Report z Ear-Gasmic od Freezera
Máme za sebou další klubovou noc plnou trance zážitků, tentokráte pod taktovkou slovenského teamu Ear-Gasmic. Ten vždy vozí velmi zajímavá jména, teď už nejen na Slovensko, ale i knám. Hostitelským klubem se stala mnou velmi oblíbená Mecca a podtitulem této show bylo Trance Battle Edition, což v podstatě znamená, že si to DJs rozdali proti sobě v back2back setech. Nešlo o jentak ledajaké DJs, ale vystoupili tak zvučná jména jako Sean Tyas, Alex Morph nebo Woody Van Eyden. Po příchodu do klubu jsem byl mírně překvapen relativně menší návštěvou, což bylo zřejmě zapříčiněno trochu vyšší cenou než je u obdobných klubových akcí obvyklé. Do půlnoci se však klub docela slušně zaplnil a především na parketě bylo brzy narváno. Málokdo totiž ustál tak skvělou noc plnou hudebních zážitků.
Hned úvodní dvojice Martin Michniak a Johnny Da Fox klub příjemně rozehřála na správnou provozní teplotu. Ze zdejší kvalitní Funktion-One sestavy se linul příjemný progressivnější sound Couldharbour typu. Poté ovšem přišla smršť v podobě hodinového classics setu. K Martinu Machniakovi se totiž přidali ještě pánové JoshJoy a Unbeat. To co následovalo se nedá popsat jinak než smršť těch opravdu nejlepších klasik jako jsou Strange World, Superstrings, Airwave, Carte Blanche nebo Out Of The Blue v nádherném Violin Editu. Mám takový pocit, že kluci narvali do té hodinky snad 20 trance kousků.
Po mírné komplikaci se zapojováním se z poza pultu vynořili nejen známý šašci ale i výborní producenti a DJové Alex Morph a Woody Van Eyden. Jejich set sice začal trochu pomaleji ale postupem času chlapci přidali na obrátkách a nakonec z toho byl příjemný setík, kde se nezapomnělo na aktuální Morphovu hitovku New York City nebo trochu upravenou novou verzi An Angels Love. Na příliš velké šaškárny ani nedošlo, přesto byli oba jako vždy velmi dobře naložení a šlo vidět, že hraní je vyloženě baví. I následující dvojice Sean Tyas a Greg Downey to na nás zkoušela nejdříve trochu pomaleji. Naštěstí to netrvalo dlouho a úvodní rozpačitou půl hodinku úplně zastínili zbytkem setu. Jeden božský uplift za druhým. Life Gate, Symbols v nové úpravě, nový Photographer remix či stařičká Tyasova klasika Lift rozpoutala doslova peklo na parketu. I tato dvojice byla velmi vstřícná a především Tyas se ochotně po svém vystoupení fotil s fanoušky a prohodil s každým pár slov. Já jsem se ho konkrétně ptal, zdali zůstane u upliftu. Ujistil mě že ano, že to dělá pro své nejvěrnější fanoušky a že je nechce zklamat. Závěrečná dvojice Sandeagle a Deepress už pouze dokončila dílo zkázy a odsoudila mé nohy téměř k odpisu. Tempo neustále nad 140bpm, energie sršela z každého tracku. Jen je škoda, že se parket k ránu docela vyprázdnil. Přišli jste o hodně! Přiznám se, že i já jsem lehce po 6 hodině ranní odkráčel směrem k šatnám, ale jak jsem zaslechl tóny Back To Kalahari, tak jsem byl okamžitě zase back to parket a vydržel až do samotného konce
Z hlediska organizce proběhlo vše hladce. Podmínky nebyly ani tak přísné jak bývá obvyklé. Dokonce jsem nebyl u vstupu ani nijak důsledně prohledáván, pouze jsem byl dotázán zdali nemám u sebe nějakou zbraň. Odpověděl jsem, že jsem jí bohužel zapomněl doma. Byl jsem tedy vpuštěn. Otázka je zdali by to nechtělo trochu zpřísnit? Zvuková stránka v Mecce byla jako vždy perfektní, ale nikoliv v první řadě, kde je zvuk mírně zastřený, ideální místo je tak 2 metry před první dvojicí reproduktorů. Tam byl zvuk nejčistější. Musím opětovně pochválit ledová děla, která jsou pro osvěžení ideální. Projekce a intra k jednotlivým DJs byly na klubové poměry nadstandartní a pěkně provedený. Do dolního patra, kde byla vedlejší stage jsem zavítal pouze párkrát. Kluci hráli sice velice příjemně a stylově mi to i sedlo, ale atmosféra zde nebyla taková jako na hlavní stage a tak jsem se tu příliš dlouho nezdržoval. Celkově jsem byl spokojen a budu se těšit na další akci v podání Ear-Gasmic teamu!
