Report z Trancefusion: Time To Say Goodbye od Freezera
Trancefusion! To je dnes již uznávaná značka. Akce kam se sjíždí fanoušci taneční hudby z celého světa. Jenže všechno krásné jednou končí a došlo i na naší milovanou Trancefusion. Podle slov pořadatelů se má v nejlepším přestat a proto byla tato edice úplně poslední. A když tedyy poslední, tak v pořádném stylu. Na tuto edici nazvanou Time To Say Goodbye bylo pozváno kolem 40ti DJs světového kalibru. Nikdo ani nepochyboval, že to bude opravdu velkolepá akce plná nevšedních hudebních zážitků a trancových euforií. Trancové rytmy bylo možné vychutnávat neskutečných 14 hodin a to hned na 3 stages najednou. Trance je unikání styl, který se zcela odlišuje od EDM scény. Je to styl, který není prioritně tvořen pro komerční úspěch, ale pro opravdové hudební nadšence, kteří mají hudební cítění a rozumí emocím a euforiím. Prostory poskytnul opět Průmyslový Palác, po kterém se mi bude speciálně stýskat. Vždy jsem si připadal tak trochu jako bych byl na nějakém posvátném místě. V pravém křídle se nacházela hlavní stage, kde se odehrávali jen b2b sety a to ve velké většině případů ještě ve světových premiérách. Prostřední hala zase potěšila nadšence klasického trancu, protože zde vystoupila celá řada legend. Nechyběla ani menší stage, která nám představila nadějné CZ/SK talenty. V některých momentech tam bylo opravdu velké množství lidí, takže se potvrdilo, že byl zájem i o tuto postranní stage.
Tento poslední report z Trancefusion si dovolím pojmout trošku jinak než obvykle. Většinou jsem zde vždy rozebíral každého vystupujícího zvlášť a vypichoval jsem některé zásadní tracky, které dotyční hráli. Jenže od toho dnes trošku ustoupím, především proto, že těch vystupujících tam bylo ohromné množství a to bych se tu upsal k smrti. Nikdo nemá rád přehnaně dlouhé články. Dalším faktem pak je, že jsem samozřejmě nemohl stihnout všechno a tak jsem některé vystupující ani neviděl. Bohužel ještě nikdo nevyvinul teleportující přístroj, který by se na takové akce hodil. Možná to nebude úplně objektivní report, protože já patřím mezi ty fanoušky opravdového trancu, který je tvořen od srdce a ne pro komerčí úspěch. Podle toho jsem si vybíral i DJs, kteří hrají ten pravý trance i na této akci. Na místo jsem dorazil lehce po 21 hodině a na classic stage zrovna řádil extravagantní maník, který si říká Taucher. Tenhle divoch zde předváděl doslova psí kusy. Dokonce nám předvedl i ukázkový kotoul s cigaretou v ruce. Hudebně to ovšem bylo také výborné a krom jiného zahrál i svůj slavný remix pro Ayla. The Space Borthers také nadchli skvělým výběrem ne přílíš profláklých trance klasik. Jejich set jsem slyšel spíše zpovzdálí, protože jsem si procházel prostory a zdravil se se všemi známými a vlastně jsem si tam nabrnkával spolupařmeny pro tento večer 🙂 Na CZ/SK stage to zatím valil DJ Beck. Na tohoto týpka pozor! Z jeho setů srší vždy neskutečná energie. Je to jeden z těch DJjů, který do toho dává velkou část svého srdce. Poprvé jsem také zavítal na hlavní stage, která byla jako vždy perfektně načinčaná a velkolepě nasvícena. Nechyběly ani skvělé lasery. Bráchové Pedro Del Mar a Roger Shah zde zrovna hráli docela příjemný relaxační trance a zaslechl jsem i mou oblíbenou Lost a Eye 2 Eye. Já jsem však rychle pospíchal na classic stage, kde řádil další živel. Woody Van Eyden je známý svým šaškováním, zpíváním a tanečky. Tentokrát to však zahnal až do extrémů, kdy dokonce začal rapovat do klasiky od Paul Van Dyka. Mixování bylo také docela zvláštní. Woody stihl vystřídat snad 5 tracků během 5ti minut. Ale na jednu stranu se alespoň odlišuje od ostatních DJjů tímto přístupem.
Na hlavní stagi si zatím vybrnkával Eller Van Buuren své Zocalo, na malé CZ stagi se nám představila česká legenda Luboš Novák a Dumonde nám pak předvedl jak vypadal trance zhruba před 15ti lety. A byl to docela Fire…nebo Wire? Na hlavní stage zazpívala Susana svým čistým hlasem své velké hitovky, včetně hitu z minulého roku RAMelia. Na podiu se k této speciální příležitosti objevil i RAM. Můj osobní hlavní program večera nastal lehce po půlnoci, kdy se za pultíky dostal německy sympaťák Kai Tracid. Kai už je docela pravidelným účastníkem TF a vždy se na něj neskutečně těším. Stále mě fascinuje jak tento klidný a plachý chlapec, s výrazem neviňátka může hrát tak tvrdou a energetickou hudbu…prostě hardtrance. Kai překvapil zajímavých zpestřením v podobě Smack My Bitch Up od Prodigy. Samozřejmě, že ale nezapomněl i na své největší hitovky. Po jeho vystoupené jsem ještě na této stage zůstal, protože na hlavní stage zrovna Rayel a Nilsen předváděli jak se na trance akci hrát nemá. Uznávám, že tihle dva umí rozpoutat docela pekelnou atmosféru, ale srdce pravého trancera musí v tu chvilku dostávat docela solidní zásahy. Bigfoot od Wéček na TF, to jako vážně? Thrillseekers mi naštěstí zpravil náladu svými nádhernými klasikami jako Satelite nebo Silence. Pure NRG mezitím na hlavní stage hráli velmi příjemný a poctivý trance set, který byl doslova napěchovaný exkluzivním materiálem. A jejich remix pro London Grammar? To je teda neskutečná pecka, to vám tedy řeknu! V průběhu setu Johana Gielena jsem si poprvé trochu odpočinul. Ne že by snad tento blonďatý ďábel nudil, ale byl čas na občerstvení a taky jsem šel konečně trochu okouknout hlavní stage, kde RAM s Van Rielem valili jeden příjemný uplift za druhým. Je jen trochu škoda, že zde bylo docela velké vedro, což mi bránilo se zde rozjet na plné obrátky. Měl jsem po chvilce žízeň jak stepní koza.
Kdo si myslel, že se to na hlavní stage rozjíždí do pekelných obrátek, tak se mohl na prostřední stage, že to vlastně jsou skoro ploužáky. Marusha se s tím zrovna totiž nemazlí a 160BPM je pro ní docela normální rychlost. Nejde jen o to, ža tato paní hraje z vinylových desek, tak jako za starých časů, ale její podání je neskutečně energetické a vyloženě si to hraní užívá. Doufám, že tu nebyla naposledy. Nikdo dnes již nehraje podobný styl jako ona. Trošku jsem se obával zdali mě toto tempo trochu nepoznamená a nebude mi zbytek večera připadat příliš pomalý, ale naštěstí se tak nestalo, protože Tyas a De Jong hráli také v neskutečně vražedném tempu a na konci setu dokonce zahráli i nějaký hardtrance na 145bpm. Neuvěřitelné, kde se to v těchto dvou vzalo, především od Menna bych to nečekal. Stihl jsem i část setu Skypatrol a přišlo mi, že moc klasik nezahráli a jejich set se spíše skládal z jejich současné tvorby. Vůbec to nevadilo, ale přecijen bych je asi šoupnul spíše na main stage. To takový A.S.Y.S. ví jak se přizpůsobit akci. Trance vlastně nepatří mezi jeho priority, přesto zahrál tranceověji než většina DJs na hlavní stagi. Aneb je libo Strange World nebo Bulldozer? Po návratu na hlavní stage jsem se trochu podivoval kam se Sneijderovi poděl jeho kamarád Bryan Kearney. Ale i bez něj odehrál Sneijder nadupaný set, kde nechyběly dělovky jako Next Level nebo Proper Order. Na závěr večera jsem si ještě řekl, proč se nedorazit na extra dlouhém hardstyle setu, který nám naservíroval K1aptcha. Večer uzavřeli Le Saux s Porterem se svým uplifting trancem. Na úplný závěr nám ještě pořadatelský team promítl fotky z předchozích edicí a tím to vše haslo…bohužel 🙁
Byl to dlouhý večer. Ale byl to večer, kdy jsem snad ani minutku nenudil. Pořád se někde něco dělo a kolikrát jsem nevěděl kam dříve, abych náhodou o něco nepřišel. Vypotil jsem ze sebe snad několik litrů tekutin a nejraději bych byl, kdyby ten večer snad nikdy neskončil. Vše proběhlo bez větších komplikací, vše šlapalo jak mělo a organizátorům nejde snad nic vytknout. Pořadatelům z BTL Agency patří obrovské díky za všechny Trancefusion edice a budem se těšit a doufat, že si pro nás připraví nějaké alternativní eventy.
