Tak já hrála na kytaru, když jsem byla malá, tak cca kolem šesti, sedmi let jsem chodila k nějakýmu slepýmu učiteli, pak jsem si občas něco zabrnkala doma a i teď na to mam někdy chuť, ale zatim jsem se neodvážila vypůjčit si tátovu… mrzí mě, že jsem se to nikdy pořádně nenaučila a nedostala se přes baréčka 🙁
Jinak ve škole od první třídy do nějaký pátý, šestý nejdřív pentatonická flétna a potom normální zobcová (nojo, Waldorfschule sm0).
Pak jsem si někdy asi v jedenácti usmyslela, že chci piano, tak jsem na to hrála tak rok a půl, ale poměrně po krátký době mě to přestalo bavit… a popravdě mě to ani moc nemrzí.
No a co je nejdůležitější – zhruba od osmi do čtrnácti jsem byla členkou Pražského dětského sboru a skončila jsem ne proto, že by mě to nebavilo, ale proto, že jsem si absolutně nerozuměla s lidma tam. Co moc nechápu, je, že jsem byla přiřazená k sopránu a to ještě tomu nejvyššímu (když se někde zpíval osmihlas), i když mi přijde, že normálně mam celkem hlubokej hlas… ale je fakt, že při zpěvu mam asi ten rozsah širší. Myslim, že by mě to bavilo i dodnes, ale jen ta sborová forma, sólo bych nedala… No a taky bych se do toho musela dostat, strašně dlouho jsem netrénovala.
Jinak by mě asi bavil saxofon kvůli zvuku a „kultuře jazzu“, ale vadí mi, že se při hraní na něj nedá zároveň zpívat. Jako menší holčičku mě fascinovala i příčná flétna, ale to už pominulo. Jo, a bejvalej hrál na tahací harmoniku, což je taky celkem zajímavý.
a poslední změna proběhla před 13 roky a 1 měsícem.
