná třešnička na dortu. Jsou samozřejmě i jiný dobrý věci, co hraju, ale tenhle track fungoval snad v každý části světa. Lidi se mohli zbláznit, kdekoliv jsem to zahrál. Miluju tu část uprostřed, má to velkou šťávu. Zhruba něco okolo roku hraju i remix na Kings of Leon – „Use Somebody“.

Máš nějaký track, který sis vždy přál zahrát před davem? Nějakou svoji srdeční záležitost, kterou si s chutí zahraješ i dnes?
Možná právě tento track, „Use Somebody“, protože ho většina lidí má ráda, hodně z nich si to může zazpívat. Nemusíš mít rád house ani trance proto, aby se Ti ten track líbil. Vždycky když ho hraju, cítím něco víc osobního směrem k publiku. Djs hrajou velký skladby, velký hitovky, tuhle věc už skoro nikdo z nich nehraje, ale já vím, že když ho zahraju, lidem se to bude líbit, budou zpívat, cejtit se dobře a říkat si „Wow, to je moment dnešního večera“, takže ještě furt to hodně hraju.

A nějakej typickej song přímo z kuchyně Richarda Duranda, co máš fakt rád?
Dostávám hodně requestů, abych zahrál „Tiger´s Apology“. Hodně lidí má ten track rádo, protože je to vlastně takovej typickej sound Richarda Duranda, je tam výrazná basovka
a má to takovej ten drivej. Pak přijde breakdown a pak to celý znova, takže za tímhle trackem si fakt stojím. Někdy skládám víc věci do stylu skladby „Wide Awake“, ale „Tiger´s Apology“ bejvá asi můj nejvíc requestovanej track. Mimochodem pracuju teď na jednom novém tracku, co by měl bejt stejně našláplej, tak buďte na pozoru! 🙂

Vadí Ti během Tvých setů requesty fanoušků, kteří Ti ukazují mobily s tracky, co by chtěli zahrát nebo patříš spíše k djs, kteří s tímhle nemají problém a rádi vyhoví?
Naopak, je to hrozně hezkej pocit, když vidíš, že jsou lidi zapálený do Tvojí hudby tak moc, že si chtějí vychutnat svůj vlastní speciální moment během večera, kterýho docílej´ tím, že mě požádaj´, abych jim zahrál skladbu, kterou mají rádi. Jasně, občas ten track nemám s sebou, nebo mám poškrábaný cd a ještě jsem si ho nevypálil na nový, nebo ten track zkrátka nemám nebo ho dokonce neznám, ale kdykoliv ho mám ve svým cd penálu, určitě ho zahraju. Už jenom proto, že mě nebaví hrát jenom pro těch 10.000 lidí v hale, ale rád hraju i pro tu jednu jedinou osobu v publiku, která má nějakej ten song tak ráda, že když jí ho zahraju, můžu jí tím věnovat možná i moment jejího života.

To je dobrý vědět, aspoň Tě budu moct na Trancefusion furt otravovat s mobilem. 🙂
Ty máš povolenej jenom jeden song! (smích)

Čili když to shrnem, takový ty hudební requesty od lidí nebereš jako devalvaci dj´e, necítíš to takovým tím stylem „Jsem dj, ne jukebox“?
Ty v podstatě seš jukebox. Musíš hrát pro lidi to, co oni chtějí, abys udělal dobrou párty. Byl jsi booknutej a lidi zaplatili lístek, zaplatili hodně peněz, hezky se vyfikli a chtějí zažít skvělej večer. K tomu přišli na dj´e, kterej hraje obvykle tracky, co oni mají rádi a co chtějí slyšet, ale nějakej track ten dj může samozřejmě vynechat. Takže když nějakej track chtějí fakt slyšet – Pojďte do toho, lidi, řekněte mi! Nemůžu hrát 6 hodin, takže je dobrý mě o něj požádat. Nepovažuju tohle ani v nejmenším za nějakou negativní věc.

Jakým drinkem během svého setu či na párty obecně RD nepohrdne?
Budu upřímnej: Pár let zpátky to byly Malibu a Fanta, ale dneska mi víc chutná vodka s čímkoliv. Možná proto, že hraju často v Rusku, Polsku nebo Čechách.. V některých zemích je těžký sehnat lahev Malibu, ale vodka je úplně všude, takže pár drinků vodky s něčím a jsem šťastnej člověk. 🙂

Zmínil jsi naší zemi ve spojení s vodkou. Co takhle český pivo?
Bohužel, sorry, pivo mi nechutná vůbec.

Ok, Tvoje škoda. Po skončení setů často rozdáváš autogramy a fotíš se se svými fanoušky a fanynkami. Jednu z nich by zajímalo, jak by taková fanynka měla vypadat, aby si ji Richard Durand případně odvedl k oltáři? 🙂
Pane jo, to je záludná otázka.. Různě po světě běhá tolik hezkejch holek.. Jsou krásný nejenom zevně, ale i zevnitř.. Někdy vidím pěknou holku, popovídám si s ní a říkám si
„Pane jo, tý nechybí nic“, ale je to pro mě těžký.. Je strašně těžký mít vztah, když potkáš někoho zajímavýho, ale hned víš, že je od Tebe 1.000 km daleko..V týhle branži je to fakt strašně těžký mít normální fungující vztah, takže ani nemám moc představu, jak by měla vypadat taková ideální paní Durandová.. 🙂

V ČR se představíš již za pár měsíců na doposud největší halové taneční akci Trancefusion 3, ale jinak tady příliš mnoho podobných akcí nemáme. Je nějaká zahraniční párty, na které jsi hrál a kterou bys nám doporučil? A případně proč?
Pfff.. Okay. Omlouvám se Český republice, je na druhým místě. Fakt se moc omlouvám, jste druhý, je mi to moc líto..

Kecáš!
Ne, nekecám, vždyť víš, že mám ČR fakt hodně rád a kdo ví – možná že po Trancefusion pro mě budou Čechy země č. 1?! 🙂 Každopádně když se podívám na loňský rok, nejlepší pro mě byl asi Godskitchen festival v Kyjevě. Oni vynaložili tolik úsilí, aby udělali dobrou show, postavili fakt pěknou 3D stage, byl to pro mě neskutečnej zážitek. Jako dárek od nich jsem mohl o půlnoci začínat akci jako první z djs a byl to pro mě fakt výjimečnej moment. Lidi zpívali každej song, řvali, tleskali, měli ruce nad hlavou.. Byl jsem trochu nešťastnej z odposlechů, protože vůbec nefungovaly, akorát chrčely, ale fanoušci byli naprosto fantastický. Dělal jsem, co jsem mohl, ale je fakt, že díky těm odposlechům jsem nezamíchal na 100%. Takže tohle byl pro mě jeden ze tří Top momentů v roce 2011.

Na závěr si pojďme trochu zavěštit: Kde bude a co bude dělat RD za takových 5-10 let?
Zcela vážně doufám, že budu moct dělat stejný věci jako teď. Každej rok malinko vyšplhat nahoru, dělat lepší produkci, lepší songy, udělat nějakej hit možná, mít co nejvíc fanoušků, co to půjde.. Kdyby existoval jednou milion lidí, co by se jim líbila moje hudba, to by bylo perfektní.. 🙂 Rád bych hrál na co nejvíce akcích v různých zemích.. Prostě taková ta klasika.. Chtěl bych tohle dělat, dovolí-li mi to zdraví, třeba dalších 10 let.

Možná bys mohl v budoucnu zvažovat kariéru učitele? Koukal jsem na promo video k Dj Magu Top 100 za rok 2011 a mluvíš docela dost jazykama?! 😉
Řekl jsi něco docela hezkýho – fakt rád předávám znalosti dalším lidem. Kdyby ses mě zeptal na otázku „Co budeš dělat za 20 let?“, možná bych odpověděl, že budu učitelem. Věc se má takhle: Jestli jednou nebudu moct už dál hrát nebo mě to už nebude bavit nebo budu moct jenom dělat hudbu a nic víc, rád bych předal svoje zkušenosti jiným. Chtěl bych lidi učit tomu, co jsem se sám naučil – jak skládat hudbu, jak si udělat dobrej mastering, jak vydávat svoje skladby.. Prostě předat lidem svoje fígle, který jsem doteďka získal. Dát lidem šanci skládat hudbu, pomoct jim. Myslím, že to je fakt hezký pomáhat druhejm lidem a rád pomáhám hlavně dětem, takže tohle je to, co třeba fakt budu dělat za nějakejch 15 let.

Díky moc za skvělej rozhovor a těšíme se na Tebe v dubnu.
Díky a dávejte na sebe zatím bacha.

Pro více informací o umělci: https://www.facebook.com/djricharddurand
Pro více informací o albu Richard Durand vs. The World: http://youtu.be/PCorMmJhl8k

Komentáře nejsou povoleny.