Recenze: Counteraction – A DJ Mix By DJ Q
Tak se přiznejte, kolikpak znáte DJů s takhle krátkým jménem? Já myslím, ľe jich moc nebude – větąinou si diskľokejové dávají své přezdívky o čtyřech či pěti písmenkách a tak uľ jen proto je DJ Q jakousi raritou. Navíc se musí tento houseový DJ dělit o své jméno jeątě s nestylovým kamarádem, hrajícím převáľně polámané beaty (ten si říká pro změnu Q-Bert). Paul Flynn, jak zní jeho skutečné jméno, pochází z Glasgow. Rok 1992 byl jedním z nejdůleľitějąích mezníků v jeho ľivotě. Tehdy přicestoval do Edinburghu, aby slyąel set od respektovaného a uznávaného Derricka Maye. Tracky Videoclash, Can You Feel It a Sue-o Latino mu ukázaly tu pravou tvář housemusic a donutily ho, aby přestal být pouze pasivním fanouąkem a dokázal, ľe je naladěn na stejnou vlnu a dokáľe s lidmi komunikovat přes své vlastní skladby. Debutoval “aľ” v roce 1994 EPčkem East End Tracks a měl obrovskou kliku. Při hraní v Anglii ti největąí velikáni, jakými bezesporu Derrick May a Carl Craig jsou, do svých setů tenhle titul začali zařazovat.
Paul byl samozřejmě nadąen – přirovnává to k pocitu jazzového fanouąka jemuľ se splní celoľivotní sen – seznámí se s Miles Davisem. Derricka Maye měl hodně rád, později v pirátském rádiu NHS (National House Service) hrál skladby, které poznal v jeho setech. Hvězda začala pomalu stoupat vzhůru. Byl poľádán daląí houseovou jedničkou Lil Louisem (kdo by dnes neznal nesmrtelný French Kiss?) o remixovou spolupráci. Tomu se říká kariéra:-). Sám říká, ľe neví kde se v něm ta potřeba sdělovat lidem své pocity prostřednictvím nějakých poskládaných tónů bere. Do dvanácti let byl obklopen muzikou, na které si ulítávala jeho máma. A tak se bytem, kde Paul vyrůstal linuly takové trháky jako Earth Wind & Fire, George Benson, Gladys Knight – prostě klasické diskotékové vypalovačky 80. let. Jeho prvními deskami vąak nebyly houseové tracky, ale skladby od hiphopových stálic – Public Enemy, Eric B & Rakim nebo NWA. Láska k hudbě ho vąak přinutila ke koupi gramofonů, i kdyľ ho to stálo těľkou dřinu v podobě brigády s roznáąením novin. Vyplatilo se – gramofony koupil a teď uľ jen zbývalo vyřeąit otázku stylu. Americkou scénu vľdycky miloval, jeho prvními deskami byly tracky od LFO a Unique 3 a takovým hudebním majákem se stala chicagská scéna. Nezůstává vąak věrný pouze nekonečnému točení talířem tam a zpátky, ale pokouąí se udělat si jméno i jako nový remixér. Díky talentu se to daří a tak byste mohli v jeho telefoním seznámku objevit takové veličiny jako jsou (Ken Ishi, Rinocerose nebo Nick Holder), kdy jejich tracky zcela překopal a dal vąanc ukázku toho, jak to cítí on sám. V současné době je Paulova tvorba spojována asi nejvíce s labelem Filter, který se specializuje na klidnějąí a přitom zvukově hodně propracované skladby.
Glasgowská taneční scéna je vąak neobyčejně silná a tak si zde po předchozích recenzích labelů Glasgow Underground a Soma představujeme třetího skotského zástupce – výběr labelu Under The Counter. Není nikterak početný co se týče titulů, ale zřejmě podle hesla: “Nejdříve kvalita, aľ potom kvantita”, shrnuje zásluhou právě Paula to nejlepąí co se v jejich aktuálním katalogu nachází. Začínám si zvykat na to, ľe glasgowský zvuk je přeci jen vyjímečný. Nedokáľu to přesně specifikovat, ale dneska uľ bych v nějakém hudebním Riskuj obstál na jedničku a vyhrál bych třeba nový gramofon:-). Začínáme nenápadně a zlehounka, Eddie Matos (ta známějąí polovina deephouseového projektu Mateo & Matos) zde představuje svoji sólovou tvorbu a to hned dvakrát za sebou. V prvním případě je to skladba Twenty Years Ago, která obsahuje přesně to, co vyuľívají projekty spjaté se sousedním labelem Glasgow Underground. Najdete tu pro GU tradiční nástroje – flétna, kytary, mnoľství perkusí a k tomu vąemu jako protiklad – jakási vánoční melodie. Nikam nepospíchající skladba je vzápětí vystřídána uľ mnohem ľivějąí Naughty. Opět ukázka toho, ľe tvorba současných skotských projektů je postavena více či méně na smyčkových opakováních. Skoro nic se tu neděje a přitom má tahle skladba své osobité kouzlo, které zvýrazňuje trumpetový doprovod. Mám rád sety, které se pomaloučku polehoučku vyvíjí. Paul citlivě skládá podobné tracky za sebou a ty hodně pomalu nabírají na intenzitě, aby v závěru drsně gradovaly. Uľ u třetí Sunshine Thing můľete vypozorovat, kam jsme se od začátku setu posunuli. Výrazný filtrovaný vokál tuhle celkem rozjetou věc umocňuje – je to ten pravý deep house se vąím vąudy. V Blue Guitar od projektu Nostalgia pouľívá poprvé DJ Q efekt, který je v současné době hodně v kurzu, ale já se bojím, ľe tu nezazní naposled.
S tímhle nápadem přiąla firma Pioneer a u svých mixáľních pultů (mimochodem hodně vysokých cenových relací) vyrobila tzv. Loop. Jde o hudební efekt, kdy po zmáčknutí přísluąného tlačítka udělá právě hrající skladba “smyčku” jeľ projede celým pásmem středů. Efekt je to dobrý, jen by se ho mělo uľívat jako ąafránu. Dokáľe kaľdý set oľivit, hříchem je ľe větąina diskľokejů je z něho natolik nadąena, ľe jím zbytečně plýtvá a tenhle efekt tak ztrácí svoje kouzlo. Také Kevin Mc Kay, polovina projektu Muzique Tropique a známý matador sousedního GU tu má hodně rozdmýchanou skladbu Don´t Turn You Back On Me, ve které nebudete vědět na co se máte soustředit víc. The Wackdaddies, kteří v únoru vydali na tomto labelu své album Fear Of A Wack Planet se představují trackem Wackdaddies Take Cau, na kterém jsou pozoruhodné hlavně patřičně zaąuměné efekty jeľ dodávají skladbě mnohem větąí prostor. Sandy Rivera & José Burgos (daląí zástupci Under The Counter) se zřejmě zhlédli v Bee Gees, protoľe po Gibbovsku nazpívané vokály skladby No Smoke tuhle partičku 80. let hodně připomínají. Vynikající jsou zvýrazněné přechody. Riveru a Burgose zde potkáme jeątě jednou, ovąem My Melodies je o poznání minimalističtějąí a logicky i nudnějąí. Obě pochází s celkem rozporuplného alba The Calling. Samotná tvorba DJ Q na tomto výběru ničím nepřekvapí. Je rozdělena do dvou částí. V první z nich – Motormouth (1) se kromě nejmíň po pětadvacátém pouľitém loopu a filtrovaných vokálech uľ vůbec nic nového neděje. Motormouth (2) je závěrečným outrem této desky a zaujme snad jen naechovanými hlasy, které vytvářejí prostorové ozvěny.
Zhodnocení: Counteraction je alespoň pro mne takzvaným pocitovým setem. Nesouhlasím s názorem, ľe deep house je hudba, na které se patřičně nevyřádíte. Je to jeden z mála inteligentních stylů a nemá smysl ho ignorovat jenom proto, ľe je pomalý a málo dynamický. Stačí si stoupnout na parket, roztáhnout ruce, zaposlouchat se a hudba uľ si s vámi udělá své. DJ Q nás provedl tím jak to cítí v Glasgow a jeho set je hodně podobný nedávno recenzované Guidance Collection – ta ovąem mapovala spíąe americkou taneční scénu. Za mixy mezi jednotlivými tracky má u mě jedničku s hvězdičkou. Pokud nebudete sledovat displej na vaąich věľích, mnohdy ani nepostřehnete nástup nové skladby.
Myclick
