Report z TDK Time Warp
Tento report není vlastně ani reportem. Je to spíą jakýsi hybrid fejetonu, polechtání obludky na bříąku, tiráda za ztracené kouzlo naivity mládí. Co budu komu namlouvat – jednoduąe psaní klasických reportů se po čase stává nudným a je to jen taková recyklace psaní – mění se jen název párty Djové a předměty kritiky, které se stejně opakují dokolečka, je prakticky nemoľné přijít s něčím, co nebude suché jako hromady reportů předcházejících. Nejspíą ani jejich čtení není právě vytouľená činnost, kterou bychom si přáli zabíjet drahocenný čas. To je varování těm, kteří čekají klasický report s podrobným rozborem setů, poloodborným rozborem komu to ten večer nejvíc dunělo, kdo jak zasadil dobře či ąpatně desky do sebe, kdo měl ten večer obě ruce levé, kdo začal tíhnout k jinému stylu … a tak vůbec, vąak to znáte. Pokud čekáte právě něco takového, zanechte čtení a věnujte se radąi něčemu uľitečnému.
TDK Timewarp. Kdyľ poprvé spatřila světlo denní zpráva o české verzi této párty, kaľdý do partykultury jakkoli zainteresovaný občan se zákonitě musel začít těąit na datum 22.10.2005. Mnozí moľná nemají takový přehled o zahraniční scéně, aby si dokázali představit o co vlastně kráčí. Timewarp, Sensation, I love techno, Mayday… Kaľdým rokem si přeji mít nějakou tu kačku navíc, navątívit konečně párty, která by ukojila můj hlad po kvalitě… a bingo. Kdyľ Mohamed nepřiąel k hoře, přiąla hora k Mohamedovi. Myslím, ľe někdy loni byl rozruch ohledně nakonec neuskutečněné české Mayday party. Co na tom bylo pravdy uľ si nějak nevybavuji, kaľdopádně uspořádat velkou párty se zahraničním zázemím se podařilo aľ nyní. Nakolik se Unitedmusic zdařilo uspořádat mejdan na úrovni jeho zahraniční verze posoudit vąak nemohu, bohuľel nemám dostatečný materiál na to, abych si troufla srovnávat. Můľu pouze sdělit své dojmy a nějaké ty pojmy, zhodnotit, pochválit či zkritizovat. Tak tedy vzhůru do toho, omáčky okolo uľ je právě tak akorát, abych mohla zlehka přejít k podstatě věci, tedy samotnému rádoby reportu.
Začneme tedy začátkem, jak jinak. Brány pavilonů se otevřely jiľ v 19:00 a vsadím se, ľe pár nedočkavců se vesele nahrnulo do prázdných sálů a dychtivě čekalo na první zadunění basů. Já osobně raději načasuji příchod na okamľik, kdy uľ je akce hezky rozjetá, abych si nekazila celkový dojem počáteční nudou a čekáním aľ večer nabere optimální mnoľství nepostradatelné atmosféry, aľ jednoduąe propukne ta pravá zábava, při níľ hodiny letí přímo “nadzvukovou” rychlostí. Pro sobotní hudební vyľití jsem si vytipovala desátou hodinu večerní, kdy jsem hodlala stanout tváří v kamennou tvář budově, která se dá označit výstiľně přívlastkem rozlehlá. Cca po desáté hodině jsem přijela k areálu praľského Výstaviątě a po tradičním vypořádáním se se zmatky okolo akreditací, které mě ovąem v případě Unitedmusic vůbec nepřekvapily, jsem po několika letech vyplněných jen výstavami a podobnou aktivitou vstoupila do Průmyslového paláce, jehoľ úkolem bylo pro ten večer pohostit několik tisíc partypeople. S nepořádkem v guestlistech jsem se měla čest seznámit uľ na předchozích akcích, viz. například Armin van Buuren (kde jsem po půlhodině dohadování místo VIP vstupu dostala dva “běľné” vstupy, coľ mi přijde postavené na hlavu uľ jen pro fakt, ľe tím vlastně vyhodili jednu vstupenku nezanedbatelné hodnoty zbůhdarma příslovečným oknem) a zaslechla jsem něco i o podobných lajdáctvích u Máchova jezera, které mělo tu příleľitost hostit světového to DJe Paula van Dyka. Ale kdyľ se člověk po takových sporech vznikajících vinou nepořádku v jejich organizaci otrká, příątě uľ ho to ani v nejmenąím nevyvede z míry. Chybovat je lidské, ale opakovaně chybovat je ignorantské vůči vąem, kteří na to posléze doplácí. Tentokrát se ta záleľitost obeąla bez deląího dohadování, nejspíą se alespoň v něčem poučili z předchozích nezdarů a rozhodli se uąetřit si energii na něco jiného neľ hádky.
Úvodní epizoda večera skončila happyendem, několik minut poté jsem jiľ hledala ąatnu pro odloľení svých přebytečných svrąků. Co se týče organizace ąaten, nemůľu podat přesné informace, vyuľila jsem příleľitosti méně ruąné ąatny, na vlastní kůľi jsem tudíľ nepoznala strasti a slasti ąaten v přízemí. Ale vąude ticho po pěąině u ostatních návątěvníků, soudím tedy, ľe problémy (neodpustím si zavzpomínat na katastrofální ąatny v sousední T-mobile aréně) pokud nějaké byly, zůstaly v hranicích únosné míry. Prostory Průmyslového paláce v hudebním kabátě jsem jakoľto znalec z dob minulých okoukla zběľně, bez důsledku jakéhokoliv překvapení. Starý dobrý Průmyslový palác oľil pomocí různého vylepąení pro vytvoření atmosféry jako za starých časů. Klenuté ozdobné stropy vytvářely jakýsi nádech vzneąenosti, který jen tak někde nemáme moľnost pocítit. Spolu se světelnými efekty, projekcemi, lasery, go-go dancers a jinými vylepąováky a dokreslovači nálady, ruku v ruce s výkonným kvalitním ozvučením, konečný výsledek budil právem dojem, ľe lepąí místo pro tuhle párty by se asi nejspíą nenaąlo. Celková organizace ąlapala jak hodinky, u barů se nestály kilometrové fronty mající za následek pomalu kolaps z nedostatku tekutin, toalety měly dostačující kapacitu pro vąechny potřebné. Při procházení vně jednotlivých stageí i mezi nimi nebylo ani těsno a ani nedocházelo k nepříjemnostem spojených s velkým počtem lidí namačkaných v uzavřeném prostoru. Celkem vzato, nenaąla jsem prakticky nic, co by jakkoli naruąovalo vąeobecné radovánky. Aľ později, kdyľ mé nohy začaly bolestivě hlásit únavu, jsem zaregistrovala nedostatek v podobě nedostačujícího vybavení pro odpočinek. Naráľím tím na ubohý počet míst, kde by se člověk mohl usadit a odpočinout si se zakoupeným drinkem. Nějaké ty lavice a stoly navíc by rozhodně neuąkodily, místo by se pro ně stoprocentně naąlo.
Ale náladu návątěvníků to nijak citelně neovlivnilo, větąina se asi smířila s faktem, ľe tu noc holt převáľně protancují, coľ zas nebylo vzhledem ke kvalitě hudební produkce a obsazení večera ľádný problém. Hudba po celý večer hrála fortissimo, tedy řádně hlasitě, v podání jmen znamenajících v tomhle byznysu hudební modly můľeme připojit i zcela dostačující kvalitu pro párty takového formátu jako právě Timewarp. Pro neustálé pobíhání mezi známými tvářemi, které jsem viděla zas po nějakém čase, jsem tentokrát nesledovala s nasazením a s rozpisem na line-upech výkony jednotlivých umělců. Zábava byla v plném proudu a hodnotící a kritizující stránka mé osobnosti byla ten večer přehádaná skvělou příleľitostí uľít si konečně dobrou akci. Tenhle jev se projevuje u mě v nepočetných případech, kdy mě pohltí atmosféra a nechám se strhnout hudbou bez jakékoli starosti o to kdo kdy hraje, hlavně kdyľ hraje dobře.Větąí část času vyměřeném pro tento pro mne skvělý večer jsem strávila v hudebním prostoru Krafty stage, přece jen mám svá nejaktivnějąí pártyléta za sebou a tak jsem vąe pozorovala z balkonu nad stagí, kde jsem měla vąe jako na dlani a zaroveň jsem mohla provozovat konverzaci bez velkého rizika přetíľení hlasivek a nutnosti se ptát na jednu věc třikrát, abych vůbec věděla, co mi protějąek vlastně chce sdělit. Zbylý čas byl vyhrazen pro hvězdy hlavní TDK Timewarp stage. Mé představy o tom, ke komu patřil který výkon, jsou, jak uľ jsem se přiznala předtím, mlhavé. Kaľdý hledá v reportech ty své ľádoucí informace, priority a poľadavky jsou individuální. Tentokrát si přijdou na své prozměnu ti, kteří ocení květnatost českých výrazů a nevadí jim více subjektivní pohled a deląí počtení. Zbytku patří má omluva a slib, ľe pro příątě, aľ budu mít v úmyslu psát report z nějaké párty, vynasnaľím se být pozornějąí k výkonům interpretů.
Kaľdopádně já si tuhle párty uľila. Jakými prostředky tomu bylo docíleno, je otázka sama pro sebe a vůbec ne pro pár vět ke konci reportu. Můľu hádat, ľe v tom bylo nejspíą deląí období bez párty, nebo moľná malinko nostalgie navozené místem konání, svůj podíl na tom má určitě i hladký, níčím neotrávený průběh večera, samozřejmě i sety DJs, setkání se starými známými, poznání nových milých tváří, aspoň částečné odvrácení pochybností o správném vývoji taneční scěny a úpadku kvality parties, kdy kvantita vítězí nad kvalitou, kdy párty jsou jen prostředky pro vydělání sluąných peněz a místo kolektivního braní drog mladými lidmi, kteří ani nehodnotí výkony Djů podle kvality jeho setu, ale podle zvučnosti jména a míry “rozsekání” jejich drogami nadopovaných mozků. Museli bychom být slepí, kdybychom si chtěli namlouvat, ľe to vlastně tak není. Smutně velká část lidí jednoduąe nechce vidět, jak je to doopravdy, snadno se na to zapomíná a jeątě snadnějí prostě přehlíľí jak ąiré lány. Prostě potřebujeme svou dávku vzruąení a zábavy a takové myąlenky jsou pak protivné jak mraky na jinak slunečném nebi. Nedělá nám to starosti, protoľe víkendové uvonění od stereotypu si nenecháme jen tak pokazit přemítáním o zkaľenosti světa. Ne, není to sobectví. Vąichni mají právo na odreagování. Nad tímhle nepřemýąlím díkybohu pořád, pokaľdé co jdu někam na párty. Například na Timewarpu se ani jediná mozková buňka nezamyslela nad tím, ľe je to vlastně celé smutné, a» uľ to na první pohled vypadá jak chce fantasticky. No, i krásný urostlý hřib můľe být vevnitř prolezlý červy. Ale ono celkově vzato není skoro nic tak, jak se na první pohled můľe zdát. Tady uľ mi nekráčí o hodnocení jedné celkově podařené akce, u které nebyl úspěch ľádným překvapením. Nechci lámat hůl nad českou taneční scénou, nemění se jen ona, ale i my. V raném věku začínají adolescenti chodit na párty, berou drogy, a pokud to není hudba jejich srdce, ale jen cosi, co jim dává pocit ľe jsou IN, časem dospějí a bez jakéhokoli smutku nebo pouhé nostalgie nechají to období upadnout v zapomnění. Ti, kteří se s touto hudbou ztotoľní, ve chvíli, kdy lidově řečeno dostanou rozum, začnou na to pohlíľet z více úhlů a zjiątění pro ně nebudou zrovna dvakrát příjemná. Zůstanou dál věrnými návątěvníky, ale uľ je “clubbing” nebude těąit tolik jako dříve.
Začnou se poohlíľet po o pár let mladąí generaci partypeople a budou se na ně dívat skrz prsty, zapomínajíc, ľe moľná oni sami se chovali stejně, ne-li hůř. Hodně často slýchávám říkat jedince z řad starąích, ľe “uľ to prostě není takové, jako to bývávalo”. Můľeme mít pocit, ľe jsme vydáni na milost i nemilost ziątným, po zisku prahnoucím agenturám, které pomalu ale jistě vytlačili veąkerou radost, natěąení, vyjímečnost … vľdy» proč lidé chodí na párty? Ano, naąlo by se spousta názorů, ale obecně je to hlavně pro tu potřebnou úlevu od stereotypu. Zapřísáhlí pařmeni neodolají vąemoľným lákadlům v podobě notoricky známých jmen DJs, které jsou v mnoha případech zvučná jen proto, ľe na nás číhají na kaľdé internetové stránce, vidíme je několik týdnů dopředu blikat na flyerech, a pokud třeba svěříte nějakému serveru svou emailovou adresu, nedají vám pokoj ani při vyřizování poąty, dokonce se jim nevyhnete ani při pohledu na psími miláčky označkované pouliční lampy, a pokud jdete na nějakou party, u vchodu vyuľíjí vaąí nerozkoukanosti a ąup – uľ máte deset letáčků pomalu aľ v kapse … Proto si říkám – díkybohu za kaľdou vydařenou párty – chvíli mě opustí nutkání dívat se na to kriticky a uľít si to “jako za starých časů”. Timewarp nebyla párty zas aľ tak mimořádná, kaľdý si jí uľil buď stejně, více nebo méně neľ já. Nepatřím k lidem, kteří se dokáľí bavit uplně vąude, se stejným nadąením, s postupem času kaľdému narůstá míra náročnosti a nakonec jsme schopni si zkazit dojem kvůli pár nepovedeným detailům. Po propařeném Timewarpu jsem doąla k názoru, ľe tu pomyslnou hůl nějaký čas jeątě lámat nebudu. Pokud budeme optimisti, nemusíme mít strach , ľe pro ąpatnou stranu mince opustíme svět, který mnohdy připomíná scény z Human Traffic.
Poděkování za poskytnutí fotek patří Alexxovi, fotoreport najdete na Rave.cz
