Budete podrobeni krátkému testu. Skládá se jen z jedné otázky, ale otázka je velmi, velmi důležitá. Neodpovídejte proto zbrkle a bez uvážení.
Promyslete si to. Odpovídejte upřímně a dozvíte se něco o své morálce. Představte si následně popsanou situaci a učiňte rozhodnutí.Nezapomeňte, že odpověď by měla být spontánní a upřímná.
Nacházíte se přímo v centru katastrofické povodně vyvolané orkánem…
Neuvěřitelné masy vody… Jste fotoreportérem v samém centru této hrůzostrašné katastrofy. Pokoušíte se zachytit co nejvíce této hrůzy… Situace je téměř beznadějná. Kolem mizí domy, lidé zoufale bojují se živlem…
Síla přírody v celé její ukrutnosti bere vše, co jí stojí v cestě. Náhle vidíte muže, řídícího terénní auto… Bezradně se ho snaží dostat pod kontrolu. Vypadá nějak povědomě… a poznáváte ho: je to Jiří Paroubek!
A vidíte, že ho rozběsněná povodeň každou chvíli pohltí – navždy… Máte dvě možnosti – zachránit ho nebo udělat fotku svého života. Zachránit mu život nebo udělat fotku, za kterou určitě dostanete cenu World Press Photo…
Fotku, která představuje smrt jednoho z nejvýznamnějších lidí v Česku…
A teď ta slíbená otázka: MATNÝ NEBO LESKLÝ PAPÍR ??
Přijede Paroubek na návštěvu za Putinem a ptá se ho: „Hele Vláďo, jak ty to děláš, že si furt tak populární, volí tě 90% lidí a tak?? To já bych taky chtěl“. „Víš Jirko“, řiká Putin, „já mám rudý hranatý koule.“ „Rudý hranatý koule? A k čemu je to dobrý?“, ptá se Paroubek. Putin vezme ze stolu noviny a řiká: „Vidíš tyhle noviny? Napsali tam o mě dneska, že jsem neschopnej“. Začne se drbat v rozkroku a řiká „Koule rudý hranatý, ať jsou všichni nahratý!“ a prej ať se Paroubek kouká odpoledne na zprávy. Paroubek se vrátí do hotelu, zapne si televizi a tam ve zprávách hlásí, že redakce těch novin, co se Putinovi ráno nelíbily, vyhořela, a za chvíli na to vyhořela i tiskárna, kde se tiskly. Paroubkovi se to rozleží v hlavě po návratu do Prahy volá Putinovi: „Hele, Vláďo, já bych měl na tebe prosbu, neuměl bys to nějak nějak zařídit, aby u nás padla vláda?“ A Putin na to: „Sorry Jirko, ale na to sou mý rudý hranatý koule krátký. Na to bys potřeboval mít zelenou piču a tlustýho čuráka, a já fakt nemam nejmenší tušení, kde by se daly sehnat.“
V nemocnici probíhá vizita s mladými mediky. Primář je vede do prvního pokoje. Jakmile ale otevře dveře, rychle je zase přibouchne a zastavi pruvod. Jen několik studentu videlo, co za dvermi bylo. Ležel tam muž na posteli a pod perinou evidentně mastruboval. Primář studenty uklidňuje: „Klid klid… to je prosím zcela prirozene. Tento pacient tu uz lezi nekolik tydnu a je zcela normalni, ze má jisté tlaky. To se může stát. Nic se neděje, pujdeme zatím dál.“
Projdou tedy bez problémů druhý pokoj, třetí, čtvrtý, až v pátém zase šok. Na postli tam leží muž a kouří mu ho nádherná sestřička. Primář zase rychle přibouche dveře a vysvětlije. Studenti klid. To je normální. Toto je neprosto stejný případ jako v prvním pokoji, jen úplně jiná pojišťovna…
a poslední změna proběhla před 9 roky.
