Report z Trancenation – To byla klubovka jako řemen!
Že u nás klubovky trancové klubovky umírají a že jde návštěvnost trance akcí celkově klesá? Víkendová klubovka s názvem Trancenation to naprosto vyvrátila a troufám si říci, že šlo o jednu z nejnabitějších klubovek, které se u nás kdy pořádaly. Line-up byl opravdu masivní, skoro až hodný halové akce. Není proto divu, že se z klubu Radost FX stalo doslova peklo na zemi. Tento klubík totiž většinou hostí jiné typy akcí, kde asi takto nerváno nebývá, a proto to byl asi pro majitele docela zápřah. To, že tu bude opravdu plný dům bylo jasné už od vchodových dveří, kde stál hlouček trancových příznivců, na které se nedostaly lístky a tak vyčkávali své příležitosti, jestli se ještě nějaký ten lístek uvolní. Fronta byla také na delší dobu, ale dalo se to přežít a byla to alespoň příležitost pokecat s přáteli ještě před vstupem do klubu.
Tato edice už vlastně byla druhou v pořadí, ale oproti té premiérové měla daleko nabitější line-up. V podstatě každý z těchto DJs, kteří zde vystupovali, mohl být hlavním headlinerem. Ale pořadatel všem přidělil stejný časový díl, tedy hodinu a půl. Hlavním tahounem byl pro většinu lidí přeci jen asi Sean Tyas, který je již několik let známý svým nekompromisním přístupem, kdy většinou prostě hraje nad 138bpm a v zásadě je mu jedno kdy a kde. V každém případě patří velká poklona klubu Radost FX, který se perfektně poučil z první Trancenation a i při tak velkém počtu lidí si poradil s klimatizací. Parket byl sice narvaný doslova k prasknutí a v podstatě si přišli na své příznivci tulení a mačkání, ale i přesto jsem ani v jeden moment nepociťoval, že by mi bylo horko nebo že by byl špatný vzduch. Klub byl navíc docela útulný a členitý a poskytnul i spoustu míst k sezení, což se také mnohokrát hodilo. Ceny na baru byly v rámci možností přijatelné.
Co se týče jednotlivých DJs, tak to byl opravdu trancový svátek, protože tolik legend na jednom místě se jentak nevidí. Trochu mě mrzí, že jsem nestihl Airwave, protože tuto belgickou legendu sleduji skoro od začátku jeho dlouhé kariéry, která čítá skoro 25 let. Ve svém setu zahrál převážně klasiky, což je v podstatě to, co fanoušci chtěli slyšet. Velmi dobrý set předvedl i Lange, který začal velmi prudce, i když je fakt, že v průběhu setu již trochu přibrzdil. Na úplný závěr dal i svojí největší klasiku Follow Me, kterou jsem několikrát u něj requestoval a zdá se, že úspěšně. Lange říka, že jí hrává jen velmi raritně a při zvláštních příležitostech, a tak můžeme být rádi, že se nám poštěstilo.
To Sean Tyas pojal svůj set převážně psy-trancově, což někomu sedlo a někomu asi méně. Osobně si myslím, že mohl zahrát více upliftově anebo mohl zahrát nějakou tu klasiku. Ale dočkali jsme se několika premiér jako třeba nového FG Noise tracku nebo jeho remixu pro hymnu ASOTu 800. Nechyběly ani jeho vlastní tracky jako Matter Of Time nebo Swimming In Acid. Mně osobně potěšil s Akesson remixem pro Somnu a Andyho Moora.
Po agresivnějším soundu Seana přišel na řadu Manuel Le Saux a ten trošku zvolnil, což jsem asi spíše uvítal. Zazněly krásné tracky jako Amber, Anahera nebo nabušená Echo od UCasta a Magnuse. Pro mě byla největším zážitkem Spellbound, při které se povedl naprosto luxusní sit-down. To byl velmi silný a euforický moment. Takové tracky ve mě opravdu vyvolávají velmi silné emotivní zážitky a skoro až slzy v očích. Lostly navázal zvukově spíše na Tyase a částečně také koketoval s psy-trancem.
Lostlyho set se skládal převážně z jeho vlastní produkce, takže nechyběly tracky jako Galaxy Of Blue nebo Rage At The Stars. Na závěr překvapil s naprosto úžasnou klasikou Simon Patterson – Us. Závěrečného DJje, kterým byl Robbie Van Doe jsem bohužel neviděl, ale podle ohlasů vím, že i on hrál skvěle a udržel plný parket až do konce. Vím, že zahrál Evoke, Thump a Northern Lights od Pattersona. Na jednu stranu lituji, protože se vyplatilo zůstat, ale bohužel mé kosti už jsou staré a únava se také dostavuje dříve než tomu tak bylo na vrcholu mé pařící kariéry.
V každém případě tato klubovka jasně potvrdila, že trance je ještě živý a to sakra hodně! Opět se potvrdilo, že tento styl je unikátní a že jeho fanouškové jsou jedineční. Na jednu stranu bylo trochu na škodu, že se tato klubovka nepořádala v prostornějším klubu, protože tancechtivých nadšenců zde bylo mnoho, ale parket byl až příliš malý. Proto se pařilo dokonce i na chodbě. Bylo skvělé i sledovat kolik slavných DJs se přijelo podívat a jen zapařit na své kolegy. Je to zvláštní pocit stát jen na chodbě a vědět, že vedle vás stojí Driftmoon, opodál klábosí Manuel Le Saux s fanoušky, nedaleko odtud postává ReOrder se svou skupinkou a před váma paří Dj Beck a N-Rico 🙂 A aby toho nebylo málo kolem vás se prožene jako vítr Sean Tyas, kterému asi došlo pivo 🙂 Obrovské díky patří teamu Trancenation, který sem dovezl tolik legend a uspořádal naprosto legendární klubovku se stylem, který máme tak rádi, a který se tak vymyká dnešním trendům. Naprosto trance zbožňuji, stejně tak i všechny jeho fanoušky, protože jste prostě skvělí a dokážete vytvořit jedinečnou atmosféru!
Na závěr tu mám ještě jednu zákulisní informaci, že se chystá další edice, která by měla proběhnout již v květnu a hlavní hvězdou bude jedna opravdová legenda trance music.
