Recenze alba BT – This Binary Universe
Dvojitý vesmír? Dvoučlenné univerzum? Nejde to dohromady? To jste jeątě pravděpodobně neslyąeli nové album Briana Waynea Transeaua aka BTho. Je velice pravděpodobné, ľe na jméno tohoto amerického producenta (v jeho případě by se skoro sluąelo říct skladatele) jste ve svém ľivotě jiľ úspěąně natrefili, zvláątě pak, pokud jste svoji minulost spojili s trancem a nebo vůbec s jakoukoli elektronickou hudbou. BT byl, a stále je, jedním z nejzásadnějąích a nejvlivnějąích lidí elektronické scény; jeho první album s názvem IMA z roku 1995 si jistě mnoho lidí zapamatovalo kvůli jednomu neuvěřitelně dlouhému tracku, poslední Emotional Technology (2003) zase bylo v podstatě velmi ąokující tím, ľe se BT pokusil o téměř čistý pop, coľ mu mnoho lidí zazlívalo (údajně ale doąlo nedlouho před vydáním alba ke ‘krádeľi’ jiľ hotového hudebního materiálu z dílny BTho, takľe bůh ví, jak by to dopadlo kdyby…). This Binary Universe je jedním z několika projektů, které Brian v současné době vyvíjel a z hlediska hudebního je téměř jistojistě nejzajímavějąím.
To můľeme směle říct, ačkoli jsme dosud neměli moľnost slyąet nové album Tiësta (za kterým by měl plně stát jako producent právě BT) nebo údajný tranceový počin, který se snad chystá na rok 2007. TBU (This Binary Universe) mělo být tak trochu návratem zpět, ale zároveň velkým krokem kupředu. Pryč od popových struktur a vokálů a naopak zpět k dlouhým skladbám (album jich má pouze 7!); zároveň jsme se měli dočkat absolutně nového a nečekaného konceptu a hudebního experimentu, který v tomto miléniu nemá dosud obdoby – něco podobého aspoň inzeroval trailer, který audiovizuálně nastínil, co nás koncem srpna nemine. Rozpoutal se tak poměrně masivní hype, který je ovąem, jak vąichni víme, věcí dvousečnou. Povedlo se tedy BTmu opět předběhnout dobu a dát v plén materiál pro zástupy dychtivých plagiátorů? Je This Binary Universe opravdu něco tak originálního a zásadního? A proč BT opět změnil účes? Předně, připravte se na to, ľe tohle je prostě téměř krystalicky čisté umění. Nic, co by jakýkoli dj mohl pouľít ve svém setu nebo rádio ve svém playlistu. Nic, co by vás roztancovalo a nic, co byste si museli celý den zpívat. Tohle je něco jako postmoderní symfonie. ®e absolutně nejľhavějąím trendem elektronické hudby je dnes elektrem ovlivněný house? ®e se říká, ľe minimal bude ‘the next big thing’ (koneckonců, u naąich německých sousedů, a nejen tam, uľ velkou věcí je)? BT nenásleduje ľádný z těchto trendů, ba naopak, v TBU jde jeątě dál: objevuje pro ąirąí veřejnost ambient a vytváří fúzi filmové hudby, klasiky a breakových beatů. Do těchto vod nevkročil jako úplně první, např. takový Ulrich Schnauss se v nich uľ nějakou dobu úspěąně pohybuje; v čem je ale BT zřejmě naprosto unikátní, je způsob, jakým na TBU postupně poruąuje snad vąechna pravidla hudební kompozice a jakým proti zaľitým kliąé revoltuje.
Úvodní ‘All That Makes Us Human Continues’ vás napřed lehce zmate tak, ľe začne jako klasické intro – z neurčitého ąumu a hučení se pomalu vylíhne povedená a zároveň jednoduchá a jemná smyčcová/zvonková melodie, která vąak postupně vygraduje do nádherné hlasité technologické změti zvuků – ta by se dala charakterizovat jako směs skřípání rezavějících strojů, zvonění starých zvonků a telefonů. Tato zvláątní mechanická atmosféra provází v podstatě celé album, ale na tomto místě je snad nejsyrovějąí a nejzřetelnějąí (plus je jedním z největąích záľitků, které album nabízí) a v podstatě nechává vrcholit intro v jeho polovině(!). Následující ‘Dynamic Symmetry’ si určitě zapamatujete jako jazzovku s občasným pláčem novorozeněte v pozadí (ano, BTmu se v nedávné době narodila holčička a není to naposledy, co nám to ve svém díle připomíná). Způsob, jakým v této skladbě BT naprosto plynule a bez okolků mění rytmy svých neskutečně propracovaných beatových sekvencí, je dechberoucí a zaráľející. Mechanické kytarové pasáľe střídá čisté jazzové piano a synkopický podklad, s blíľícím se koncem pak BT nechává změnit rytmus snad třikrát během jedné minuty. Dynamic Symmetry je zřejmě nejexperimentálnějąí skladbou na celém TBU. Neslyąeli jste doteď o breakbeatovém elektronickém jazzu? Tady ho máte v jeho nejąílenějąí podobě.
V pořadí třetí ‘The Internal Locus’ jako by trochu začínal tam, kde předchozí skladba. Piano, které obstarává počáteční tříminutovku v sobě nese jisté znaky melodie z Dynamic Symmetry, není vąak tak jazzové. Následuje ale ostrý střih a BT nás nechává vklouznout do úplně jiné nálady a snad poprvé na TBU vyuľívá síly smyčců. Místy se také konečně dostáváme k pasáľím, které připomínají filmovou hudbu a znějí aľ dobrodruľně; jsou to vąak jen záblesky tlumené opakovaným pouľitím klavíru – jako kdyby BT říkal: Počkejte jeątě, vybalím to na vás později a v plné kráse. Závěr je vąak asi nejvíc ąokující proměnou tracku na albu. Něco málo po osmé minutě se takřka z ničeho nic objeví aľ překvapivě naąlapaná breakbeatová sekvence, která tu stojí zcela sama o sobě a je jediným tanečním momentem celého TBU. Daląí význačný a unikátní bod. ‘1.618’ je číslo, které značí čtvrtou skladbu na BTho novém albu a zároveň tzv. ‘zlatý řez’, převáľně matematický pojem, který byl (a je) také hojně vyuľíván v estetice i v samotné hudbě (je to také první naráľka na Řecko, vľdy» uľ Pythagoras o zlatém řezu věděl). V kompozici alba 1.618 znamená určité uklidnění, v prvních minutách nás nechává BT v napětí a aľ po uplynutí druhé minuty se objevuje jednoduchá kytarová melodie. Nedočkáme se tu ani výrazných bicích, breakbeatové čarování je pro tuto chvíli téměř zapomenuto a ani jednoznačný melodický prvek se tu nedá vysledovat.
Nejdeląí skladba tu má název ‘See You On The Other Side’ a trvá celých 14 minut a 19 sekund. Ale ne, ľe by vás tu BT nudil. Ze hry zvonků pomalu a jemně postupně vyvstane nosná melodie celého tracku, postavená na postupném nabalování motivů a opakování chytlavé série akordů. Opět tu máme klavír a kytary, doplněné o lehkou formu elektronického doprovodu. V druhé polovině See You On The Other Side dojde opět na perfektně zpracované beaty, které, tentokrát velice pravidelně (a skoro by jeden řekl aľ naléhavě), určují tempo. Závěr patří opět pěkné harmonické melodii, se kterou autor skladbu ze začátku stavěl; tady ji pro změnu nechává pomaličku odeznít a motivy postupně (skoro aľ nezvykle na BTho) odebírá. ‘The Anhtkythera Mechanism’ je druhým řeckým odkazem BTho a nejkrásnějąím kouskem na albu. Anhtkythera je totiľ název údajného antického počítače, který byl objeven na dně Egejského moře a na TBU uľ jenom tento záhadný název dokonale dotváří celkovou atmosféru alba; jako bychom se dotýkali nějaké záhadné, zapomenuté, ale zároveň velice vyspělé civilizace, ne nepodobné té, která údajně ľila na bájné Atlantidě. Vąechno to skřípání a zvonění spojené s prvky klasické hudby najednou dává smysl. Anhtkythera Mechanism spojuje vąechno, co je na TBU k slyąení a jeątě dává něco navíc. Klidný začátek uľ celkem tradičně obstarává klavír a dobře navazuje na předchozí dvě tiché skladby. Jakmile se objeví první čirá melodická sekvence, víte, ľe tady půjde o něco extra. Zanedlouho piano doplní zatím asi nejryzejąí akustická kytara a dojde po krátké přestávce i na efektní mechanickou kulisu. Uľ se zdá, ľe se nic váľného nepřihodí, ale je to omyl: vąechno tohle pomalu směřuje k velkému smyčcovému představení, které mistr rozehrává docela tichým staccatem na pozadí doznívající elektroniky. Smyčce pak v okamľiku dostanou neuvěřitelnou sílu a v mixu filmové hudby a klasické kompozice pokračují v naléhavém staccatu. Zrychlený tep a mrazení v zádech pak téměř instantně přivodí melodie, která se z dosud jednotónového poskakování smyčců vynoří. Tohle je to, na co jsme celou dobu čekali! Geniální, atmosférický a melodický kousek zapadající do alba. Následuje daląí beatová sekvence, která nás přivede k naprosto ąokujícímu finále skladby, kdy očekáváný druhý refrén smyčcové melodie nechá BT doslova elektronicky roztrhat na nezřetelné a zastřené větąí či menąí kusy, kousky a částečky. Nádhera!
A jsme vlastně téměř na konci, u BTho ukolébavky, kterou napsal pro svoji dceru, s příznačným názvem ‘Good Morning Kaia’. La»ku nastavenou předchozí symfonií finální skladba jiľ nepřekonává, ale daří se jí být zdárným konkurentem. Opět pomalu a na několikrát gradované piano ústí v půlce v nesmírně emotivní kytarové sólo s téměř rockovými bicími a zaručuje, ľe album doposloucháte s otevřenými ústy aľ do konce. Klavír se objevuje znovu poté, co výrazné sólo odezní a opět v několika náznacích daląích melodických erupcí v tichosti skladbu (a album), spolu s ąuměním moře, ukončuje. Věřte, ľe kdyľ jsem na začátku recenze pátral po tom, proč zrovna nese tento vskutku neobvyklý kus umění název přeloľitelný jako ‘Dvojitý vesmír’, nebylo to jen tak. BT opravdu nenechává nic náhodě a nejen hudbou, ale také slovy a jejich významy se snaľí celé dílo atmosféricky doladit, dát mu význam a zkompletovat ho. This Binary Universe jednak opravdu spojuje (a hned ve dvou případech – jaká to symbolika!) ‘dva světy’; v prvním případě klasickou hudbu a tradiční hudební nástroje s nejmodernějąím zvukem elektronických maąinek (čímľ také suverénně vytváří celou bipolární atmosféru alba, která se pohybuje mezi dávno zapomenutým a dosud neobjeveným), ve druhém případě svět audia a videa. Ano, součástí balení TBU je také dvd s jednotlivými filmy, které často zvukový dojem jeątě umocňují (hlavně v případě konečné ukolébavky) a vytvářejí tak několikasmyslový záľitek.
Dohromady vzato, celý tento koncept je naprosto unikátní. Jestli je v současné době svět elektronické hudby často plný dokola se opakujících se formulí, floskulí a prázdných kliąé; jestliľe ‘velká jména’ dnes velmi často hrají na jistotu, aby zbytečně neąokovala nějakým zrádným novotvarem a nevyděsila případné konzumenty, pak BTho můľeme povaľovat za čestnou výjimku. Vľdy byl napřed. Udělal si obrovské renomé a tímto dokonale opracovaným kusem umění ukazuje, ľe ho nechce zneuľít. Jeho smysl pro detail, drobnou změnu a překvapení, je zde naprosto čitelný a je také paradoxně jedinou věcí, která mi zakazuje dát tomuto albu absolutní hodnocení. Experiment tu má totiľ často větąí přednost, neľ by si ve finále zaslouľil a do pozadí se tak dostává melodie a emoce, kterou BT dokázal vľdy a vąude spolehlivě vykouzlit (a kterou tu naątěstí v hojné míře zastupuje hlavně Anhtkythera Mechanism). This Binary Universe ale je, a» chcete nebo ne, v současnosti jedním z nejzásadnějąích uměleckých děl na poli elektronické hudby; míra experimentality, unikátní zvuk a koneckonců i BTho jméno mu to s přehledem zaručují. A pokud vás album nezasáhne emocionálně, minimálně vás donutí přemýąlet. Třeba o tom, jestli ten Platón přece jen neměl pravdu, kdyľ psal o Atlantidě.
Název: BT – This Binary Universe
Styl: Ambient, Downtempo, Breaks
Datum vydání: 29.08.2006
Label: DTS Entertainment
Formát: CD + DVD
Tracklist:
01 All That Makes Us Human Continues (8:15)
02 Dynamic Symmetry (11:23)
03 The Internal Locus (10:27)
04 1.618 (11:34)
05 See You On The Other Side (14:23)
06 The Antikythera Mechanism (10:06)
07 Good Morning Kaia (8:11)
