Recenze: Banco De Gaia – Igizeh
©esté album v pořadí a hodně osobitý styl. To jsou fakta, která mě napadají při poslechu zatím posledního alba tohoto legendárního projektu. Naľivo uľ jsme ho mohli dvakrát přivítat v Praze. Jednou to bylo na E.T. Go Jamu v alternativním stanu firmy Levi´s. Podruhé loni v říjnu na samostatném koncertu v ľiľkovském Paláci Akropolis. Byl jsem na obou a ač je mi to líto, tu nádhernou atmosféru, ve které jsem se pohyboval na vás přenést neumím. Jednalo se alespoň pro mě o dost ojedinělé záľitky, které vám zůstanou na celý ľivot. Jsou kapely kdy výsledky dlouhého bádání ve studiích jsou dílem vąech členů, za projektem Banco De Gaia se skrývá mozek jediný a snad i jedinečný – Toby Marks. Banco De Gaia stvořil koncem 80. let, přesněji řečeno v roce 1989 v Leamington Spa. Inspiraci a vůbec chu» pustit se do nového projektu dostával Toby na základě čím dál více se rozjíľdějící scény okolo britského acid houseu. Jeho hudba vąak nebyla nikdy zaloľena pouze na hloupém programování bicích automatů. Díky svým cestám po asijských končinách byl touto exotikou hodně zaujmut a to se i následně projevilo na jeho tvorbě. Tak jako mnoho kapel (Transglobal Underground, Loop Guru, Fun Da Mental) jeľ začínají spadat do ąkatulky Ethna nebo World Music, kombinuje původní nástroje se současnými elektronickými moľnostmi taneční scény. Jeho hudba není vąak určena na roztančené parkety kde byste vypouątěli duąi – jde o skladby, u kterých se budete muset zamyslit hodně do hloubky a snaľit se Tobymu porozumět spíąe zabořeni do křesla v teple domácího krbu. Toby bude vaąím soukromým vypravěčem, počítejte vąak s tím, ľe jeho příběhy budou dlouhé. Začátky neodbývá a rád si hraje s vaąimi smysly, které jsou vybrouąeny na nejvyąąí moľnost vnímání a které posléze odmění jednoduchou melodií. Zároveň tu vąak najdete hlubokou myąlenku jeľ vás přinutí uvaľovat. Jeho první tracky vznikaly za spolupráce zvukového inľenýra Andy Guthrieho. Ten s Tobym spolupracoval celkem ąest let a stál za úspěchy jak prvního alba Maya tak i za nejznámějąím dílkem Last Train To Lhasa. Stejnojmená skladba (v délce přes 11 minut) katapultovala Tobyho mezi undergroundově orientované publikum, aby ukázala ľe je mezi námi nový objev ambientně laděné tvorby, který to vąak umí také řádně rozjet.
Jeho hudba v sobě skrývá mnoho tváří – objevíte zde hip-hopové postupy, dotyky techna, to vąe vąak velmi citlivě zabalené spolu s tradičními samply arabské kultury nebo asijských končin. Jeho velkou zásobárnou nápadů se pak stává předevąím Tibet. Je si vědom dlouholetých křivd jeľ byly na tamním obyvatelstvu páchány a jako výraz soucítění pak působí jeho skladby plné bolesti a smutku. Na svou vlastní stránku http://www.banco.co.uk/ také umístil oddíl, který se problematikou Tibetu zabývá. Stává se tak jakýmsi hudebním vyslancem jemuľ je jasné, ľe sám sice nic nezmůľe a tak upozorňuje na toto dlouholeté příkoří alepsoň skrze stopy jednotlivých skladeb.
Po desce roku 1997 Big Men Cry, která obsahovala opět hodně dlouhé skladby a která vrhla do éteru praľského Rádia 1 lahůdku v podobě skladby Celestine, se předloni objevilo album The Magical Sounds Of Banco De Gaia. To u mě totálně propadlo. Nebylo vůbec ničím zajímavé a jeho náplň byla taková mdlá. U tak významného projektu mě tahle skutečnost překvapila a tak jsem doufal, ľe Igizeh pokaľenou reputaci napraví. Devět nových skladeb a přes ąestaąedesát minut záznamu – to zní slibně! Seti 1 je úvodním trackem a uľ od prvních tónů budete bedlivě naslouchat s ouąkama nastraľenýma. Jedná se o ambientní intro, kde se to zvuky jen hemľí. Najdete tu zpěv ptáků, výborně naprogramované perkuse, zkreslené chorály a hlavně dynamické beaty, které se valí vpřed z absolutní prázdnoty, aby nakonec svou silou gradovaly. Není to jen o dlouhodobém programování – potkáte tu i spoustu ľivých nástrojů. I kdyľ jde o motivy jeľ se stále opakují, nemůľu říct ľe se tu vůbec nic neděje. Nové zvuky doplňují jiľ zajetá témata a celek staví pouze na Tobyho jasné představě. Pokud si Deep Forest zakládali na vykrádání vokálů afrických kmenů, Toby se také vľdycky snaľil zachytit věrohodně místní kultury do svých skladeb. Rozdíl mezi ním a Deep Forest vąak tkví v čistotě samplů – v případě DF ąlo o dost silnou vokálovou sloľku, zatímco Toby Marks vyuľívá hlasů dálného východu jako daląí nástroj, dochucující jiľ tak dobrý výsledek trochou té exotiky. Hned daląí track Obsidian, je pro mě jednou ze skladeb roku 2000.
Přiznám se, ľe kdyľ jsem ji slyąel poprvé, uvěřil jsem ľe jde o nějakou dobře odvedenou remixovou práci. Jaké bylo moje překvapení, kdyľ jsem zjistil ľe i tuhle libůstku si napsal Toby sám a tak je regulerní tranceová věc na světě. Je to hodně příjemná skladba a nebýt propracovanému (místy aľ vyumělkovanému) zpěvu Jennifer Folker, jistě by mohla být ozdobou i nějakých tranceových setů. Ja aľ neuvěřitelné, jak dokáľe Toby napínat vaąe smysly. Nejdříve patřičně rozvíří atmosféru, aby první úder bicích (tentokrát jsou automaty takřka hmatatelné) přiąel zlehounka aľ po dvou minutách a ty dál mohly neustále nabírat na intenzitě. Nejůľasnějąí je ten něľný vokál, který nezpívá, ale pouze si notuje do rytmu. Pokud stojíte o nějaký zpívaný text, musíte vyčkat na skladbu Glove Puppet. Hlas Jennifer se nechává unáąet atmosférou skladby, místy zní jakoby zde zpívaly zpěvačky z Garbage či Portishead a silné kaskádovitě vystavěné plochy celek umocňují. Její hlas je hodně naléhavý, v závěru aľ úzkostlivě smutný. Pocítíte potřebu Jennifer pomoci, ale je to jen sen… Pokud jste si vąimli výtečného zvuku, které vám tohle album nabízí, uvědomte si ľe mnoho věcí bylo kvůli výborné akustice točeno uvnitř obrovské pyramidy v Egyptě. Toby, velký cestovatel, tak tuhle desku pojmenoval právě po této pyramidě a tak společně se mnou můľete objevovat zajímavé hlasové ruchy na začátku tracku stejného jména. To co zaregistrujete, svádí ke srovnání s nějakým ponurým filmem či počítačovou hrou. Psychicky hodně náročný a hudebně členitý track se vrství různými náladami, aby konečně vyvrcholil a vy si mohli oddechnout. Hodně dramatické téma!
How Much Reality Can You Take má asi nejblíľe k tvorbě Transglobal Underground. Objevují se zde v ethnu tolik vyuľívané sitary, ľenské hrdelní vokály v dálce, to vąe je vąak smícháno s celkem příjemným perkusovým doprovodem a acidovou probublávanou smyčkou. V B2 je zase jako novinka pouľit turecký klarinet, který je napojen přes sampler a vytváří tak originální zvuk. Ve Fake It Till You Make It se v pomyslné druhé části této skladby objevuje jakýsi elektronický flaąinet, kterému po těch letech nelze upřít půvab. Toby ukazuje svoji pravou muzikantskou tvář, protoľe propracovanost tohoto nástroje je na maximální úrovni. Opět jeden track, pro který stojí za to ľít. Osloví vás, ohromí vás a pak si drze odjede neznámo kam… Hodně atmosférická skladba ukazuje mnohým hudbu budoucnosti – občasné retro návraty zpět a přitom to nejmodernějąí zařízení je k takovýmhle výtvorům určitě třeba.
Zhodnocení: Album roku 2000 mám pro vás v záloze příątě, ale jinak by zlato náleľelo právě projektu Tobyho Markse. Výhodou jeho skladeb je, ľe dopředu nikdy nevíte kam aľ se jeho programování dostane. Kaľdopádně je velkým hudebním mozkem této planety a i kdyľ uľ jeho skladby nedosahují tak fenomenálních úspěchů jako Last Train To Lhasa, je jeho tvorba čím dál lepąí a lepąí. Zaľil jsem ho dvakrát naľivo a to co předvedl vyľaduje úctu. Pokud chcete na chvíli odejít z hudebního světa současných dnů (lacinými odrhovačkami počínaje a nesmyslnými výplachy konče), máte moľnost. Igizeh je deska protkána nejrůznějąími změnami a náladami, kde tibetská inspirace čiąí kaľdým tónem.
Myclick
