Toto téma obsahuje celkem 5 odpovědí. Do diskuze (8 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel Karel a poslední změna proběhla před 17 roky a 10 měsíci.
Aktuálně je na stránce zobrazeno 15 příspěvků - 1. až 15. (celkem z 19)
Buriana jsem slyšel asi jenom 15 minut , ale taky mě překvapilo, jak dobře navázal. Tradiční Mexico Can Wait, ale pak pokračoval více méně tam, kde skončil Howells. A Raiovi se povedl warm-up možná víc než kdy jindy, takže absolutní spokojenost.
Docela by mě zajímalo, jak se jmenoval ten track, kterým Howells končil, to byl luxusní mazec.
Tak tento chlápek opravdu umí, moc pěkný setík. Pravda, jednou se mu to koplo, zrovna když jsem vylezl nahoru a nakoukl mu přes rameno. Jenom se tak zatlemil a vteřině to měl srovnané :´-))
Jinak Burian příjemně překvapil, tentokrát vyvážený set bez jakýchkoliv pro něj tak typických excesů, jen tak dál.
Howells nikdy nezklame. Taky bych rád záznam, z Roxy se občas nějaký sety ven dostanou (z poslední doby Luke Fair nebo Hybrid), ale těžko říct, jestli zrovna Howells dal svolení nebo jestli to tentokrát nahrávali. Od něj moc live setů na netu nekoluje.
Parádní Zen. Howells je prostě Howells. House, skoro až trance, techno; všechno v jednom naprosto brilantně smícháno (z vinylů!) do jednoho celku, kterej mě na parketu totálně zničil. Z 90% to musely bejt skladby, co hraje snad jenom on, protože jsem neslyšel nikoho jinýho, kdo by hrál takhle. Poznal jsem akorát obě strany novýho masakrózního techno vinylu od Ame – Balandine/Enoi. Rozhodně o hodně tvrdší než jsem čekal, ale perfektní.. takhle má vypadat dj set.