Tak jsem dnešním prvním recenzentem. To mě opravdu netěší.
1. chtěla bych pořadatelům vyslovit uznání za ozvučení arény. Jednoznačně lepší než loni. Źádné nepříjemné přebasování, né příliš hlasitě a určitě né potichu. Tak akorát.
2. určitě se mi moc líbil styl Future cities jakým byl prezentován, jednotlivé projekce i laserové show
3. kvitovala jsem Protikuřácké hlídky, ačkoli přímo v sále byly spíše na ozdobu. Kéž by byly fungovaly lépe.
Tolik k pořadatelům a organizaci.
A nyní bych ráda přešla k DJs. Což je také důvod, proč recenzuji už nyní a proč už jsem také doma. Mimochodem – to je v Hradci Králové. Odjížděla jsem z Prahy už ve dvě. Důvodu uvedu v zápětí.
Andy Moor: Jedním slovem – strašné. Nic jsem od něho nečekala a také jsem vůbec nic nedostala. Jeho set byl plný nesouladů. Snažil se hnát rytmus do nevídaných výšin, které ale byly zároveň dost nepříjemné. Křečovité. Po nich většinou následovalo tvrdé tuc tuc rádoby technotrance, který k původnímu neladil. Když to udělal zhruba po páté, přestalo mě to bavit. Když po desáté, začal mě tím celkem štvát. Znechuceně jsem odešla.
Markus Schulz: po Andym? Působil na mě jako živá voda. Ačkoli mě neoslovil loni na Transmission a ani letos na Pleasure Island v HK, tak tentokráte zářil pro mě světlem oslnivým. Jeho začátek sice byl poněkud kulhavý, s hrůzou jsem sledovala, jak zastavil celou arénu nedefinovatelným rytmem, ale pak jsem ohromeně zase zírala na to, jak ji jednoduše roztančil. Jeho set měl hlavu a patu, přechody byly nenásilné a harmonické a měly přesně ten efekt, jaký mají mít. Totiž rozhicovat dav. A ten jásal. Musím říct, že za tu hodinku a půl jsem se prakticky nezastavila. Hrál skvěle. A závěr? Podle mého grandiozní! Jeho umění rozezpívat arénu mě uchvátilo. Litovala jsem toho, že to netrvalo déle. Celé jeho vystoupení mělo šmrnc a kouzlo. Takže tentokrát mě Markus Schulz doslova pohltil 🙂
Sander van Doorn: od toho jsem čekala přiznám se hodně. Loni to byl právě on, kdo mě v 5 hodin ráno ještě udržel v aréně další půl hodinku, i když už jsem byla totálně na pokraji svých sil. Letos? Po Markusovi hotová katastrofa. Že bude hrát tvrději, když má představovat Future Moscow bych i pochopila a snad by mi to ani nevadilo. Pokud má ta hudba rytmus, tak je to pro mě v pohodě. Jenomže to co Sander hrál byl mišmaš, který jsem nedovedla pochopit. Skoro jako kdyby to šil horkou jehlou. Nemělo to nápad, chvílemi to bylo přebasované a rytmus se střídal jako na kolovrátku. Trošku to vypadalo, že Sander hraje pouze pro poslech. TAk jsem si sedla a poslouchala. Jenomže ani tak mi to neladilo. Nejspíš mu dal Markus laťku příliš vysoko.
Kolem druhé hodiny jsme to s přítelem vzdali. Prostě to dál nešlo. Sander byl pro mě toho večera zdaleka největším zklamáním. Je mi to líto. Vlastně jsem se na něj těšila úplně nejvíc.
Ještě si dovolím citaci svého kamaráda, který v aréně zůstal na Simona Pattersona: „Tak zezačátku to bylo pouhý MIDI, pak nasadil trochu čistého TUC TUC techna, pak technomidi a konečně že by trochu svižnějšího progressive? Ano, to to trvalo. Nicméně ta Brazílie ve stylu smyslné tanečnice salsy mu nějak nejdou. A nee. Vrátili jsme se k technu … . Každý pes jiná ves. Ale rytmus +- drží.“ konec citace
Tak a já jdu do spršky a spát.
a poslední změna proběhla před 13 roky a 11 měsíci.
