Report z Transmission: The Lost Oracle od Freezera
Kdo by v dnešní době neznal pojem Transmission? Tato taneční mega-akce má již u nás více než desetiletou tradici. Letošní edice s podtitulem The Lost Oracle slibovala opět obří show, masivní line-up a spoustu euforií pro příznivce taneční hudby, zejména stylu trance. Spousta lidí možná netuší, že tento styl nabízí mnohem více než jen bezduché dunění, ale je to i o silných melodiích, které jsou schopné teleportovat do jiných dimenzí, či do stavu nepopsatelných euforií. Kdo letos navštívil pražskou O2 Arénu tak si mohl udělat obrázek sám. Faktem je, že Transmission je jeden z největších tanečních indoor eventů nejen v Evropě, ale v podstatě na celém světě.
Transmission není ani zdaleka jenom o hudbě. Je to v podstatě vyprávění příběhu, který podkreslují jednotlivá intra před DJs. Je to audio-vizuální show, která nemá příliš mnoho konkurence. Letošní téma neslo název The Lost Oracle. Holandští Vision Impossible se zase ukázali jako absolutní špička ve svém oboru. Dalo by se říci, že témata již byla vyčerpána, ale oni vždy přijdou s něčím novým a originálním. Jen čekám kdy přijde třeba na téma Pěstování okurek nebo kedluben, ale i s tím by si jistě poradil tento tým na výbornou 😀 Propojení hudby, vizuálu a pyro-efektů bylo opět naprosto bezchybné a dalo by se to nazvat audiovizuálním orgasmem. Hlavní stage představovala obrovský chrám, ve kterém nám věštkyně za pomocí obrovské magické kostky představovala vizi budoucnosti. Samozřejmostí byly různé vychytávky a zvraty, kde krychle uzavřela samotnou věštkyni za doprovodu masivních vizuálních efektů. Na plátnech bylo možné sledovat po celý večer různé varianty obří krychle a celý večer byl pojat v tomto smyslu. Ale to už trochu předbíhám…
Už když jsem se řítil Prahou směrem k O2 aréně, tak jsem potkával lidi, kteří měli stejné cílové stanoviště jako já a dávali to občas hodně hlasitě najevo. Dá se tedy říci, že Praha touto událostí doslova žila. Letos bylo vyprodáno, což znamená, že se na akci chystalo kolem 18 tisíc návštěvníků. Před arénou se to již krátce po 19. hodině hemžilo fanoušky a někteří si museli počkat ve frontě třeba i půl hodinky. Šatny byly umístěny v horní části arény a tentokráte vše probíhalo velmi svižně, díky lepšímu systému a rozdělení šaten na sektory. První pohled na stage byl opět velmi impozantní a obří chrám vypadal opravdu megalomansky a byl krásně nasvícen. Co mě ovšem trochu zklamalo bylo, že z prvních řad nešlo pořádně vidět na hrajícího DJje, jeikož byl mixážní pultík posazen až příliš vysoko.
Už v době mého příchodu na plac byla aréna velmi slušně zalidněna a vytvořila tak slušnou podporu českému trance esu, kterým je Thomas Coastline. Ten se objevil na TM již po čvtrté za sebou a opět potvrdil, že jako Warm-uper je prostě skvělý a pomalejšími progresivnějšími kousky umí naladit tu správnou atmosféru. Osobně mě potěšil s trackem Mat Zo – Superman. Dalším DJjem byl finský Orkidea, kterého bych označil za legendu stylu trance. Problém je, že dnešní nová generace nejspíše neví o koho jde a vzhledem k tomu, že hraje dosti nekomerčně a jeho tracky mají spíše takové to pure trance srdce, tak jsem se často setkával s názory, že nudil nebo to bylo nevýrazné a kdoví co. U těchto názorů jste přesně mohli rozlišit kdo je pravým trance fandou a kdo je na této akci tak trochu omylem. Opravdovému fanouškovi totoho stylu se to prostě líbit muselo a tracky jako Killa, Nana nebo Révolution Industrielle mi udělal neskutečnou radost svojí trancovou čistotou. Ovšem uznávám, že úplně na pařbu to nebylo. Na rozjezd však naprosto ideální.
Následující Dj, kterým byl Marlo už však halu docela rozproudil. I když je mi styl Orkidei daleko bližší, tak musím uznat, že Marlův set dostal lidi více do varu. Pomalu to do nich pumpoval pomocí svých známých hitovek a občas to proložil i něčím tvrdším jako třeba jeho vlastní Join Us Now. Solidním zpestřením bylo i vystoupení zpěvačky Chloe. V pár lidech zřejmě zůstalo zklamání, že set nebyl tak rychlý jako minule, a že nezazněl žádný hardstyle. Opět se tím jen ukázalo, jak jsou někteří lidi mimo mísu a tím nemyslím tu záchodovou, ale tu trancovou. Marlo přeci hraje bigroom a to co předvedl letos bylo to co jeho sound charakterizuje daleko více! Minule to byl jen experiment a přizpůsobení se hrací době, ač musím uznat že se to povedlo na výbornou. Letos určitě udělal radost všem s trackem I Dont Deserve You, který zpívala skoro celá hala.
Ani letos nemohl chybět takový pomyslný resident tohoto eventu Markus Schulz. Jeho set osobně většinou využiji k občerstvení a odpočinku a ani letos tomu nebylo jinak. Tím ovšem nechci říci, že by byl špatný. Jen to prostě není vyloženě můj šálek a hudebně je to pomalejší a komerčnější. Navíc je tu několikrát do roka, což potom postrádá unikátnost. Letos zahrál Markus spousty novinek a jeho hudební rozsah byl relativně pestrý, kdy zabrousil lehce i do psy-trancových vod. Nechyběla jeho skvělá hitovka Destiny nebo Aurora od Ottavianiho. Trochu škoda, že nezahrál minulé hymny a místo toho spíše vsadil na IDéčka. V průběhu jeho setu se lidi však bavily a aréna byla slušně napěchovaná. V té době byl docela slušný boj se propracovat po schodech na tribuny. Příště boxerské rukavice s sebou 🙂
Tradiční Transmix od Vision Impossible byl opět úchvatný a poprvé se plné obrátky rozjel kompletní světelný a laserový park. Pohled přímo zepředu by zdatně konkuroval i pohledu na nahou dívku 🙂 Prostě úžasné! I zvolený soundtrack byl velmi zajímavý, především pak Jurgen Vries – The Theme. Hned po Transmixu odstartoval svou show Ferry Corsten pod jeho projektem Gouryella, který vznikl již v roce 1999. Ferry zahrál všechny hitovky od tohoto projektu, doplněné o novější tracky. Vše bylo propojené i s doprovodnými videi k jednotlivým trackům, což vytvořilo dosti pohlcující atmosféru. Opět jsem se setkal s názory, že to bylo lehce nudné a podobně, nicméně tady šlo o nostalgii, velmi silnou nostalgii pro ty dlouholeté trance fanoušky. Tady šlo o krásné melodie a euforie, nikoliv o bpm nebo o tom, který track má lepší drop. A já si to užil opravdu maximálně…Gouryella, Ligaya, Tenshi, Walhalla a závěrečné skvosty Anahera a Neba, u kterých se přeci jen publikum už trochu rozjelo a myslím, že u Anahery ukápla nejedna slzička, i já jsem byl vlhký 🙂
Od 2:00 už začalo pořádné dunění. Za mixáky se postavil totiž John OCallaghan z Irska. Ten je známý svým nekompromisním stylem a to zcela potvrdil i na této edici. Dunivé beaty, výrazné basovky a daleko vyšší bpm než v dosavadním průběhu večera. Všiml jsem si, že to po trochu melodičtějším Ferrym restartovalo celou halu a řádně nakoplo. A konečně taky zazněl takový ten novodobější rychlejší styl, který je tak oblíbený. Uplifting, tech-trance a náznaky psýčka, to všechno jeho set obsahoval a byla to neskutečná jízda od začátku až do konce. Nechyběla jeho hitovka Stay With Me a premiéra nového tracku od Willa Atkinsona. Mále jsem se roztekl blahem jak ten sněhulák!
Slovenská dvojice Driftmoon b2b Reorder na jeho set skvěle nevázala a povedlo se jim celou arénu udržet v nastaveném tempu, které bylo opravdu neskutečné. Nechyběl ani zbrusu nový track od této dvojice složený přímo pro tuto akci. Dále jsem si neskutečně užil Tomorroworld a Shut Up!. Pánové zaslouží oba velký respekt. Velkou část jejich setu tvořily i tracky s psy-trance basovkou, což připravilo půdu pro poslední vystupující…
Vini Vici sice fungují na poli psy-trance docela dlouhou dobou, ale výrazněji se prosadili až díky celosvětové megahitovce The Tribe. Od té doby patří mezi hlavní současné představitele stylu zvaného psychadelic trance. Něco podobného Transmission potřebovala pro oživení a toto byla opravdu luxusní volba. Tento styl je postaven spíše na zvucích, výrazných basovkách a rychlejším tempu. Přiznám se, že ta hodinka a půl tohoto stylu je tak akorát a delší dobu bych to už asi nevydržel, díky absenci výraznějších melodií, ale jako zpestření a v tomto případě i zakončení akce to byla naprosto ideální volba. Původně jsem chtěl v 5 hodin odejít, ale nakonec jsem vydržel až do samotného konce. A dobře jsem udělal!
Podle informací na Transmission dorazilo letos více než 18 tisíc návštěvníků z více než 50 zemí světa a jednoznačně se ukázalo, že je vyprodáno. V hale totiž nebylo snad jediné prázdnější místo. Takto zaplněnou arénu jsem ještě nikdy neviděl a možná dlouho ještě neuvidím, minimálně do příští Transmission. Celý team pod taktovkou United Music odvedl opravdu brilantní práci. Světelná show megalomanských rozměrů, pyro efekty ze kterých naskakoval husí kůže a velice solidní line-up, který nás uspokojoval hudbou, která je tolik specifická, která je unikátní a jako jediná v rámci EDM dokáže hýbat s emocemi člověka. Nesetkal jsem se ani s žádnými problémy. Styl trance je o melodiích a euforiích a podle toho také vypadá jeho publikum. Je vyspělejší, rozumnější, hudebnější a troufám si říci, že i inteligentnější než u konkurečních tanečních akcí typu Magnetic nebo Imagination. Proto je až neuvěřitelné, kolik návštěvníků letos dorazilo a jakou atmosféru vytvořilo. Přeji United Music a celému teamu Transmission úspěšnou budoucnost a těším se na další eventy!
