Freezerův report z Trancefusion Power Of Elements
Na letošní dubnovou Trancefusion s podtitulem Power Of Elements jsem se těšil bezmála půl roku. Byla totiž v něčem velmi speciální. V současnosti, kdy zaplavují média komerční bigroom house jednohubky je to pro trance docela složité období, jelikož šel tento styl trochu do ústraní. Stále se však najde skupina těch vyvolených, kteří dávají přednost melodiím, euforiím a skutečnému hudebnímu umění, na rozdíl od dnešní bigroom house produkce, kde stačí výkřik “123 Jump” a následný, pokud možno co nejvíce noisy drop. Trance má daleko hlubší význam, ale o to méně posluchačů ho dokáže zachytit. Celý line-up letošní Trancefusion byl postaven v podstatě na pure trance jménech a pořadatelský team se rozhodl nepozvat ani žádné vyloženě zvučné EDM jméno, které by přitáhlo masu lidí. Headlinerem byla trance legenda Ferry Corsten. Obával jsem se, že by to mohlo mít dopad na nižší návštěvnost, ale mýlil jsem se, bylo vyloženě “natřískáno”.
Pořadatelé se rozhodli letos Trancefusion trochu časově natáhnout, takže na hlavní stage se dalo vyblbnout dohromady 13 hodin a vystřídalo se zde dohromady 15 trance veličin. Postranní stage ovládl Johan Gielen a jeho vykutálená partička kamarádů, kteří nasadili velkolepé tempo hned od začátku. Celou TF odstartovalo již v 6 hodin duo ReOrder a Thomas Coastline. Hoši se s tím příliš nemazlili a také do toho pořádně praštili se svižnějším soundem. Byla to tak trošku příprava na to co nás čeká v pozdější části noci. Tempo poté trochu zkrotil holandský zvukový mistr Estiva se svým progressivnějším soundem a velmi podobně pokračoval i estonec Beat Service, který poskládal svůj set skoro čistě jen ze své produkce. Intra mezi jednotlivými DJs byla docela povedená po hudební i vizuální stránce. Líbilo se mi především živé vystoupení bubeníků. Celá stage působila velkolepým a masivním dojmem a pořád se něco zajímavého dělo. Když už to nebyla projekce, tak to byly tanečníci v zajímavých svítících oblecích. Téma elementů je už přeci jen trochu okoukané, nicméně velmi vtipným momentem byl “pátý element”, kterým nebylo nic jiného než kultovní film s Brucem Willisem. Musím uznat, že tento vtípek se moc povedl a pobavil jsem se. Za super nápad považuji i chladící děla, která příjemně osvěžovala. Takové dělo by se mi hodilo i domů do obýváku avšak zpět k hudbě.
Po pěveckých vsuvkách od Christiana Burnse, jenž potvrdil, že má velmi kvalitní hlas i naživo, nastoupil angličan Solarstone, který byl mnohými považován za jednu z hlavních hvězd večera. Tento propagátor pure trance soundu jednoznačně nezklamal a předvedl velmi svižný set s neohranými a a neotřelými tracky jako je třeba Kwiwakurra od Future Disciple. To Andrew Rayel pojal svůj set naopak spíše komerčněji a vyblbnout se tak mohli především návštěvníci, kteří holdují eventům typu Magnetic. Neříkám, že to bylo špatné, naopak jako mírnou změnu jsem to docela i uvítal. Uvítal jsem to tím, že jsem odešel na vedlejší stage, kde mezitím prostřídávali Three Drives i Cor Fijneman klasiky i současné trance hitovky. Tempo se pohybovalo skoro neustále okolo 138bpm, což bylo výbornou alternativou k hlavní stage, kde se momentálně trochu zpomalilo. I Johan Gielen pak navázal ve velmi podobném tempu ve svém 3 hodinovém setu a bylo mi trošku líto, že jsem ho skoro celého propásl. BT si mezitím na main stage odbyl svou premiéru u nás a myslím, že jeho energetický set sklidil celkem slušný úspěch. Hlavní star Ferry Corsten pokračoval ve velmi podobném tempu a skoro celý svůj set poskládal ze současného svižnějšího bigroom trancu. Tak trochu podle očekávání vytasil úplně na závěr jednu ze svých klasik, tentokrát to bylo Adagio For Strings ve svém remixu, který považuji ze všech existujících verzí za absolutně nejlepší. Fantastický závěr setu!
Lehce unaven jsem pomocí svého čichového ústrojí vyhledal stánky s občerstvením, kterého zde letos bylo opravdu spousty. A s milovaným kebabem v náručí jsem se vracel na hlavní stage, kde už to rozjížděli Fila v b2b setu s Johnem O Callaghanem. Tempo bylo smrtící, přesně podle očekávání. Uplifting střídal tech-trance a sem tam se objevil i náznak psy-trancu. Sean Tyas pokračoval ve stejném duchu, jen možná trochu melodičtěji. Sean zahrál spoustu nového materiálu a potěšil se závěrečným Photographer remixem pro Abstract Vision. Další pán na holení…to byl John Askew, který se prezentoval velmi nekompromisním a tvrdým setem se značnými prvky psy-trancu. Všiml jsem si, že se publikum rozdělilo při jeho setu na dva tábory. Jeden tábor jen stál a nechápal, co se to vlastně děje a ten druhý prostě pařil jak o život. Mně John velice bavil i přes absenci výraznějších melodií. Jeho tracky Shine, The Witch a Stresstest mi vyloženě sedly. Mezitím jsem si ještě stihl odskočit na talentovou Yes/No stage, kde zrovna úřadoval mistr K1aptcha se svým hard soundem daleko za hranicemi 140bpm. Na prostřední stage zakončoval svůj techy set zrovna Virtual Vault, já však sprintoval na francouzské duo Ferry Tayle a Manuel Le Saux, kteří jsou opravdovými baviči. Krom fantastického trancy setu ještě pobíhali po pódiu jako střelený laně a pálili do lidí chladícími děly. Došlo i na tradiční sit-down při tracku Gareth Emery – U (Bryan Kearney Remix). Finiš-manem byl Darren Porter, který si pořádně ani nezpotil svůj plešatý účes a v 7 hodin zakončil set a celý tento báječný event trackem Terraforming.
To byl ale večer! Tolik čistého trancu jsem snad na trance akci ještě nezažil Pořadatelům a BTL Agency patří obrovské díky, za to jaký line-up jsem dovezli a také za to jak komunikují s fanoušky. Bravurně celou akci zorganizovali, i když pár chybiček by se snad i našlo. Všiml jsem si například mírného zaváhání po jednom vystoupení bubeníků, ale nic dalšího nebudu snad ani zmiňovat, protože ta pozitiva vše válcují. Budu se těšit na další Trancefusion eventy, především pak na ten následující, který bude také ohromný a bude mít podtitul Legends.
