Nové album: Café Del Mar Volumen Siete
Café Del Mar je uľ po léta spojeno s pořádáním těch nejlepąích akcí, které se kaľdoročně konají během prázdnin na nádherném ostrově Ibiza. Těchto festivalů a klubových nocí se účastní ty největąí hvězdy z řad diskľokejů, aby svými sety namíchali tu správnou atmosféru za podpory nádherného počasí, písčitých pláľí a osvěľujících mořských vln. Jako reklama na tuhle pohodu pak vychází album poskládané z těch nejpomalejąích a nejuvolněnějąích hitů, které musí vzít za srdce kaľdého, bez ohledu na to, co zrovna poslouchá.
Letos se na trhu objevil uľ sedmý díl této kompilace, ale jsem z něho trochu na rozpacích. Prvním překvapením je, ľe na výběru skladeb se uľ tentokrát nepodílel známý propagátor této hudby – José Padilla. Mystická větička: Compiled With Love – José Padilla byla zárukou vkusně sestaveného výběru a my ji letos budeme muset oľelet. Také zde poprvé chybí skladby jak od Josého samotného, tak i od Paca Fernandeze, postrádám i anglické Levitation. Ti vąichni určovali předchozím dílům tu pravou chilloutovou tvář. Nemám zprávy o tom, nakolik se José se zástupci labelu Mercury Records nepohodl, ale sedmý díl byl svěřen člověku, který figuruje pouze pod jedním jménem – Bruno. Připadá mi, ľe se přílią soustředil na současná jména, která hýbají hitparádami a tak z těch známějąích můľeme v bookletu objevit Mobyho, stále populárnějąí Bush, Underwolves nebo Bedrock. Také grafickou úpravu doteď ručně malovaných obalů nahradily fotografie připomínající spíąe cestovní katalogy neľ alba, která byla “kompilována s láskou k hudbě”. ®e by opět zvítězil dravý obchodní duch nad nezávislým společenstvím lidí propagujících tak trochu okrajový ľánr? To musí být opravdu vąechny skladby na prvních místech hitparád, aby do takových kompilací vkládaly gramofirmy peníze?
Třináct skladeb nového dílu je zdánlivě v podobném duchu jako předchozí alba, ovąem takových perel jako byli Silent Poets na dvojce (asi nejlepąí album) nebo tklivé balady s klasickou kytarou Paca Fernandeze se zde bohuľel nedočkáte. Moby se vytasil s pohodičkou alá Porcelain nebo Natural Blues a je to hodně v duchu pro mě přílią přeslazeného alba Play. Skladba Whispering Wind pochází jako B-strana právě ze singlu Natural Blues.
Překvapivě i grungeová partička Bush se na téhle kompilaci objevuje. Samozřejmě, ľe se nejedná o originál skladby Letting The Cables Sleep, která by byla na tohle album přílią “kytarová”. V N.O.W. remixu, který byste na jejich loňské desce The Science Of Things marně hledali, byly vąechny agresivnějąí zvuky vyjmuty a nahradily je pouze podkresové nástroje korespondující s naléhavým hlasem vůdčího zpěváka Gauna Rossdalea. Výsledkem je track, který vyznívá jako nějaké poselství.
Nejvíce ne mě zapůsobila skladba od jednoho z residentů klubu Renaissace – Johna Digweeda. Ten je vyhláąeným anglickým DJem a jeho ľivé sety ze Sydney nebo Hong Kongu na Global Underground stojí za to. Jeho ambientní tváří je projekt Bedrock, díky němuľ se na předchozí díl Café Del Mar vol.6 mohli dostat i jinak tranceoví Humate. Na sedmičku přispěl vlastní skladbou Beautiful Strange, která tak trochu ostatním projektům vybočuje. Zatímco Ti ostatní hrají na skutečné ľivé nástroje, John Digweed spoléhá na aktuální zvuky syntezátorů a vąe zahaluje do hodně příjemných aranľí. Rád bych teď leľel na Ibize ve vodě a poslouchal tenhle track, chybí tu snad jen ąplouchání vln, ale kdyľ zavřete oči a zasníte se…
Daląím zlatým hřebem téhle kompilace je skladba Swollen od projektu Bent. Jde o hodně smutný track a tak pokud zrovna trpíte nějakými depresemi – raději ho přeskočte:-). Těch pár tónů a působivý ľenský zpěv by vás snadno mohl přinutit k pláči, ale věřte mi ľe se k téhle skladbě jeątě mockrát vrátíte. Má totiľ jedinečnou atmosféru a opět platí pravidlo, ľe v jednoduchosti je síla. Kromě dua Underwolves a jejich 68 Moves, jeľ popírá jejich převáľně drum´n´bassové cítění, patří závěr alba opravdu smutným melodiím. Pokud mi připadali předchozí Bent hodně skličující, nic to nemá na seversky znějící (alespoň podle jména) projekt Oystein Sewag a Lakki Patey. Skladba Cahuita je vyrobena pouze díky dvěma nástrojům. Syntezátorové plochy tvoří pozadí tohoto tracku, do něhoľ je kytarou vybrnkávána hodně smutná melodie. Nic víc uľ není třeba, svůj úkol plní a moľná vám naskočí i husí kůľe. Depresivní konec uľ nezachrání svým citlivým zpěvem ani zpěvačka Cathy Battistessa společně s projektem Slow Pulse. Její skladba Riva je opravdovou tečkou tohoto výběru a závěrečné chmury nastolují otázku. Bylo to vąecko nutné? Vľdy» do tohoto dílu se jednalo spíąe o veselejąí melodie, které do vaąich duąí vnáąely spíąe radost ze ľivota a tolik potřebný optimismus!
Zhodnocení: Pro ty z vás, kteří se stejně jako já letos na Ibizu opět nedostali (proč je proboha tak drahá:-(, bude tohle CDčko asi slabou útěchou. Bookletem moc nelistujte, akorát se naątvete – ty fotky jsou přílią realistické a rozdíl mezi českým rybníkem a tamním pobytem za podpory hudby, kterou máte tolik rádi je jeątě pořád moc znatelný. Co se hudebního hlediska týče, řekl bych ľe druhý, pátý a ąestý díl byly těmi nejlepąími a sedmička je nějak narychlo splácána, aby se opět díky zajetým kolejím dostala ke svým posluchačům. Pamatujte – Bruno není José!!
Myclick
