Report: Musica presents M.I.K.E.
Noc z 11. na 12. října byla opravdovým svátkem pro všechny trance & progressive fans, neboť do Prahy zavítala belgická legenda Mike Dierickx. Představovat tohoto sympatického chlapíka by bylo nošením dříví do lesa. Na jeho kontě je nespočet tracků a remixů za dlouhá léta kariéry, kdy se věnoval produkci a djingu. Jako jeden z mála si dokázal udržet vysoký standard svých tracků, a to pod všemi možnými aliasy a nepropůjčil se tolik módní vlně pop-trancu, zřetelné obzvláště mezi ikonami trance music, kam on sám patří. M.I.K.E. Prahu nenavštívil poprvé. Již jsme si ho mohli poslechnout na jednom z minulých dílů Transmission, ale vůbec poprvé u nás vystoupil v klubu, a to konkrétně v holešovické Mecce.
Prvními z předskokanů byla dvojice mladých djs – Shape & Dusk. Tito pánové pro mě byli velkou neznámou a netušil jsem, jaký styl od nich očekávat. Avšak vůbec nelituji, že jsem do Meccy dorazil už na samotný začátek akce, kterou Shape & Dusk zahájili. Hráli totiž velmi příjemný melodický progressive trance – žánr, jemuž holduji nejvíce a který je málokde ke slyšení. Tracky jako Orkidea – Metaverse (Gareth Emery Remix), Stowers & Young – The Second Coming (Gareth Emery Remix), Arnej – They Always Come Back, Bart Claessen – First Light (Vadim Soloviev Remix) dokázaly navodit už v úvodu perfektní atmosféru. Progtrance s vrzavější basovkou pokračoval i nadále v podobě pecky od Carl B – Just A Thought, což byl pro mě highlight celého večera. V druhé polovině setu už hoši mírně přitvrdili a dočkali jsme se např. Polymental – Chapter One (Mark Sherry’s Outburst Remix). Svůj set zakončili nečekaně – breakbeatovým trackem a bylo to velmi milé zpestření, protože breaks jsem live ještě neslyšel.
Krátce po půl jedné, když už byli partypeople dostatečně rozhýbaní, otěže převzal rezident Musicy Bon Finix, který pokračoval ve svém tradičním electro/proghouse stylu, jemuž příliš neholduji, takže jsem významnou část jeho setu strávil na druhé stagei. I tak jsem zaregistroval pár známých hitovek jako Mac Zimms – Stomp nebo housové remixy trance tracků jako Ernesto vs. Bastian – Thrill nebo Markus Schulz feat. Dauby – Perfect apod. Osobně bych uvítal spíše originální verze, protože tyto remixy za nimi značně pokulhávají. Čas pro headlinera se pomalu nachyloval a ten už se před druhou hodinou ranní objevil v blízkosti stále ještě hrajícího Bona Finixe, připravoval si techniku a zkoušel odposlechy, aby mohl krátce po druhé spustit svůj set.
M.I.K.E. zahájil vystoupení melodickým progressivem á la Deadmau5, dav dostal do varu tracky jako Arnej – The Ones That Get Away nebo hitovkou Markus Schulz feat. Departure – Cause You Know (Nic Chagall Remix), ale nedlouho poté zrychlil bpm a pokračoval ve svižnějším uplifting tempu. Velmi mě potěšil kupř. Midway – Amazon (Carl B Remix). Set to byl vskutku energický a lidi evidentně bavil, ale mluvím-li sám za sebe, možná jsem čekal přeci jen něco víc. Vlastní produkce zahrál poskrovnu, což byla docela škoda, neboť ani jiní djs jeho tracky do svých setů příliš nezařazují, tak jsem se chtěl dočkat alespoň od samotného mistra nějakých nesmrtelných perel trance music z jeho dílny. To se mi splnilo až na konci v podobě tří klasik: Mauro Picotto – Back To Cali (Push Remix), Strange World a Universal Nation, což byla smrtící kombinace.
Touto smrští se s námi M.I.K.E. krátce po čtvrté rozloučil a za mixpult nastoupil Revolt, jehož úkolem bylo rozsekat zbytek tancechtivých partypeople. Této role se zhostil na výbornou – Signum – Any Given Moment nebo Miko – Muzaik (Marcus Schössow Remix) jsou zaručené floorkillery. Prostory Meccy jsem opustil kolem páté ranní, ale ještě při mém odchodu klub zdaleka nebyl prázdný.
Sobotní Musicu hodnotím jako velmi zdařilou akci, která byla po všech stránkách výborně zvládnutá. Jediným nedostatkem byli všudypřítomní motající se jedinci, kteří evidentně přišli za zcela jiným účelem, než si vychutnat hudbu a svojí neomaleností obtěžovali ostatní. Ale to už je tradiční folklór, který snad ani nestojí za zmínku. Celkové hodnocení: 8/10.
