Recenze alba Planisphere – Cyborganic
Jiľ více neľ dva roky uplynuly od posledního alba Solarism projektu Planisphere pověstného belgického producenta, workoholika a vegetariána Laurenta Véronneze, známého téľ pod jmény L-Vee, Airwave a daląími asi dvaceti aliasy. Přestoľe je jeho diskografie velice rozsáhlá, a přesto pestrá a vľdy velmi kvalitní, povaľuji Solarism za nejsvětlejąí bod jeho kariéry, a» uľ z hlediska zvukové originality, technické propracovanosti i umělecké hloubky, nemluvě o následně vydané hybridní edici obsahující v jednom dvouhodinovém mixu skladby ze standardní verze plus starąího alba Lektrophony v různě přepracovaných verzích, případně různě mezi sebou smíchané a zkombinované. Není se tedy čemu divit, ľe má očekávání byla velká uľ od chvíle oznámení prací na novém “minialbu”, které 21. 4. vyąlo v digitální podobě uľ tradičně na labelu Green Martian spadajícím pod belgické Bonzai Music / Banshee Worx.
Cyborganic – Hned na úvod titulní skladba alba a asi právě proto je zde docela znát, ľe L-Vee aľ moc tlačil na pilu epičnosti, coľ je bohuľel tak trochu kamenem úrazu. Ta melodie je vlastně poměrně nezajímavá a mně osobně se docela rychle oposlouchala, to samé platí pro onen bum-sem-bum-tam beat. Je sice sympatické, ľe se Laurent snaľil o nějaké zpestřeními pouľitím glitch zvuků, ale celkově je tohle opravdu asi nejslabąí ze sedmi základních tracků alba, i kdyľ v rámci ľánru je to pořád relativně nadprůměr.
Little Green Dwarf – Trochu nenápadný, ale hodně sympatický kousek. I kdyľ je to zvláątní, z toho hravého lámaného beatu, jakoby-jazzové basovky a plejády vąech moľných doprovodných samplů a zvučíků mi vyvstává na mysl slovo “funky.” Na druhou stranu si ale zachovává takový ten vesmírný feeling, typický pro celé tohle album, který se projeví hlavně v druhé polovině skladby, kdy se objeví příjemná mystická melodie.
Jarresque – Track, který mě ohromil hned při prvním poslechu. Líbí se mi ten kontrast hravých, aľ dětinských pasáľí s vyloľeně epickou melodií v refrénu, která ale přesto nezní vůbec prvoplánově a pateticky jako ta v Cyborganicu. Kromě toho, robotické vokální samply ve stylu raného electra jsou prostě cool. 🙂
Centaure – Alias Spectrazoids z alba Solarism, part 2. ©lapající temné breaky, masivní acidovitá basa, opět nespočet doprovodných samplů, vesmírný feeling… Potěąil mě ten “bass-roll”, který ukončuje třetí minutu, tak před dvěma lety ho Véronnez pouľíval ve své produkci poměrně často. Hlavní melodie opět hodně podobná Spectrazoidům, i kdyľ trochu optimističtějąí, coľ koresponduje s celkově ľivějąím a optimističtějąím soundem, Spectrazoids byly poněkud více dark.
Cloudmaker (feat. Kevin Vega) – Track podobný předchozímu, i kdyľ s přímočařejąím beatem a epičtějąím zvukem, hlavní melodie zde připomíná spíąe breakdown ze skladby Solarism. Kdybych měl tenhle zvuk pojmenovat, asi bych prohlásil “space breaks”. Mimochodem, sice vůbec nevím, kdo je Kevin Vega, ale asi o jeho produkci něco málo zjistím.
Space Trash – Po Cyborganicu druhý rovný track, zvukově poměrně odliąný od zbytku alba. Stylově odpovídá typickému dneąnímu Bonzai progu, který bývá často nezajímavý a prázdný, přesto v něm cítím jakousi známou Planisphere energii (částečně ale také zvuk daląího L-Veeho projektu Antidote), hlavně v nástupu po breakdownu, při kterém si vzpomínám na onen brutální nájezd v Totemu. Oproti předchozím breakovým skladbám sice poněkud slabąí, ale stále lepąí neľ Cyborganic.
Timestop – Ambientnějąí skladba ve stylu třetího CD alba Trilogique, zajímavá neurotická basovka, hromada zvuků a ruchů, ale ta melodie mě nějak moc nechytla…
Bjoern Small – Tinku (Planisphere Remix) – Tento remix jsem vyąel uľ loni na Bonzai kompilaci Musashi Techniques Volume 1. Originál je poměrně zajímavý, i kdyľ trochu amatérsky znějící progresivní breakbeat, pan Airwave si z něj vzal jenom hlavní melodii, pohrál si s ní a oblékl ji do typického planisférického kabátku, přidal rovný beat z Tokyo Skyscraper a opět zasypal kopou různých samplů, ty glitchovité zvuky zde působí mnohem lépe neľ v Cyborganicu. Celkově hodně zajímavý proghousový track.
DPP – Conundrum (Planisphere Remix) – Tenhle singl vyąel uľ před dvěma roky. Originál bych asi zařadil jako microhouse, je proto takový trochu nijaký, ale dobře se při jeho poslechu přemýąlí nebo učí. Verze nazvaná prostě Remix je spíąe minimal a je jeątě výrazně nijačejąí. Třetí verze je tento remix “od otáčivé mapy hvězdné oblohy” (coľ je, pokud to nevíte, význam slova planisféra), v podstatě je to originál doplněný zase o celou řadu samplů, např. vokální vzdechy, a ráznějąí beat, celkově si ale poklidnou atmosféru původní verze zachovává. Na party dosti nevhodné, ale k domácímu poslechu, pokud potřebujete duąevně pracovat, ideální.
Toby Shark – Prolight (Planisphere Remix) – Stejně jako předchozí vydané uľ v roce 2007 a stejně tak ve třech verzích. Originál je skoro amatérská produkce, i kdyľ zase ne úplně ąpatná, Lighter remix zní trochu profesionálněji, ale taky to není ľádná sláva a ani L-Veeho verze není zrovna zázrak, jednak uľ kvůli slabąímu výchozímu materiálu a jednak mi sem ten Tokyo Skycraper beat prostě nesedí, takľe glitchovité zvučíky na pozadí ji holt uľ nezachrání. Z celého alba pravděpodobné nejslabąí skladba.
Alex Coollook – Define Real (Planisphere Remix) – O existenci tohoto remixu jsem uľ skoro pochyboval vzhledem k tomu, ľe o něm L-Vee psal uľ asi loni, ale nakonec jsem nedávno naąel na Coollookově Facebooku set, který jím mixem začínal, a byl jsem ohromen. Sice neznám originál, ale přesně tenhle naąlapaný epický breakbeat s vesmírnými trancovatými melodiemi je to, co mi v dneąní trancu-příbuzné produkci chybí. A» ľije vzpomínka na Cubed…
Shrnutí:
V dneąní době ąablonovitého upliftu, neprogresivního prog-trancu, prostoduchého tech-trancu a tuctových ľenských a čtyřprocentních muľských vokálů (uráľí-li vás tato věta, neberte ji váľně 🙂 ), je tato kolekce potřebná jako Cimrmanův vichr z hor, bohuľel je jasné, ľe si ji oblíbí asi stejně jenom pár nadąenců a větąina trancového publika ji bez zájmu přejde. Oproti výtečnému Solarismu (v původní verzi) sice není aľ tak pestrá, skladby Centaure, Cloumaker a remix Define Real zní dost podobně, také tu chybí na jednu stranu něco podobně experimentálního jako má oblíbená Bitmap Sprite a naopak nějaká pořádná 4/4 pecka jako No Sugar Added nebo Solarism (takové spíą hledat pod jinými L-Veeho projekty), ale i tak za ním nijak výrazně nezaostává. Oproti nevyváľenému Touaregu a ne úplně povedených Airwave remixech z poslední doby je tohle jednoznačný krok vpřed.
Nejlepąí skladby:
Jarresque, Little Green Dwarf, Centaure, Cloudmaker, Define Real (Planisphere Remix)
Na závěr se jeątě můľete podívat na desetiminutové upoutávkové video, které L-Vee uveřejnil na Youtube:
