Recenze alba Tiësto – Kaleidoscope
S dávno zapomenutými hudebními láskami se to má podobně jako s bývalými partnerkami. Ačkoli časem vyprchá jakýkoli původní romantický náboj, stejně máte čas od času nutkání zjistit, jak se jim bez vás daří. Moľná proto, abyste se ubezpečili, ľe za deląí přízeň skutečně nestály, moľná jen tak ze zvědavosti. V kaľdém případě je najednou vidíte v jasném světle, bez nadbytečných růľových barev, kterými jste si je v zamilovaném poblouznění mohli snadno pokreslit. S trochou fantasie by se dalo říct, ľe Tiësto je v očích mnoha fanouąků elektronické taneční hudby takovou odkopnutou milenkou, nad níľ sem tam pohrdavě ohrnou nos a jindy zase s nostalgií vzpomenou na ty krásné chvilky, které s ní tehdy (v těchto případech se to vľdycky zdá jako hrozně dávno) proľili. A není se co divit; Holanďanova přeměna z vyjukaného kluka, dojatého z prvního vystoupení na Innercity, přes samozvaného tanečního boha, po globální kolalokovou superstar, byla sice postupná ale nemilosrdná. Poslední stanicí jeho jízdy, dláľděné nejrůznějąími prvenstvími a oceněními, se tento rok stalo album s názvem Kaleidoscope, evokujícím barevnost a rozmanitost.
Poslechněte si celé album zde
Klíčovou otázkou před uvedením Kaleidoskopu bylo: Kam dál? Jakým směrem se posune Tiëstova autorská tvorba v době, kdy není pochyb o tom, ľe je světoznámou pop star? Uľ při pohledu na dopředu anoncovaný tracklist jsme mohli mít mnohem jasněji. Tentokrát pomocí zvolených hostů/vokalistů dochází k nepokrytému a přiznanému splynutí se světem hudebního mainstreamu. Nic proti Maxi Jazzovi nebo BTmu, kteří si zazpívali na Elements Of Life; oproti takové Nelly Furtado jsou ale mezi větąinovými teenagery stále spíąe okrajovými jmény. A nezůstává jen u ní; více kredibility novému albu mají dodat i zpěvák Jónsi z respektovaných Sigur Rós nebo Kele Okereke z kapely Bloc Party, která před pár lety poměrně silně otřásla britskou indie-rockovou scénou. V porovnání s daląími spřízněnými djs, kteří svoje desky svorně pojímají ve velmi podobném duchu, se jedná o celkem těľký kalibr, kterým Tijs v ľebříčku komerčního potenciálu opět dokazuje svoje vedoucí postavení. V jeho pojetí se dá uľ mluvit o jisté redefinici popového alba, tak jak jsme ho doteď vnímali a znali. Jestliľe např. Madonna jako zpěvačka prodává svojí značkou a hlasem a na producentskou výpomoc si vľdy s patřičnou slávou přivolává zkuąené mistry v oboru, Tiësto tyto tradiční role obrací. On, jakoľto instrumentalista, propůjčuje pro booklet svoji brutálně vyretuąovanou tvář a na ni teprve navěąuje známé vokalisty. Ti tu sice svoji uměleckou funkci mají, ale v absolutní hodnotě jsou podruľnými. Debata o tom, zda Tiësto jeątě představuje trance nebo uľ house, či snad jiný taneční styl, je v tomto případě zcela bezpředmětná – tato osoba se po hudební stránce s definitivní platností ocitá mimo tyto ąkatulky a plně objímá pop. Jen se k němu dopracovává opačnou cestou, neľ jsme zvyklí – nejdřív vyprodává haly a stadióny a aľ poté tomuto úspěchu přizpůsobuje svoji tvorbu. Svět populární hudby totiľ nemá ľánrové poľadavky; nasává vąe, co odpovídá jeho obchodním předpokladům, a ty Tiësto v dneąní podobě beze zbytku splňuje. Koneckonců, dokladem toho budiľ i situace na diskusních fórech (tuzemských i mezinárodních), kteréľto slouľí jako jakýsi barometr názoru lidí, kteří se o hudbu zajímají natolik, ľe jsou ochotni v jejím jménu plýtvat svým drahocenným časem virtuálním dohadováním se. Ty tam jsou doby, kdy kaľdá debata o Tiëstovi (by» mohla začít jakkoli nevinně) skončila masivním flame warem mezi jeho kritiky a přívrľenci. Dnes se tato komunita, o které se často v odborných kruzích říká, ľe ve skutečnosti nereflektuje pravou tvář scény, de facto jednomyslně shoduje na tom, ľe Tijs Verwest a jeho značka ztratili jakoukoli kredibilitu. To je jen z daląích důsledků (a důkazů) toho, ľe Kaleidoscope cílí (kromě tvrdého jádra fanboys a fangirls) na skupinu povrchních hudebních konzumentů – nejniľąího společného jmenovatele.
Je příznačné, ľe vąechny výąe uvedené řádky by bylo, s trochou znalostí kontextu a umělcovy minulosti, moľné sepsat i bez jediného poslechu recenzovaného cd. Analýza bodu, ve kterém se momentálně Tiëstova kariéra nachází, je totiľ mnohem zajímavějąí, neľ vlastní produkt. Je ovąem třeba, uľ jen z důvodu naplnění literárního útvaru recenze, tnout do ľivého, a to hned na jednom z míst, kde Tiësta momentálně nejvíc tlačí bota – tím je zvuk. A» uľ dnes za vlastní produkcí stojí kdokoli, kaľdý si musel vąimnout, ľe někde mezi alby Just Be a Elements Of Life doąlo k určité změně. A jestliľe Dance 4 Life znělo jako singl ze spodních pater Deutsche Dance Chart, na Kaleidoscope se místy pohybujeme v oblasti loľnic amatérských producentů, tvořících v pirátské verzi Fruity Loops. Pro příklady netřeba chodit daleko. Úvod titulní skladby sice zřejmě patří k nejsvětlejąímu bodu desky, ale co je to platné, kdyľ okolo páté minuty je křehce prozpěvující hlásek Islanďana Jónsiho nemilosrdně znásilněn nájezdem řezavého syn»áku a následně téměř umlčen diskotékovým tanečním doprovodem? Člověk, zodpovědný za mastering, neměl vůbec dostat zaplaceno. Podobných, za uąi tahajících necitlivostí je zde k naleznutí více – a» uľ je to kakofonický závěr v Louder Than Boom, nebo pro sluch vyloľeně nepříjemná basovka ve třetí minutě Fresh Fruit. Ostatně, celá tato instrumentální skladba s pořadovým číslem 9 je snad největąím omylem, který lze na albu nalézt. Utahané, kvílející syn»áky se tu neuspořádaně kroutí v jakýchsi pseudomelodiích a dohromady tvoří dokonalou definici disharmonie. Nad trapnou nápodobou soundu, se kterým Faithless dekádu nazpět bodovali v legendární Insomnii, je nutno se pouze pousmát. Tady nejde o chladný kalkul v podobě vypulírovaného a formálně zvládnutého popu, jakým například Armin poslední dobou zásobuje svět, ale o vyloľenou tvůrčí neschopnost a absenci hudebního sluchu. Nezaujatého posluchače zákonitě musí napadnout, jak je moľné, ľe výtvor, za který by se styděl i uhrovatý puber»ák, skončí na desce novodobé hudební ikony.
Moľná si řeknete, ľe zvuk přece není vąechno – podstatné jsou přece hudební nápady. Na ty bychom tu ale také čekali marně. Ani jedna z písniček totiľ neobsahuje chytlavý refrén nebo zapamatovatelnou melodii a ľádná z nich ani není dostatečně vlezlá, aby ji bylo moľné prohlásit za potenciální hit. Přítomnost hostujících vokalistů místo vytváření očekávané různorodosti slouľí jen jako kamufláľ pro instrumentální ubohost celé desky, která nechává zapomenout na doby zapadajících sluncí a na stupnici kýče se ocitá v blízkosti nevzhledného sádrového trpaslíka. Tiëstova snaha přiřadit se k módní vlně electropopu můľe být sice sympaticky upřímná, ale na skutečně úspěąné hitmakery typu Calvina Harrise, které zdobí předevąím lehkost a skladatelská zručnost, zdaleka nestačí.
Opravdu těľko album sourhnně hodnotit jinak neľ slovy: nucená křeč, tragikomedický amaterismus, naprosté umělecké selhání. Kaleidoscope je útrpným pohledem na bývalou milenku, která sice dříve trpěla určitými charakterovými vadami (děvče bylo trochu do větru), ale dnes byste jí bez váhání doporučili, nebo snad i zaplatili, kompletní facelift a nejednu plastickou operaci, jen abyste od ní nemuseli odvracet zrak.
Poslechněte si celé album zde
Tracklist:
1. Kaleidoscope feat. Jónsi (7:36)
2. Escape Me feat. C. C. Sheffield (4:18)
3. You Are My Diamond feat. Kianna (4:11)
4. I Will Be Here feat. Sneaky Sound System (3:26)
5. I Am Strong feat. Priscilla Ahn (5:39)
6. Here On Earth feat. Cary Brothers (4:56)
7. Always Near (1:34)
8. It’s Not The Things You Say feat. Kele Okereke (3:15)
9. Fresh Fruit (5:24)
10. Century feat. Calvin Harris (4:42)
11. Feel It In My Bones feat. Tegan & Sara (4:52)
12. Who Wants To Be Alone feat. Nelly Furtado (4:36)
13. LA Ride (4:13)
14. Bend It Like You Don’t Care (3:24)
15. Knock You Out feat. Emily Haines (5:07)
16. Louder Than Boom (4:10)
17. Surrounded By Light (2:40)
Celkový čas: 1:13:54
Datum vydání: 2. 10. 2009
Label: Musical Freedom
