Album: HYBRID – WIDE ANGLE
Pravda, tahle deska vyąla uľ před půl rokem, ale váą zájem by si určitě zaslouľila i teď. Hybrid tvoří Mike Truman, Lee Mulin a Chris Headings a rozhodně nejsou projektem jednoho alba. Díky remixovým, stále lepąím zakázkám, se zařazují mezi ty renomované remixéry, ľe je pro zákazníky aľ pocta svěřit se do jejich rukou. Řekl bych, ľe o nich jeątě hodně uslyąíme, protoľe jejich debutové CDčko je skutečně vynikající. Zaujme vás uľ svým futuristickým obalem, kdyľ ąirokoúhlý tak se vąím vąudy. Projekt vznikl zhruba před ąesti lety, kdy se vąichni tři seznámili ve Swansea na jedné párty. Chris and Lee se věnují DJingu, přičemľ Chris kterému je 29, hraje uľ přes jedenáct let. Podle vlastních slov, DJing je velká ąkola protoľe díky němu dokáľe na reakcích lidí vypozorovat jak daný track na tancující masu působí a od toho se uľ pak odpíchnou při společné práci ve studiu. Hlavní muzikantskou personou zůstává tedy Mike, který je vyučeným klavíristou.
Co nám deska stylově nabízí? Jde o ten druh tranceu, na kterém v současné době ulítává celá Anglie. Zkrátka to, co ve svých hudebních kuchyních vaří ti nejpovolanějąí. Paul Van Dyk, Sasha, Paul Oakenfold, Nick Warren nebo BT. Vąak také těm nejznámějąím kapela v bookletu patřičně poděkovala.
Opening Credits je skutečně dobrý název pro intro. Je kra»oučké ale překvapivé. Ano slyąíte dobře – tranceový projekt a on se představuje sólem na housle. Nezvyklé ale zajímavé. Při natáčení desky netrpěl ľádný houslista ve změti beatů, ale kapela ze Swansea vyřeąila smyčcová sóla dost originálním způsobem. Vypravili se do Moskvy a s devadesátičleným Federálním orchestrem natočili smyčcové party, jeľ se jim později ve studiu znamenitě hodily. Je to nezvyk, ale zároveň příjemný doplněk k tepajícím beatům. Dodávají tranceu mnohem větąí romantiku, neľ by ve skutečnosti měl. A zbytek nástrojů? Je podivné, ľe od dob skladby The Gift od Way Out West, pomalu tranceová hudba ustupuje od tradičních rovných beatů a začíná být doplňována breakbeatovými rytmy. Srovnejte si The Riddle od Paul Van Dyka – nepřipomíná vám to něco? Celých pět tracků na albu bylo svěřeno zpěvačce Julee Cruise. Není ľádným nováčkem – to ona zpívá ústřední melodii v TV sérii Davida Lynche – Twin Peaks. Barva jejího hlasu kolísá někde mezi DJ Rap, ale hodně připomíná i Jan Johnston, stálou zpěvačku Briana Tranceau. Stejně něľný hlas ty rozjeté skladby zjemňuje a zároveň oľivuje. Podobný koncept podali před časem i Space Brothers. Větąina tracků se odehrává podle stejného klíče. Housle, Julee, breakbeat, no a to je vąechno. Její hlas je příjemný (If I Survive nebo Dreaming Your Dreams), ale na takhle dlouhé album nestačí a tak vąe zachraňují nádherně vystavěné instrumentálky. Taková skladba Beachcoma udrľuje kaľdého posluchače v napětí. Čiąí z ní prostor nabitý obrovskou energií, podchycenou spoustou změn a překvapení. Výsledkem je track, který by mohl poslouľit hlavně jako intro do různých DJských setů. Díky jeho propracovanosti nedokáľete totiľ odhadnout jakým směrem se bude skladba uchylovat a tak jen trpělivě čekáte a zároveň si vychutnáváte tu pravou hudební svěľest:-)
Docela by mě zajímalo, kolikrát kluci slyąeli BT-ho desku Movement In Still Life. Je aľ neuvěřitelné, jak jsou si některé tracky podobné (If I Survive, Snyper) a to jsem měl BT-ho zafixovaného jako originálního muzikanta. Vůbec to působí dojmem jako by se stavil ve studiu, poslouchal, nasával tu atmosféru a občas přidal svoje neotřelé nápady k dobru. Titulní skladba je nejrychlejąím trackem na albu se spoustou naostřených zvuků a melodických pasáľí. Osud Finished Symphony je také zajímavý. Tenhle track vznikl jiľ dva roky před vydáním alba – pouze jako Symphony. Byl víceméně vyroben pouze jako promo výlisek a roząířen mezi lidi z branľe. Po obrovském úspěchu, kdy se objevoval na talířích gramofonů pod ąikovnýma rukama třeba Johna Digweeda nebo Dave Seemana byl přemíchán a vydán znovu pod finálním názvem Finished Symphony. Kromě Julee na desce vystupuje jeątě jeden vokalista – francouzský raper Soon E MC. Jeho rapování se v syčivých a zvuky zahalených pasáľích skladby Sinequenon ztrácí, avąak příjemně působí samplované hlasové úryvky z jeho textu.
A jak se dostali Hybrid k remixování? První zkuąenosti nasbíral uľ Mike, kterému se podařilo vyrobit houseový mix k Pink Floydovské klasice Another Brick In The Wall. Skutečně si umějí říci o zakázku – na albu Jagged Little Pill je jako poslední „skrytý“ track umístěna skladba Your House v acapella verzi. Tu Hybrid vzali a vyrobili z ní bootlegový mix nazvaný Forgive Me. A co se nestalo? Madonnina společnost Maverick u které Alanis vydává, se ozvala a objednala si u Hybrid tentokrát uľ oficiální remix skladby So Pure z jejího nového alba. Daląí aktivitou je účast na filmovém soundtracku Kevin & Perry Go Large. Přetvořili zde stařičký hit 80.let, Kid od Pretenders. Nová verze je opět s Chrissie Hynde a znovu nepostrádá tolik pouľívané smyčcové party. Vzhledem k častému cestování tohoto zajímavého projektu po nejrůznějąích světových festivalech bych docela uvítal, kdyľ by se naąla nějaká agentura jeľ by nám zprostředkovala záľitek z jejich live-actu i u nás doma. Budiľ to taková malá výzva:-)
Zhodnocení: Tohle je přesně ten druh desky, který vás zcela určitě udrľí v bdělém stavu při řízení auta. Ruce na volantu, prázdná silnice, nejlépe tma, dokonalý zvuk a hladina adrenalinu stoupá a stoupá. Snad jen kdyby to Hybrid tolik nepřeháněli s tím breakbeatem – vąeho moc ąkodí, a u hudby to platí dvojnásob!
Myclick
