Recenze: Swayzak – Himawari
Nedávno se na naąem serveru rozpoutala debata na téma Electromajk versus techhouse. Nám se to dnes bude docela hodit, protoľe vás seznámíme s typickým zástupcem tohoto stylu a budete si tak moci udělat obrázek o tom, jak techhouse vlastně vypadá. Název Swayzak si londýnské elektronické duo dalo podle herce Patricka Swayzieho. Chtěli prý něco snadno zapamatovatelného a protoľe vąichni si budeme jeątě dlouho Patricka spojovat s pohádkovým Hříąným tancem, ąlo o celkem vtipný nápad. Projekt tvoří James Taylor a David Brown, kteří spolu začali pracovat v roce 1996. Tři roky psali postupně do ąuplíku, zabývali se technikou ve studiu, poznávali nejnovějąí zvuky a barvy, zvykali si na sebe a navzájem kombinovali své osobní výtvory, aby se v roce 1997 objevilo na trhu jejich první EPčko jako výsledek usilovného zkoumání nových moľností. EP Bueno vychází na jejich vlastním labelu Swayzak Recordings a tak pomalu začíná vzletná cesta za úspěchem. Navzdory velmi malým konexím v londýnské klubové scéně bylo aľ překvapivé jak se deska chytla. Techhouse byl jeątě v plenkách a tak byl kaľdý titul vítán a diskľokejové si mnuli ruce nad jakýmkoli novým příspěvkem, aby v klubech mohli následně provádět techhouseovou osvětu. Oba protagonisté vąak po tomto fenomenálním úspěchu nezaháleli a vytuąili cestu vpřed.
Následoval druhý počin – Speedboat/Low Rez Skyline, který je dnes označován za techhouseovou klasiku a vzápětí práce na debutovém albu jeľ vyąlo jak v americe (label Medicine), tak v domovské Anglii u specialistů na deep a techhouseovou scénu – labelu Pagan. Jeho název Snowboarding In Argentina uľ od začátku nutil k přemýąlení. Vąak také hudba jeľ se na něm skrývala, byla hodně inteligentní. Kaľdý tón byl s alchymistickou přesností dotahován tak, aby na rozmazlené uąi působil co nejpříjemněji. U techhouseu je straąně důleľitá celková atmosféra skladby včetně co nejąirąího zvukového pásma. Není to ani trance, ani techno, ani house – prostě od kaľdého troąku. Z techna přejímá minimalismus, z houseu postupy a z tranceu celkový prostorový výsledek, jakoby vypůjčený z filmů zabývajících se novými galaxiemi. Bicí jsou zde hodně ploché, hi-haty naopak krátké a syčivé. Debutové album tak nastolilo výzvu pro následovatele, protoľe tvořilo jakýsi lexikon nového stylu. Bylo hodně pozitivním výletem do zatím neprobádaných světů a ocenila ho taktéľ i kritika. Americký časopis Mixer přidělil desce s nádherným obalem statut Album roku! Co víc si mohli oba protagonisté přát? Snad jen jeątě více nadąených fanouąků, za kterými se začali vypravovat i se svým ľivým programem. Loni v období dvou letních měsíců se podívali do amerických klubů, zahráli si dvakrát v Německu a v Anglii se objevili jako hvězdy v tak prestiľním klubu, jakým je třeba Fabric.
Zároveň vąak uľ bylo nutné vytáhnout do boje proti hudebním konkurentům a tak po osmnácti měsících perné práce ve studiu, vychází nástupce Snowboarding In Argentina – album Himawari. Pokud se vąak debutové album dalo bez problémů ąkatulkovat do krabičky s nápisem Techhouse, tady to budeme mít hodně ztíľené. Tahle deska má totiľ se svým starąím bráąkou společného opravdu málo. Snad jen objevování nových technologií a moderní přístup. Stylově se tu setkáváme snad se vąím co se dá s taneční hudbou kombinovat. Najdete tu techno, reggae, dub, house, aby tyhle útrľky Swayzak pospojovali pěknými aktuálními rejstříky a vzápětí zabrali čestné místo v pultech obchodů svým novým přírůstkem. Uľ první track Illegal se zcela vymyká jejich původní tvorbě. Swayzak vymysleli muziku a aby nebyl výsledek pouze instrumentálka, objednali si jako hosta Benjamina Zephaniaha. Řekl bych, ľe Benjamin působí jako muľská kopie Ursuly Rucker. Ta je známá tím, ľe do tanečních melodií vkládá texty svých básní. Benjamin zde přináąí také jakousi báseň, tentokrát do velmi pomalých beatů. Ty jedou rychlostí menąí neľ 110 úderů za minutu a Ben má tak dost prostoru, aby nás seznámil s tím co měl na srdci. Jinak tu najdete pro techhouse tradiční echa, smyčky a zvláątní zvuky. Kensal Rising by mohla být klasickou techhouseovou ukázkou, kde nejpozoruhodnějąím efektem k pulsujícím beatům, je vynikající sampl jakéhosi větru. Jediné co z tohoto tracku nedělá typického zástupce nového houseového stylu je přidaný soulový vokál, který se sice hodí, ale spousty diskľokejů odradí od nějakých pokusů s testováním téhle skladby na parketu.
Bezkonkurenčně nejdiskutovanějąím trackem je skladba State Of Grace. Vokálově ji podpořila v současnosti hojně vyuľívaná Kirsty Hawkshaw. Uľ jsem se o ní na naąich stránkách zmiňoval několikrát – její hlas ozdobil nejslavnějąí hit pro Opus III – It´s A Fine Day, v současnosti funguje téměř jako dvorní zpěvačka Briana Transeau. Ke konci skoro ąokuje výbornou němčinou a my si hned povíme proč. Tahle skladba je dělána s jasným záměrem parodovat éru “Nové vlny”. Analogové syntezátory, jednoduché a přílią laciné melodie si dělají legraci třeba z Kraftwerk, Ultravox, Visage či Giorgio Morodera. díky Kirstyninýmu hlasovému fondu a zcela odliąnému přístupu ka skládané hudbě jde o jasný hit! Směsicí electra, breakbeatu a přílią syntetických zvuků je skladba Mysterons. Doobie zase překvapí příjemnými plochami v pozadí jeľ track postavený na tribalových bicích hodně zjemňuje. Posledním hlasovým hostem je zpěvačka J. B. Rose, které by sluąel klasický zpívaný text. Zde je vąak opakován pouze nejnutnějąí úryvek. Závěr desky je uľ konečně spíąe v techhouseovém duchu (Floyd, The Frozen Loch), ale opravdový bonbónek teprve přijde. Betek vás totiľ nejdříve zaujme ąkolou v programování bicích maąinek, aby vás vsunul vzápětí do svých útrob a dovolil vám sledovat chemickou přípravu tohoto tracku. Opravdu záleľí hodně na sloučeninách. Vznikají tu neuvěřitelné postupy, přidávají se daląí a daląí nástroje a přitom se vąe výborně doplňuje a tak je výsledkem technicky dokonalá skladba jeľ osloví kaľdého, kdo se jen trochu zajímá o taneční hudbu.
Zhodnocení: Swayzak dokazují jak moc si nepřejí, aby si je lidé někam zařazovali. Začali albem Snowboarding In Argentina, aby lidem vytvořili jakýsi techhouseový slabikář a po dvou letech tenhle styl téměř opouątí a snaľí se zaujmout i novými hudebními zbraněmi. Ačkoliv jde o dobré experimentování, Himawari uľ zřejmě na daląí titul “Deska roku” nedosáhne.
