Report z Transmission od Freezera
Myslím, že pojem Transmission je v dnešní době tak zvučný, že o něm vědí i babičky v domově důchodců. No, možná trochu přeháním, ale v každém případě je to obrovský pojem světového formátu na poli taneční hudby. Snad každý ví, že se jedná o mega-akci obřích rozměrů. Obrovská audiovizuální show má u nás tradici již od roku 2006. Od čtvrté edice se koná pravidelně v pražské O2 Aréně. Ta poskytuje zcela ideální prostředí pro tuto velkolepou show. Letošní edice s podtitulem The Awakening slibovala opět parádní zážitek s velice zajímavý a pestrým line-upem, spoustu euforií pro příznivce taneční hudby. A o jakou hudbu, že tu vlastně jde? Jedná se o styl, kterému se říká trance, přátelé! Styl, který v sobě ukrývá spousty emocí, silné melodie, ale také spoustu energie. K takovému stylu samozřejmě patří i světelné efekty, lasery a jak již zbývá u Transmission zvykem, tak také masivní stage s velkolepou projekcí. Rytmy stylu trance Vás mohou teleportovat do jiných dimenzí a to dokonce bez použití návykových látek. Určitě se dá říci, že Transmission jeden z největších tanečních indoor eventů nejen v Evropě, ale v podstatě na celém světě.
Transmission není ani zdaleka jenom o hudbě. Je to v podstatě vyprávění příběhu, který podkreslují jednotlivá intra před DJs. Je to audio-vizuální show, která nemá příliš mnoho konkurence. Letošní téma neslo název The Awakening. Holandští mistři svého oboru Vision Impossible se zase ukázali jako absolutní špička ve svém oboru. Transmission má nejenom Vj, ale také Lj a lasery z Ministry Of Fun. S hudebním doprovodem vypomohl již tradičně Driftmoon za pomocí Geronimo Snijtsheuvela a oba chlapci odvedli opět luxusní práci. Dalo by se říci, že témata již byla vyčerpána, ale pořadatelé vždy přijdou s něčím novým a originálním. Awakening, tedy vlastně “probuzení” nebo také “prozření” přineslo opět velmi zajímavý vizuální zážitek, doplněný o všelijaké pyro-efekty a ohně. Ohňů bylo tolik, že si příště s sebou beru do kapsy špekáčky na opékání. Doufám, že mě security s nimi dovnitř pustí… Jelikož měli návštěvníci po minulých show velmi smíšené pocity z dělbuchů a třaskavin, tak byly letos v podstatě úplně vypuštěny a nahrazeny daleko větší kadencí jiných efektů. Laserů bylo letos tolik, že bych potřeboval dalších 5 párů očí, abych je všechny vstřebal. Novinkou byly bublinky poletující nad lidmi, a také tanečnice přímo na ploše na vyvýšených plošinkách. Tanečnice měly krásné kostýmky a z dálky šlo vidět, že jsou i pěkně nasvícené a také sladěné. Doporučuji Vám všem, abyste se alespoň jednou za noc šli podívat na tribuny naproti stage, abyste mohli vidět celou tu show pěkně komplexně. Z tohoto místa šlo teprve krásně vidět jak je vše naprosto brilantně sladěné a byla to vyložená pastva pro oko.
Já tady ale stále blábolím o efektech a zatím jsem nezmínil žádného z vystupujících. Letos to byla taková malá Group Therapy, protože v line-upu byli hned 3 DJs, které souvisí s labelem Anjunabeats. Celou show otevíral již tradičně český voják v poli Thomas Coastline. Ten má úkol warm-upera, což vlastně znamená dostat lidi do správného varu a také jim zpříjemnit příchod do haly. Jeho set jsem si tentokrát mohl vychutnat hned od začátku, protože fronty u šaten byly eliminovány díky skvělému nápadu, což bylo zavedení lockerů. Klidně bych se přimlouval, aby jich bylo pro příště i více. U jeho setu se ještě dalo poklábosit s přáteli, protože hudba ještě nejela na plné obrátky. Thomasův set byl velmi sympatický a za vrchol bych označil jeho závěrečný track Sunbeach, který složil se svým parťákem Luigi Di Marem pod projektem D3light. Také jsme si mohli poslechnout ve světové premiéře jejich nový počin Dont Go.
Po impozantním intru nastal čas na prvního zahraničního vstupujícího, kterým byl Ilan Bluestone. Ten trochu přidal na tempu a O2 Arénou tak krásně zněly jeho hitovky jako We Will Remain, Let Me Know nebo Frozen Grounds. Na parketu už začalo být docela husto. Ještě jsem nezažil, že by kolem 22h bylo na parketu takto plno. Myslím, že svou daň trochu zaplatily právě ony plošinky pro tanečnice, protože o to méně lidí se pak vešlo na plochu. Dalším vystupujícím byl Ilanův kolega Grum. Ten naservíroval návštěvníků velmi pěkně tepající progressive sound. Možná mi až přišlo, že by se více hodil před Ilana. Mě vyloženě potěšila jeho hitovka Price Of Love.
Další masivní intro pak uvedlo slavnou sestavu Above & Beyond. Všiml jsem si, že zde byla opravdu velká spousta jejich fanoušků, protože mnoho lidí mělo tričko s jejich nápisem. Jejich set byl takovým průletem mezi vokálovkama jako jsou Always nebo We’re All We Need, a také mezi ostrýma bigroom trackama jako jsou třeba Red Rocks nebo Rocket Science. Došlo i na slavnou klasiku Sun and Moon a to včetně tradičního “Push The Button” momentu, kdy si pozvou za mixážní pult náhodné lidi z publika. Dále byla také zajímavá jejich komunikace s publikem skrze livechat na obrazovkách. Opět musím také vyzvihnout propojení hudby, vizuálů a pyro-efektů.
Pro někoho byli hlavními hvězdami Above & Beyond, ale pro někoho to mohla být i legenda Paul Van Dyk. Ten se vyznačuje v poslední době sety, které se dají charakterizovat jako velmi svižné a melodické. V podstatě se dá říci, že je to trance v čisté podobě. Je super pozorovat jak je Paul této hudbě věrný i po všech těch letech a ani nedávný pád z pódia ho nezastavil. Paul to prostě do nás pumpoval jednu za druhou. Možná byla trošku škoda, že hrál jen hodinku a čtvrt. Na něj bych totiž propotil nejedno tričko! Oceňuji, že Paul hraje některé melodie i živě, protože má vždy po ruce své klávesy. Je to prostě pan hudebník!
Ani leto nemohl chybět resident tohoto eventu Markus Schulz. Ten otevřel svůj set letošní hymnou The Awakening a pokračoval dále s jeho hitovkami jako jsou Dreamers nebo Breathe Me To Life, kterou mám velmi rád, díky svému svižnějšímu tempu a krásné melodii. Jeho set byl relativně pestrý a zabrousil lehce i svižnějšího trancu. V průběhu jeho setu se lidi nadále bavili a aréna byla pořád slušně napěchovaná. V té době byl docela slušný boj se propracovat po schodech na tribuny. Příště beru asi boxerské rukavice s sebou…
Vini Vici sice fungují na poli psy-trance docela dlouhou dobou, ale výrazněji se prosadili až díky celosvětové megahitovce The Tribe. Od té doby patří mezi hlavní současné představitele komerční odnože stylu psychadelic trance. I když mi styl tohoto projektu není tolik blízký, tak musím uznat, že to mělo grády a parket zůstal i nadále naprosto napěchovaný. Jen mi přišlo, že poslouchám stále dokola stejnou smyčku. Breakdown s vysamplovaným zvukem z nějaké klasiky a následný drop ve stylu současného “psýčka”. Fungovalo to nicméně velmi dobře. Na závěr byl zvolený naprosto adekvátní nášup. Liquid Soul nám totiž přišel řádně naklepat řízky. I on se prezentuje stylem psy-trance, nicméně jeho podání je více progresivní a méně komerční. Místo exotickým popěvků, které spíše charakterizují Vini Vici nám Liquid naservíroval spíše pořádný vesmírný trip. To byl teprve průlet galaxiemi a také závěr jak se patří! BPM se během setu vyšplhalo až nad 140.
Jednoznačně se ukázalo, že je vyprodáno, protože v hale nebylo snad jediné prázdnější místo. Takto zaplněnou arénu jsem zřejmě ještě nikdy nezažil. Možná bych i trochu zvažoval jestli nesnížit kapacitu pro příští edici. Dalším mírně negativním aspektem byl i fakt, že se někteří fanoušci do O2 Arény vůbec nedostali, nicméně pro ně má United Music připravené adekvátní odškodnění a ke všem bude přistupovat individuálně. Celý team pod taktovkou United Music jinak odvedl opět opravdu kvalitní práci a předvedl nám audiovizuální show megalomanských rozměrů a velice solidní line-up, který nás uspokojoval naší milovanou taneční hudbou. Troufám si říci, že trance jako jeden z mála stylů v rámci EDM dokáže hýbat s emocemi člověka. Publikum je také vyspělejší, rozumnější, hudebnější a troufám si říci, že i inteligentnější než u konkurenčních tanečních akcí. Přeji United Music a celému teamu Transmission úspěšnou budoucnost a těším se na další eventy.
