Depeche Mode – I Feel Loved
4.září 2001 se představila legendární kapela Depeche Mode ve sloľení Dave Gahan, Andrew Fletcher a Martin Lee Gore ve vyprodané praľské Paegas Aréně, aby zahrála skladby z posledního alba Exciter. Čeątí příznivci si na nedostatek vystoupení DM rozhodně stěľovat nemohou, vľdy» tu tento rok byli uľ počtvrté. Úplně první koncert byl v roce 1988 ve Sportovní hale, daląí dva se pak konaly v letech 1993 a 1998. Rok 2001 byl pro tuto kapelu velmi důleľitý. Po čtyřech letech, kdy vyąla jejich poslední deska, Ultra, se s napětím očekával jejich comeback. Jako první vlaątovka oznamující příchod nového alba byl singl Dream On. Svůdná a psychedelická kytarovka s tanečními remixy od Matthew Bushwacky a Dave Clarka vystoupila na čela mnoha hitparád a dala tuąit, ľe se Depeche Mode vrátí v plné síle. Ano, právě deska Exciter, vydaná zhruba v polovině roku, byla pozitivně přijata jak posluchači, tak kritikou. Za zmínku stojí, ľe s produkcí vypomáhal Mark Bell, člen známého projektu L.F.O. ze značky Warp, díky němuľ se také zásadně změnil obvyklý zvuk DM směrem více k elektronické podobě.
Neuplynulo moc času a po Dream On si máme moľnost smlsnout na daląím singlu I Feel Loved. Depeche Mode zde představují svojí více elektronickou a taneční tvář. Stejně jako na Dream On zde najdete spoustu experimentálních zvuků, které se potom náramně uplatňují v remixech. I Feel Loved je na poměry DM poměrně agresivní, ale ne tolik, aby se nemohla hrát v rádiích. Od toho je tu podmanivý vokál Davea Gahana, aby změ» tvrdąích elektronických zvuků a rytmů zjemnil. Na Exciter, který se nese větąinu času spíąe v pomalejąím tempu, tato skladba docela hodně vyčnívá.
Instrumentální verze je vyloľeně taneční záleľitostí, v klubech jí vąak asi těľko uslyąíte.
První remix dělal Danny Tenaglia, známý to americký DJ, proslavený předevąím svými desetihodinovými sety, který je v mnohých anketách označován dokonce za nejlepąího. Samozřejmě, je potřeba to brát trochu s rezervou, ale i tak ke ąpičce určitě patří. Tento devětatřicetiletý rodák z Brooklynu se nedostal nahoru jen kvůli kdovíjaké náhodě a dobrým známým, ale tvrdou a usilovnou prací. I kdyľ by se mohlo zdát, ľe musí být ve svých letech u konce s dechem, opak je pravdou, kaľdá jeho daląí práce je lepąí a lepąí. Stejně jako svým setům, i tomuto remixu dokázal propůjčit duąi a svůj velmi osobitý zvuk.
Na první poslech je rozdíl téměř neznatelný, jenľe brzy začnete zjią»ovat, jak moc si zde Danny nechal záleľet a se vąím si pohrál. Vąe má svůj pevný řád a kaľdičký sebetiąąí ruch zde má svůj význam. Oproti originálu je zde tempo o něco pomalejąí. O to víc si vychutnáte pročiątěné zvuky, bublající pozadí a doprovodné perkuse. Vokál je zde mnohem vznosnějąí a nevyznívá tolik melodicky. Kdyľ uľ si myslíte, ľe vás nemůľe nic překvapit, přijde ta nejomračující melodie, která vás unese kamsi do jiného světa. Opravdu stylová ukázka spojení dynamického tribal houseu s tranceovou melodičností a barvitostí.
Zkuąený německý techno DJ Thomas Brinkmann udělal mnohem minimalističtějąí a sviľnějąí alternativu I Feel Loved, která ovąem ničím novým nezaujme. Navíc mi zde rychle tepající beaty přijdou tak trochu vytrľené z kontextu. Chamber’s Remix v podání Douga Harta a Paula Freegarda je asi nejméně podobný originálu. Zvukově se vąak nachází někde v polovině devadesátých let a je zde tak trochu zbytečný. Kromě remixů I Feel Loved se zde nachází i jakási bonusová skladba Dirt, poněkud rockovějąího raľení. Aby také ne, jedná se totiľ o úpravu stejnojmenné skladby kapely veterána Iggyho Popa, The Stooges.
ZHODNOCENÍ: Depeche Mode se opět předevedli ve skvělém světle, by» tak trochu průměrným singlem. Uvidíme, jestli tato anglická formace vydrľí pohromadě i nadále a nahraje daląí album. Danny Tenaglia v úloze remixéra opět potvrdil své kvality a budeme doufat, aby se uľ konečně objevil i u nás v Česku. Bylo těľké objektivně posuzovat daląí dva remixy, kdyľ Danny nasadil tím svým la»ku nesmírně vysoko.
