Přijde za otcem pětiletý synáček a ptá se, co je to politika.
„jak bych ti to vysvětlil“ přemýšlí otec.
„podívej to je jako u nás doma: já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů.
Maminka, to je vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebna je dělnická třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořistována.
Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?
Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne:“ zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou.
V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí maminka a nejde probudit. chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou pravě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout.
Ráno se ho tatínek ptá:“ tak už víš, co je to ta politika?
chlapeček smutně odpoví:
„už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera“
„A jak, prosím tě?
„No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí.Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve sračkách“