Nové album: Circulation – Colours
Asi za to mohl můj kamarád DJ Baloo, který ve mně zájem o tuhletu britskou deephouseovou kapelku probudil. Jejich desky má hodně rád, rád je také hraje, a tak kdyľ jsem byl v praľském Maximum Underground zaujmut vynikajícím sviľným deephousem (občas i techhousem), abych se vzápětí dozvěděl, ľe to co hraje jsou právě Circulation, neváhal jsem ani vteřinu abych pro vás tuhle recenzi napsal.
Pánové Matt Jackson a Paul Davis jiľ čtyři roky zásobují diskľokeje po celém světě větąinou EPčky, jejichľ nálada je zaloľena na nasátí hudby kaľdičkým pórem vaąeho těla, převedením do svalů jeľ rozpohybují nohy, zahřejí váą organismus, roztáhnou ruce a ve finále vám do mozku uloľí nesmazatelnou melodii. Matt s Paulem vytvořili koncepci celého projektu na základě pojmenování svých skladeb různými barvami. Fialový obal alba Colours je tedy jakousi záątitou, pod kterou se napěchovalo dvacet skladeb různých barevných provedení. Jen vyjímečně z tohoto barevného spektra ukápne nějaká základní barva. Větąinou jde totiľ o odstíny a tak zde můľeme potkat takové perličky, jako jsou Cyan, Scarlet, Amber nebo Mauve. Samolepka na albu poukazuje na devět exkluzivních tracků a já uľ se po několika ukázkách nemůľu dočkat pokračování. Začátek je hodně v techhouseovém duchu, ale propracovanosti alá Swayzak s hypnotickými spodky a syrovějąími zvuky nečekejte – spíąe se nechte unáąet melodicky dobře zvládnutou kulisou. Čtvrtá Cyan vás z techhouseu vrátí do mnohem zasněnějąích deephouseových poloh, ovąem jen na chvilku. Vzápětí po kratąím preludování vás krátké a ploché údery (typické beaty pro techhouse) opět nakopnou a celkově mnohem sviľnějąí track Green vás uvede přinejmenąím do stavu podupávání. Moľná uľ po třiceti minutách začnete uvaľovat o důleľitosti tohoto dvojcédéčka, ale strach je v tuhle chvíli zbytečný. Vadou na kráse jsou jen stejné klávesové barvy a velká podobnost vąech skladeb. Mioritním a tentokrát moľná i zbytečným se zdá absolutní neúčast jakýchkoliv vokálů. Ty se mihnou opravdu jen ve stavu nouze a zcela vyjímečně. O to více si cením připojených názvů tracků, protoľe podle nálady skladby určit její barevné cítění – to chce sluąnou dávku představivosti.
Paul a Matt neskládají svoji hudbu s vidinou nějakých úspěchů nebo skrze ľebříčkové ambice. Tohle dvojcédéčko je ľivým důkazem, ľe je hudba baví, skládají ji s láskou a proľívají si ji stejně jako posluchači, protoľe při kaľdém daląím přehrání objevíte vľdycky něco nového. Něco nepoznaného. Pár jednoduchých tónů, ale jak vám dokáľou zamotat hlavičku. Jednou slyąíte tohle, podruhé stejně jako čtenář čtoucí mezi řádky, objevíte dosud skryté a nepoznané nástroje a motivy. Jako by se jednalo o hranice mezi podprahovým vnímáním a realitou.
Jak uľ jsem zmínil, klasickou nevýhodou alba se opět zdá uľívání stejných hudebních rejstříků na stejném (logicky omezeném) zařízení. Tímto hříchem vąak trpí řada umělců, protoľe pokud nevlastníte dostatek finančních prostředků, musíte se poprat s tím co máte a být za to málo vděční. Nejdůleľitějąí ze vąeho je totiľ dobrá nálada, velká představivost a mnoľství nápadů. Pak můľe posluchač ledacos překousnout. Tak jako oba autoři ignorují moľnosti spojené s vyuľitím vokálů, minimální je i sampling. This Is Something Special For You je jediným zástupcem vykradeného úryvku. Slyąel jsem jej jiľ v roce 1993, i kdyľ teď si nevzpomenu o jaký track ąlo. Geniální průpovídka je tentokrát pouľita v “ąedivém tracku” Grey. Magenta zní spíąe jako jedna z prací Mad Professora. Kovové a naechované piáno v prostoru vytváří divy. Jeden z nejpomalejąích tracků na desce uzavírá první část alba Colours a jde o příjemné vyklidnění. “Vysílačkové hlasy” dotváří tenhle track do nejexperimentálnějąí skladby na albu. Čím více stylů – tím lépe!
Po výměně disku můľeme pokračovat dále. Daląí skladby jsou mnohem naąláplejąí, ucelenějąí a vytvářejí dojem nějakého příběhu. K tomu přispěl fakt, ľe druhý disk je jakýmsi nonstop mixem, protoľe vąech devět skladeb je zde namícháno do sebe. Tentokrát za to vąak nemohou dva seřízené gramofony, ale studiový zásah. Předěl mezi tracky Aqua a Crimson obstarala klávesová plocha, která je příjemně filtrována a která melodicky hodně připomíná základ Stelly od Jam & Spoon. Jinak jsou mixy bezchybné a hodně příjemné, větąinou vąak podle stejného klíče. Nastupující track se objeví zásluhou nových hi-hatů, které se přizpůsobují skladbě jeľ je právě na odchodu. Chvilku jedou obě spolu – krátká plocha a následuje výměna obou tracků. Jen jednou se ideální promíchnutí nepovede (Orange/Mauve), ale takový uľ je osud. Celku to zas aľ tolik neuąkodí. Trochu jsem měl obavy z toho, ľe se Scarlet a Mauve vyskytují na obou discích, ale jde jen o názvy EPček, tudíľ má kaľdý disk tu svoji (zcela odliąnou) verzi. Hudebními styly se to tu opět jen hemľí a tak od počáteční vyloľeně houseové skladby Aqua přes ty techhouseové (Crimson, Beige) se dostaneme k deephouseu (Amber) a pak začnou Circulation opět přitvrzovat. Lemon a Orange uľ ąkatulku techhouse přesahují a jedná se spíąe o hardhouse (v poslední době hodně aktuální označování jednoho z relativně nových stylů) s tranceovými postupy. Sluąná řádka tanečních stylů, co říkáte? Za zmínku stojí jeątě závěrečná Purple, která v sobě skrývá klávesový motiv, jeľ v roce 1994 vyuľil tranceový bůh Oliver Lieb ve svém ambientním projektu Ambush. Pokud máte moľnost, porovnejte Oliverův Rain s “purpurovou barvou”. Najdete zde hodně velkou podobnost.
Zhodnocení: Obě CDčka projektu Circulation míří hlavně za deephouseovými či techhouseovými fanouąky. Pokud se mezi ně počítáte – zkuste je. Ideální jsou pro poslech v autě, manuální práci doma či relaxaci – nekonečné smyčky vás výborně uvolní. Pokud vás house nudí, obloukem se vąak albu Colours vyhněte! Zklamané posluchače si tohle duo rozhodně nezaslouľí.
Myclick
