Report z Trancefusion 4
Máme za sebou již čtvrté dějství halové akce Trancefusion. Tento event je mi sympatický tím, že krom velkých hvězd trancového nebe vždy přiveze i neotřelá a neokoukaná jména nebo nějaké černého koně a ani poslední dějství nebylo vyjímkou. Prostory poskytl, tak jako již tradičně, Průmyslový Palác. Měl jsem tu čest přicestovat společně přímo s dvěma vystupujícími, kteří se měli postarat o vrchol večera v rámci Yes/No stage, která sloužila jako alternativa k hlavní hale. Možnost zde dostali mladíci a čeští talenti. Samozřejmostí bylo možnost zakoupit si občerstvení, něco k zakousnutí, také všelijaká svítidla a upomínkové předměty. Vše samozřejmě za místní platidlo, tedy tokeny, které urychlovaly platby na barech.
K mému překvapení se hlavní stage přesunula do prostředních prostor Průmyslového Paláce, což byla nakonec asi dobrá volba, vzhledem k tomu že nepřišlo tolik nadšenců jako na jarním eventu. Navíc to umožňovalo rychlejší přesun mezi oběma stages. Příchod na místo byl docela impozantní a úplně jsem se zalekl jestli jsem si nespletl Průmyslový Palác s Pevností Boyard, protože se zrovna z reproduktorů hlavní stage valil zvuk znělky z tohoto pořadu, samozřejmě v trancovém podání. Za pultíky totiž zrovna operoval Artento Divini, který zahrál podle toho co jsem slyšel docela slušný warm-up setík. Scéna byla docela vyvedená, přímo nad DJs byl postaven jakýsi nasvícený chrám. Po stranách se tyčily dva listnaté stromy, které měly zřejmě symbolizovat podzim. Na obou stranách se nacházely pohyblivé platformy, na kterých se vlnili tanečnice a jezdili si výtahem nahoru a dolu.
Artenta vystřídalo duo Tenishia z Malty. Tihle sympaťáci sice nikdy nepatřili mezi moje oblíbence co se týče vlastní produkce, ale setík se jim celkem povedl. Vsadili tak trochu na jistotu, protože hráli samé hitovky jako J’ai Envie De Toi, The Saga nebo Endymion. Myslím, že i lidem se to líbilo a bavili se. Prostor v hlavní hale se začínal pomalu zaplňovat a Tenishiu vystřídala známá americká zpěvačka Jes Brieden. Vtrhla na podium v kostýmu připomínající Star Trek a s vyzáží Lady Gaga odzpívala hitovky jako Flying Blind nebo As The Rush Comes, při které jí pomohla zpívat celá hala.
Pak už nastal čas na trancového matadora Lange, který stylově navázal na duo z Malty. Zahrál klubovější progressive trance. Svůj set odpáli svojí aktuální peckou Crossroads a pokračoval v podobném duchu. Během jeho setu zazněla také podruhé za večer Loops & Tings. Podle reakcí publika sklidil i on velký úspěch. Po jeho setu přišel čas na klokany. Za DJ pult se postavil totiž mladý Australan tyDi. Přiznám se, že jsem měl menší obavy, že celý večer zaseká a zpomalí, jenže naštěstí navázal na Langeho a jeho set měl docela šťávu. Hned první track byl solidní mazec, stejně jako celý set. Sice spousta gradací do prázdna a jeho set byl ještě o poznání klubovější a méně melodický než předchozí vystupující, ale mě sobně to docela sedlo a příjemně překvapilo. Hlavně se mi líbila jeho komunikace s publikem. Během jeho setu se konečně také naplno rozjel světelný a laserový park, za což vděčíme slovenskému teamu Ministry. Lasery byly jako vždy parádní a hodně se letos přitvrdilo na stroboskopech, které byly poseté kolem celé haly a když se rozjely všechny pěkně pohromadě, tak to mělo skoro až halucinogenní účinky. tyDi okořenil svůj setík o nové remixy klasik jako Traffic nebo Love Comes Again.
Pak už ale uvolnil prostor hlavním hvězdám večera. Již podruhé se na Trancefusion představila německá nerozlučná dvojka Cosmic Gate. Hlavní headlineři, hlavní hvězdy a taky hlavní brzdy večera. Jejich set byl nejpomalejší a plný vokálovek. Příliš mi začátek nesedl. To výrazné zpomalení až někam pod hranici 130BPM mě donutilo se přesunout okouknout vedlejší scénu, kde zrovna hrál můj největší český favorit Spark7 a ještě k tomu hrál mojí oblíbenou Omnia – The Fusion. Takže jsem chvilku vydržel a počkal si i na část setu Thomase Coastlinea, který také bez problému mé trancové pohárky naplnil. Na hlavní stage jsem se vrátil zrovna když Cosmicům vrcholil set v podobě Exploration Of Space, což byl určitě jeden z nejzářivějších momentů večera a fanoušci doslova šíleli a málem vyskákali díru do podlahy.
Oblíbené Němce vystřídal pro změnu taky němec se zjevem drsného truckera. Alex Morph je známý především díky svým energetickým uplift setům. Alespoň tak si ho všichni pamatujeme, když tu nedávno vystupoval společně se svým trhlým kolegou Van Eyedenem. Mírně ale překvapil a podle mě tak trochu zaexperimentoval. Začátek v podobě Protoculture – Cobalt byl sice fajn, ale potom začal hrát pro mně neznámé monotoní tracky, které se ani do klubů příliš nehodily. Vše napravil až samotným závěrem, kdy svůj set opepřil konečně nějaký upliftem. A nebyl to žádný obyčejný uplift, ale nebeská An Angels Love, na kterou navázal se svým aktuálním singlem Eternal Flame.
Morpha vystřídala německá legenda Kai Tracid, který se vrátil po dlouhých sedmi letech a podle očekávání valil jednu klasiku za druhou. Hned při té první, v podobě Push – Universal Nation mě čekala pořádná husina a myslel jsem, že štěstím vypustím plný měchýř. Převážnou většinou klasik, které zahrál tvořily jeho vlastní tracky jako Too Many Times nebo Life Is Too Short. Musím si však troch postěžovat na jeho trochu topornější přístup. Za komunikaci s publikem má velké mínus. Připadalo mi, že se pořád soustředí na mixování a výběr dalšího tracku a do publika se sotva podíval. Možná se jen styděl, těžko říct. To když jsem se ke konci jeho setu odskočil podívat na Yes/No stage, kde zrovna válel Saneagle, tak se to nedá srovnávat. Energií nabitý usměvavý blázen, který si to pořádně užíval a jeho set byl jak jinak než prošperkován tracky Seana Tyase a stylově podobných songů. Na dalšího spolucestujího K1apču sem už bohužel nezůstal, přišel jsem tak zřejmě o set, kde BPM přesahovalo až 150 úderů za minutu.
Dal jsem totiž přednost Irskému řezníkovi a skutečnému kotelníkovi v rámci hlavní stage. Bryan Kearney odpálil neskutečně energetický uplift/tech-trance set, podobně jako minule Simon Patterson. Kearney se s tím skutečně nemazal a sázel tam jednu řežbu za druhou. Tempo ani na chvilku nepovolilo. Nezapomněl ani hitovky jako On A Good Day, Thump, Urban Shakedown nebo Don´t Deserve You, ale vše v pořádně ostrém podání. Publikum si na konci ještě vyvolalo přídavek v podobě On The Run, což byla asi stylová pocta nedávno zesnulému Tillmanu Uhrmacherovi.
K organizaci opět nemohu říci nic negativního. Snad jen opakovaný problém s uzavřením jedné části toalet, což vytvářelo zácpy a chaos ve spodních prostorách Paláce. Jinak vše team TranceFusion zmáknul na jedničku a nedošlo k jedinému problému. Nedocházelo k žádným tlačenicím a prostor byl takový volnější. Oproti minule ubylo i jedinců, který si zřejmě pletou tuto akci s bazénem a vystavují na odiv své obnažené zpocené vršky. Připadalo mi, že většina návštěvníku tu hudbu zná a rozumí ji, což je moc dobře. My už se pomalu můžeme těšit na další díl tohoto oblíbeného eventu, tentokrát s podtitulem Ocean Of Love, který se bude konat 13.4. na vrátnici bejvalé Kolbenky…Ehm, ne samozřejmě opět v Průmyslovém Paláci. Uvidíme se tam!
