Recenze: Percy X – Gain
Po nedávné recenzi na album projektu Universal Principles si vás dnes dovolujeme pozvat k daląí ochutnávce jednoho z nejdůleľitějąích labelů, který je jiľ devět let spojován s kvalitní klubovou muzikou. Soma Recordings si vybrala pro své pořadové číslo 21 tentokrát projekt, který má s jinak deep a techhouseovou orientací labelu hodně málo společného. Za uměleckým pseudonymem Percy X se skrývá celkem vąední jméno – Tony Scott. Tony se narodil roku 1969 v Paisley a jako takové „hudební nakopnutí“ uvádí skladbu Black Riot od Todda Terryho. Ta ho zastihla v roce acidu na ąpanělské Costa Bravě v klubu Benya a zapříčinila, ľe je tady s námi o jednoho kvalitního muzikanta více. Svůj první projekt zaloľil s kamarádem Richardem Millerem pod názvem Havana. Skladby Ethnic Prayer a Shtoom tehdy jeątě nevycházely na současném hudebním domově, ale na mnohem menąím skotském labelu 23rd Precinct. Hudebních vydavatelství uľ stačil za svůj ľivot vyzkouąet opravdu mnoho. Out On A Limb, Music Man, Aquatra jsou jen dočasná Tonyho zázemí a první velké vzruąení přiąlo v roce 1995, kdy nahrál skladbu společně se známým anglickým producentem – Andrew Weatherallem (aktuální recenzi jeho projektu Two Lone Swordsmen najdete zde), který stál za projektem Sabres Of Paradise, remixy pro Bjork, One Dove, apod. Jejich skladba -3 (ľe by aktuální teplota toho času na teploměru?:-) strhla na Tonyho tvorbu celkem sluąný zájem. Od roku 1991, kdy vydává u zmiňované Somy, vyąlo mnoho singlů a EPček a tak bylo jen otázkou času, kdy se objeví celé debutové album. Tentokrát jsou hudební náplní víceméně beaty a zajímavé zvuky, kde Soma Recordings popírá své houseové cítění a představuje tak tracky i pro to drsnějąí publikum. Jak uľ je u tohoto labelu zvykem, obal byl vyroben počítačovou grafikou, u které vám dá celkem problém najít nějaký skrytý smysl. Rozostřené obrazce skrývají svá tajemství a tak záleľí pouze na vaąí představivosti. Stejně jako u minule recenzovaných Universal Principles i tady se promítá téma spojené s gramofony. Zmenąenina technického výkresu ukazuje paradoxně gramofon jeľ není poháněn přímým náhonem, ale řemínkem (to by si pan diskľokej asi moc nezamíchal:-). My tu vąak dnes nejsme na nějaké výstavě obalů a tak hned můľeme skočit rovnýma nohama do záplavy zvuků a hudebních smyček.
Nějak uľ si začínám zvykat, ľe tento skotský label si zakládá na intrech jednotlivých muzikantů. Úvodní track je vľdycky z jiného soudku neľ ostatní skladby. Nás čeká výlet do světa plného beatů a nových zvuků. Intro vás vnese do takového klidu před bouří. Táhlé plochy donekonečna opakované by se ujaly spíąe v nějakém chilloutu. Hned daląí track (Break It Down) vám dá pocit, ľe ąlo pouze o nějaké rozehrávání studiové techniky. To co se bude na vás z reproduktorů valit nyní, bude přece jen o něčem jiném. Jediným společným znakem pro vąechny skladby zůstává snad jen nastavovaná kaąe v podobě stále se opakujících motivů. Hudební náplň je pečlivě poskládána z hodně syrových (místy aľ nepříjemných) zvuků, které jsou studiovou technikou obnaľeny aľ na hranice poslouchatelnosti. Soma tak po houseově orientovaných projektech (Silicone Soul, Gene Ferris, Universal Principles) odkrývá svoji druhou tvář, jiľ ocení hlavně fanouąci minimalistického techna. I techno má vąak mnoho podmnoľin. Pro ty z vás, kteří si tento drsný styl spojují pouze s vraľednou rychlostí (kde se spodní hranice pohybuje okolo 170-180 BPM) tohle album nebude. Deska je spíą určena do setů takových odborníků, jakými jsou nedávní praľątí hosté – Carl Cox či Dave Angel. Pro spoustu zatvrzelých technařů je asi zbytečné hovořit o tom, ľe album projektu Percy X se řadí mezi inteligentnějąí podskupinu tohoto stylu, ale Gain je tu opravdu spíąe pro ty jeľ mají uľ po krk tanečních přeslazeností a potřebují se vyřádit a odbourat stres při drsných „groovy“ skladbách. Opravdu hodně je z Tonyho tracků cítit pilování nových zvuků, aby získaly ten nádech budoucnosti jeľ je v nich nenápadně ukryt. Celkově je deska hodně futuristická a na rozdíl od jiných muzikantů jeľ jsou stále jeątě schopni nacházet inspiraci v uľ „old school“ detroitském technu, postrkuje Gain Tonyho hodně dopředu. Konkrétně v Break It Down se scházejí elektro zvuky s drsnými breakbeatovými pasáľemi, aby výsledkem byla změ» a syčení spolu s nejrůznějąími barvami bicích. Na singlu se tahle skladba nachází i v mixu ąvédského technomága Cari Lekebusche, ale my si tu na ní nepochutnáme.
U daląích tracků si začnete plně uvědomovat Tonyho styl. Valná větąina současné hudby je vystavěna na ąablonovitých aranľích. Skladba na 90% začne bicíma, ke kterým se přidá nesmrtelný hi-hat, vymyslí nějaká základní melodie a výsledek se obalí plochama. Tony skládá přesně naopak. Od první vteřiny jedou vąechny nástroje spolu (třeba osm minut) s minimálními úpravami. Ty spočívají pouze v tom, ľe na 15 vteřin Tony vypne údery bicích, aby se zase vrátily zpět a aby vás pak mohla skladba s hypnotickým aľ mámivým efektem přenáąet z reality do iluzí a zpět. To je případ Maintain kde vás zaujme i monotóní basa, která se statečně pohybuje jen nahoru-dolů, nahoru-dolů. Po hodně nudné titulní věci Gain přichází daląí track s názvem Whatever When Ever. Orbital!! Pouľitými nástroji je tohle srovnání namístě. Bratři Hartnollové vąak na rozdíl od Percy X mají svoji hudbu mnohem hravějąí a působivějąí. Díky ostatním techno kouskům můľeme Tonyho za chvíli oddechu pochválit, ale zas aľ tolik objevná tahle skladba není. Album mi přijde koncepčně hodně nevyváľené. Neuspořádané. Jako by se s výrobou nějak pospíchalo. Sotva dozní jediný klidný adept, hned – bez jakéhokoli varování, vyráľí první rychlé a těľké beaty znovu z vaąich reproduktorů. U Know What It Is jako by pocházela ze smrątě setu Jeffa Millse na loňském festivalu Lighthouse Open Airfield. Takhle drsně hrál a zajímavé jsou zde jistě skryté vokály pod poslechově oąklivými zvuky. Pokud si potřebujete řádně vypláchnout hlavu – není nic lepąího neľ právě tahle skladba. Seven Zeros je track s překvapivě hip hopovými postupy, ale mému verdiktu k téhle desce uľ nepomůľe zřejmě nic. Oceňuji zde velký stereo prostor pro vąechny nástroje. Album uzavírá skladba Track 2, kterou jste uľ moľná slyąeli. Bylo tomu v případě, ľe jste si zakoupili mixovaný výběr naąí nejznámějąí DJky La-Di-Dy. V roce 1998 tenhle track vyąel na Techno Energy 5, té drsnějąí řady vydavatelství Next Era.
Zhodnocení: Opět jedna deska, která je spíąe na párty nějakých systémů neľ na poslech mezi čtyřma stěnama obývacího pokoje. V tomto případě se budete stejně jako já těľce nudit. Smyčky, nic neľ smyčky a právě ty ocení pouze diskľokej, který se jednotlivými skladbami při míchání, díky minimálním změnám, můľe prát hodně dlouho. Mixovat můľe začít prakticky v kterékoli minutě a pak uľ jen záleľí na hlídání rychlostí. Řekl bych, ľe houseovějąí podoba sluąela Somě poněkud víc…
Myclick
