Recenze alba Solarstone – AnthologyOne
Jak uľ to tak bývá u větąiny důleľitých událostí, Riche Mowatta a Andy Buryho svedla dohromady naprostá náhoda. Píąe se rok 1995, Rich má dready a hraje na klávesy ve skupině produkující indie-dance, Andy je dj pirátského radia, má dlouhé vlasy a stejně jako Rich chodí do indie/rockového klubu v Midlands. Rich jednou zavolá do radia, aby si nechal zahrát svůj první singl, Andy zvedá telefon a… uľ se začíná psát historie. Společně se Samem Tierneym vytvořili první krátkohrající desku Astronaut E.P. jeątě pod pseudonymem Space Kittens, dvě (Storm a Dolphin) ze čtyř skladeb na desce pak zahrál Pete Tong ve své proslulé show na Radiu 1. Skladba Storm pak (1996) vychází samostatně a hnedle se stává hitem, coľ Richovi, Andymu a Samovi vyneslo nabídky na remixování skladeb přímo od (v té době) slavných Jimmyho Sommervilla či Human League. V roce 1997 trojice přestala tvořit v Samově obýváku a přesunula se do seriozního studia. V té době se také začíná formovat sound Solarstone – inspirací jim byl Danny Rampling – tak, jak ho známe dnes, coľ dokládá skladba The Calling, vydaná jako první právě pod značkou Solarstone. V roce 1998 zakládají label DeepBlue a na něm pak o rok později vydávají klíčovou skladbu Seven Cities, která jim definitivně vynesla pozornost ąiroké obce trancových fanouąků, jakoľto i respekt kolegů v branľi.
Nemohu se povaľovat za výjimku, o Solarstone jsem se začal zajímat také aľ po prvním poslechu Seven Cities. Ale začátek to byl naprosto ideální, jelikoľ Seven Cities je bezpochyby jejich erbovní skladbou a snadno se na ní bude vysvětlovat co činí jejich skladby tak výjimečně lákavé. Pro méně znalé nejprve uveďme, ľe duo Solarstone si libuje ve veskrze klasickém trancu, předevąím upliftingu, občas přidají i něco lehce proggy, elektronické či čistě chillout a downtempové pózy jim taktéľ nejsou nijak cizí. Jejich hlavní doménou jsou melodie. Nekomerční, přesto chytlavé. Nic, co by si prostý lid zpíval ve sprąe či při robotě na póli, avąak snadno identifikovatelné, zapamatovatelné a zamilovatelné. A jednoduché. Solarstone jsou v podstatě minimalisté – pracují s menąím počtem zvuků, melodie nejsou nijak sloľité, skladby celkově nepřeplácané, čistě funkční, kaľdý zvuk má své místo a logické vyuľití. Basové linky jsou jemné, skladby díky tomu působí aľ nenápadně a nevtíravě. Díky tomu se vám rozhodně neoposlouchají. Seven Cities toho není přímo důkazem (jelikoľ ji v originále doprovází spíąe chor, neľ čistý zpěv), ale Rich a Andy umí brilantně pracovat i s vokály. Poměrně ąokující je, jak se rané skladby vyrovnaly s během času, respektive jak snadno dokázaly smazat rozdíl dekády oproti současnosti. Fungují báječně i dnes, vůbec nezestárly… jakoby se trance za těch deset let ani nezměnil. Seven Cities bylo nakonec vydáno ve 20 tisíci kopiích, coľ, pravda, na napomádované hvězdičky ve světě pop music nemá, ale jednoznačně lze takové číslo označit za úspěch, jedná-li se prakticky o váą debut. Tedy nevím jak vás, ale mě by to jistě potěąilo. Djmag ji dokonce pasoval na nejlepąí trancovou nahrávku posledních deseti let. Kdyľ uľ jsme u těch uznání, na svých stránkách mají Solarstone pár citátů slavnějąích kolegů. Nebylo by od věci si je tu zmínit: “Solarstone nikdy nezklamou… vľdy přijdou s hřejivou, nádhernou a přímou úľasnou hudbou,” pravil bájný Tiesto. “Solarstoni pomohli definovat ľánr. Bozi uplifting trancu,” zaznělo od Above and Beyond. Armin i Matt Darey zase vyzdvihli nebývale vysokou a stálou kvalitu jejich produkce, jeľ trvá jiľ celou dekádu a udává i dneąní standard.
Není pochyb, marně bychom pátrali v paměti po skladbě, která by byla nepovedená, nepřesvědčivá, nehodná uznání. Těľko bychom nalezli kousek, který by ąel označit by» i jen za průměrný. To je opravdu mezi hudebníky naprosto nevídané. A rozhodně se tu nebavíme pouze o pár skladbách, vľdy» za těch deset let čítá jejich produkce přes dvacet oficiálně vydaných kousků. A to ani nepočítám vąechny ty remixy pro Cygnus X, Ferryho Corstena (Moonman), Matta Dareyho, Jan Johnston a v neposlední řadě i brilantní Bullet In A Gun od Planet Perfecto. Navíc zmiňuji jen remixy za roky 2000 a 2001. Chilled-Out Euphoria byla první autorskou kompilací Riche a Andyho, vyąla hned jako dvojcédé a její kvality ocenilo přinejmenąím 80 tisíc fanouąků, kteří si ji zakoupili a cení si ji dodnes. Rok 2002 pak světu přinesl Oakieho nezapomenutelný track Southern Sun, který si Solarstoni nemohli nechat ujít a jejich ambientní mix rozhodně patří do zlatého fondu světové trancové tvorby. Po dvouleté pauze daląí singl na labelu DeepBlue, tentokrát Speak In Sympathy vytvořený ve spolupráci s Elizabeth Fields, Ben Lost se postaral o vydání starąích skladeb Solarcoaster a Green Light. Bezesporu klíčovým bychom vąak měli označit znovuvydání Seven Cities v roce 2002, předevąím kvůli remixu od strmě stoupající djské hvězdy Armina van Buurena.
Narozdíl od Armina vąak hvězda Solarstonů nestoupala tak strmě. Jak si to vysvětlit? Rozhodně nemohlo jít o slabąí kvalitu produkce, “problém” tkvěl spíąe v jejich hudebním stylu. Výjimečný hudební styl, jímľ se prezentují Solarstone, zkrátka není obecně tolik líbivý, není tolik komerční, abychom tak řekli. Coľ vąak jeho kvalitu nesniľuje, právě naopak! Jako u kaľdé exkluzivní věci vám i obliba ľánru s nemnoha posluchači dává pocit jisté výjimečnosti, aľ bychom řekli nadřazenosti – právě vy jste to byli, kdo objevil něco, co ostatní nevidí, míjí, a ten pocit vás bude jistě hřát, aľ v diskusi rádobyzasvěcených trancerů nadhodíte jméno Solarstone a vąichni se po sobě budou jen nechápavě dívat. Ale dost moľná se najde v té skupině jedinec, který beze slova jen uznale pokýve hlavou… a svět bude zase o chlup příjemnějąí místo pro ľivot. Po vąech jmenovaných úspěąích celkem pochopitelně poptávka po Solarstonech rostla, coľ vyústilo v serií djských vystoupení po celém světě, počínaje proslulým klubem Gatecrasher. Rok 2003 přinesl kromě vydání skladeb Release a Destination i spolupráci se Scottem Bondem, ze které vzeąel daląí velký hit 3rd Earth, k němuľ přidal svůj remix i Marco V. Se Scottem si zjevně porozuměli, poněvadľ na sebe dlouho nenechaly čekat jeątě daląí povedené skladby – Naked Angel a Redline Highway. Po Z2 (rok 2000) a Liquid State (2002) přichází Rich a Andy s daleko úspěąnějąím projektem (aliasem) Young Parisians a první skladbou U Write The Rules. Druhá, pravděpodobně známějąí skladba Jump The Next Train vznikla ve spolupráci s Benem Lostem, čistě taneční remix k ní přidala dvojice Kyau and Albert. Rok 2004 se nese předevąím ve znamení celosvětového (střední východ, Malajsie, Austrálie, Kanada a Atény) turné, na Tiestově labelu vychází zatím jejich poslední vydaná skladba Like A Waterfall, produkt spolupráce s vokalistkou Jes Brieden (z Motorcycle, projektu Gabriel and Dresden). Blíľíme se pomalu do současnosti, v roce 2005 vytvořili Andy a Rich skvostnou kompilaci Destinations (jestli se nemýlím, přinejmenąím u nás vyąla aľ na začátku tohoto roku), jejíľ přídomek Volume 1 dává naději, ľe nezůstane v jejich diskografii osamocena.
Podstatnějąí v tuto chvíli vąak je, ľe na začátku letoąního září konečně vydali své “první autorské” album. Jmenuje se Anthology One a jak jiľ název naznačuje, jde o sbírku (první díl z celkových tří) jejich práce za celé desetiletí, které nám zpříjemňovali svou hudbou. A protoľe jejich diskografie, jak jiľ naznačily předchozí řádky, čítá přemnoho povedených kousků, vychází hned jako dvojcédé, coľ je nesmírně příjemná zpráva. První disk je tvořen jednotlivými skladbami, některé jsou spolu propojeny jemnými přechody, jiné nikoliv, coľ vąak v tomto případě přílią nevadí, jelikoľ si Rich s Andym nelibují v jedno aľ dvou minutových, nesmírně nudných basových build-upech, jak je u jiných producentů obvyklé, nýbrľ hned od prvních vteřin skladby jdou na věc a odhalují její hlavní motiv. Stejně tak nás uąetřili obdobně rozvleklých konců skladeb, někdy za cenu prostého fade-outu. Vąe je vąak vytvořeno s citem jim vlastním, tudíľ se nemusíte obávat, ľe by vás album nudilo. Druhý disk přináąí non-stop mix, v němľ se opakuje i několik skladeb z prvního cd. Solarstone nejsou ľádní mixující začátečníci, vąechny skladby jsou smíchány naprosto bezchybným způsobem – tedy přímo skvostně, energické skladby střídají downtempové uklidňující party. Kdepak, ani na druhém cd nelze nalézti chybu.
Emoce. Producentů taneční hudby je bezpočet, amatérských, poloprofesionálních i profesionálních. Vąichni se snaľí tvořit hudbu, která bude těąit nejen je samé, nýbrľ (a to předevąím) jejich fanouąky. Vąe je o emocích. Trance nedostal svůj název jen tak zbůhdarma – pokud pomineme lehce nadsazený vtip z komixu o Dilbertovi, kdy typický trancový fanouąek upadá při poslechu své oblíbené hudby do totálního komatu, trance by měl v posluchačích vyvolávat více či méně intenzivní pocity fascinace, nadąení aľ tranzu (zjednoduąeně řečeno). Hudba dua Solarstone vás zřejmě nechytí za límec a neomlátí s vámi celou místnost (metaforicky, pochopitelně), ale jisté emoce ve vás nepochybně vzbudí. Určitě to bude radost. Moľná ve skrytu duąe, moľná i na povrchu… třeba se usmějete… i kdyľ jen zlehka… při poslechu známé a milované melodie. Dost moľná se vám při vąí té kráse lehce sevře ľaludek. A nebo, pokud tedy budete v opravdu správném rozpoloľení, vám ukane i nějaká ta slza radosti. Tedy samozřejmě to předpokládá, ľe vás tato hudba bere – pokud máte nad postelí plakát Sandera van Doorna nebo Underworld, měli byste jít o dům dál. Ale pokud jste alespoň trochu citliví lidé a vnímaví posluchači, nepochybně na vás tato překrásná hudba zapůsobí dostatečně silně. Měl-li bych působení jejich melodií, které přeci jenom hrají ve skladbách prim, k něčemu přirovnat, zkuste si představit čokoládový bonbon, který se vám vláčně rozpouątí na jazyku, vy při tom máte zavřené oči a vychutnávate si ten pocit s naprostou koncentrací na chu»ové buňky. Pokud bych měl být jeątě přesnějąí, zkuste si k tomu přidat úvahu, ľe ten čokoládový bonbon je s viąní a likérem uvnitř – sladký likér se vám po proniknutí vrstvou jemné čokolády rozlije v ústech a nakonec si vychutnáte právě tu viąni, která dodá vaąemu poľitku korunu. (Otřete si sliny, budeme jeątě chvíli pokračovat.) Takhle zhruba působí skladby Solarstone na vaąe vnímání. Nerad bych se mýlil, nerad bych někomu křivdil, ale podle mých zkuąeností je tato schopnost vyvolávat podobné poľitkářské emoce v takové míře prakticky ojedinělá. Ano, jistě, hodně skladeb má krásnou melodii, ale jen málokdo jich má na kontě tolik, jako právě Solarstone. Nebo řekněme to jeątě jinak – málokdo je schopen vytvářet takto neuvěřitelně skvostné skladby bez přestávky! Aniľ by se vzájemně přehnaně podobaly, aniľ by vsázel na stejné, ohrané efekty. Opravdu jen málokdo (respektive mě teď ani nikdo nenapadá). A jestli tohle není dostatečný důvod pro vstup do trancové síně slávy, pro nominaci nejen na nejlepąí album roku, ale i na nejvyjímečnějąí album vůbec, jestli právě tohle není důvod, proč byste měli pro album hned letět do obchodu a vydat za něj své tvrdě vydělané úspory… pak jiľ nevím co byste chtěli.
Posledních pár slov závěrem: Původně jsem měl v plánu hodnocení alba sníľit kvůli tomu, ľe vychází aľ teď, po dlouhých deseti letech ubíjejícího čekání. Ale uľ po prvních tónech jsem k tomu ztratil odvahu. Bylo by to totiľ velmi nespravedlivé. Dále doporučuji přečtení jiľ dříve inzerované interview s Richem Mowattem na trance.nu. A konečně vás vąechny ľádám o malou modlitbu za to, aby se nějaký odváľlivec konečně odhodlal a přivezl Solarstone do téhle malé republiky.
®ánr: Trance
Label: Deep Blue Records
Release Date: 10.09.2006
Délka: CD 1 75:57 + CD 2 72:14
Disc One
01. Solarcoaster
02. Black Finished Chrome
03. Release
04. Speak In Sympathy
05. Seven Cities
06. The Calling
07. Intracity
08. Jump The Next Train
09. Crashing
10. Like A Waterfall
11. Shimmering Little Morphs
12. Greenlight
13. Late Summer Fields
14. Jabberwock
Disc Two
01. Like A Waterfall (Club Mix)
02. U Write The Rules
03. Destination
04. Day By Day
05. Universal
06. Eastern Sea (First State Mix)
07. Red Line Highway
08. Solarcoaster (Midway Mix)
09. 3rd Earth
10. Naked Angel
11. The Hymn
12. I Want You
13. Seven Cities (V-One Mix)
