Report z Transmission – The Machine of Transformation od Freezera
Kdo by v dnešní době neznal pojem Transmission. Obrovský halový trance event, který každý rok pořádá v pražské O2 aréně agentura United Music. Ta k nám každý rok vozí ty největší hvězdy světového DJského trance nebe. K tomu si ještě připočtěte megalomanskou světelnou a pyro-show, nejlepší možné nazvučení od Funktion One, světové hvězdy v čele s matadorem Markusem Schulzem a ozvučení, které vás doslova vystřelí z bot! Tak přesně taková je Transmission! Můžeme být hrdí, že se tu koná taková show, která nemá konkurenci u nás a velmi solidně obstojí i ve světovém měřítku. V sobotu 30.11.2013 se konalo již desáté výročí a pořadatelé letos slibovali, že si pro nás k tomuto desátému výročí připravili ještě větší megashow než v minulých ročnících, a že chystají i spoustu inovací a překvapení. Pojďme se podívat jak se jim to celé letos povedlo.
Letos žila touto událostí celá Praha. Fanoušci se velmi hlasitě ozývali nejen v metru, ale i po celé Praze. Před arénou se to již krátce po 20. hodině hemžilo tancechtivými lidičkami a někteří si museli počkat ve frontě třeba i hodinku. Šatny byly umístěny v horní části arény a tentokráte vše probíhalo velmi svižně, díky lepšímu systému a rozdělení šaten podle barviček na sektory. Mezitím co jsem stál frontu a následně zaptatil menší poplatek za odložení svého krásného baťůžku se už za pultíky oháněl Thomas Coastline, který měl letos funkci rozehřívače. Svou roli splnil zcela na výbornou a naladil celou arénu na tu správnu notu. Pod náporem hitovek jako Beat Service – Reach The Sun nebo Solar Stone – Seven Cities donutil první řady k vlnění, potažmo i tanci.
První zahraniční hvězdou byl kanaďan Arnej. Při prvních tónech se rozjela souprava Funtion One na plné obrátky a musím se přiznat, že tlaková vlna v první řadě mi málem odfoukla paruku! Takovou sílu mají zdejší repro! Arnej je známý svým zvláštním stylem trancu, osobně bych ho nazval post-apokalyptický nebo prostě takový dramatický. Arnej se věnuje i herním a filmovým soundtrackům, a to má jistě na jeho torbu velký vliv. Celý jeho set byl poskládán pouze z vlastní produkce. Na závěr zahrál i pár klasik ve své úpravě. Osobně jsem si nejvíce zařádil a poprvé konečně roztancoval na Rank1 – Airwave.
Arneje vystřídal DJ, který nejspíše musel ukazovat občanku při vstupu do arény, protože vypadá na 15 let. Argentinský mladík Tomas Heredia, který se proslavil především díky remixu pro Arminovo Communication ale rozhodně O2 arénu nešetřil a zvýšil tempo na pořádné obrátky. Dokonce si dovolil od druhé půlky setu hrát uplifting trance. Je to velmi nezvyklé, aby se hned z kraje na takové megapárty hrál styl uplifting trance. Obvykle je tomuto stylu věnován spíše závěr, ale Tomas se rozhodl ignorovat toto nepsané pravidlo a sklidil za to spíše pozitivní ohlasy. Osobně mám tento styl nejraději, protože nejsem fanouškem moderního pojetí, kdy se kombinují různé styly dohromady a vznikají pak různé mutace jako je například trouse. Mám rád čistý, takzvaný pure trance, který dokáže jako jediný pořádně rozpumpovat krev a dohnat k emocím a euforiím, a přesně tím se prezentoval Tomas v druhé části setu. Příkladem budiž skladba Arctic Moon – Starship Over Alice, kterou svůj set zakončoval.
Hlavní hvězdou večera byl již po osmé Američan s německými kořeny Markus Schulz, hostitel světoznámé radioshow Global DJ Braodcast. Při jeho setu se už spustili i lasery, ohnivé šlehance, ze kterých šel cítit pořádný žár. Kdybych to tušil, přinesl bych si špekáčky na opečení! Naopak ledová mlha výborně osvěžovala. Samozřejmostí byly i pyro-efekty a dělbuchy rozmístěné snad po celé aréně. Markus sice výrazně zpomalil oproti Herediovi, ale on je prostě showman a miláček publika a umí dostat lidi do varu i pomalejšími rytmy. Já se v druhé části jeho setu přesunul pomocí vychytávky, tedy přistavěných schodů, na tribuny. Ne snad, že by mě jeho set nebavil, ale chtěl jsem si z dálky vychutnat onu laserovou a světlenou show, která byla opravdu uchvátná! Markus zakončoval svůj set s mou oblíbenou Solarstone – Seven Cities a samozřejmě, že nezapomněl ani na letošní hymnu The Machine Of Transformation, která se hodně povedla a je zvukově velmi pestrá. To se bohužel nedá říci o letošních předělech a intrech, kterými se vždy Transmission pyšnila. Letos postrádal hlavní motiv příběh nebo nějakou posloupnost. Prostě šlo o čas, ale nějakou hlubší myšlenku jsem v tom bohužel nenašel. Co se však týče bombastických inter pro jednotlivé DJs, tam už to bylo opět bezchybné.
Bezchybný byl i letošní Transmix, který měl letos na svědomí známý DJ a producent The Thrillseekers. Ve 20ti minutách jsme si tak mohli vychutnat ty největší trance hitovky posledních několika let. Namátkou si vybavuji Synasthesia, Airwave, Gouryella nebo Adagio For Strings v nejlepší možné verzi, tedy Ferry Corsten Remix. Při tomto 20ti minutovém mixu se naplno rozjely dokonale sladěné lasery a veškeré další blikátka. Nechyběli ani konfety, balonky, různé pyro výstřely a samozřejmě obří sestava obrazovek, na které se promítalo hlavní téma večera, tedy čas. Celkově opravdu neskutečná podívaná!
Po Transmixu nastoupila světoznámá německá dvojice Cosmic Gate. Bohužel celou show tak trochu podle očekávaní zabrzdili, jelikož tato dvojice je právě propagátorem toho novějšího pojetí trancu, takže až na pár vyjímek jsem příliš uspokojen nebyl. Němečtí matadoři si to u mně vyžehlili až závěrem v podobě očekávané dvojice skladeb Fire Wire a Exploration Of Space.
Speciálním zpestřením byl pak Orjan Nilsen, kterému se přezdívá přerostlé miminko, kvůli specifické vizáži. Orjan je podobně jako Markus velkým bavičem a dokázal rozproudit úplně v pohodě celou o2 arénu. Osobně jsem až příliš nadšený nebyl, protože hrát v takto pokročilé části večera tracky hraničící až se stylem house je docela nevhodné, ale nakonec jeho set vygradoval docela slušně a tracky jako Violetta a Between The Rays uspokojily i moje náročné choutky.
Řezníkem večera byl podle očekávání Sneijder, který je sice klidný jak beránek, ale mluví za něj naplno hudba, která je doatatečně energetická. Snejder patří k těm novějším DJjům a teprve se spíše dostává do povědomí trance fanoušků. Jeho pojetí je zcela jednoznačné. Jeho cílem bylo vyždímat z nás veškeré zbytky potu, krve a snad i spermatu! Prostě hraje trance ve své nejčistější podobě! Tak jak ho opravdoví tranceři májí nejraději, takže bez dalších vlivů a příměsí a hlavně bez housových motivů. Energie, euforie a beaty tepající až k hranici 140 úderů za minutu, to je přesně to jak by to mělo vypadat po větší část celé noci. Sneijder vlastně všem ukázal jak vypadá trance. Tracky jako Now Or Never nebo jeho vlastní Silent Treatment rozpumpovaly v té době ještě slušně zaplněnou celou halu. Kvůli prodloužení, které si vynutil Nilsen už nedošlo na mojí oblíbenou Proper Order. Za to by měl Orjan povinně dělat 100 dřepů. Jinak mě ale Sneijderův set dostal skoro do úplného stavu tranzu a najednou byl za pár minut konec a já tam stál jak uschlý kaštan a smutně koukal. Uteklo to jako voda a mně nezbývá než se těšit co si pro nás team Transmission vymyslí příště.
A jak, že hodnotím letošní Transmission? V podstatě velmi pozitivně! Největším negativem bylo velké vedro a nemožnost se osvěžit na toaletách, kvůli tekoucí teplé vodě. Jinak byly mé choutky naplněny skoro až pookraj. Jen mě trochu mrzí, že toho skutečného trancu, kterým se prezentuje třeba Sneijder, zaznělo pomálu. Nicméně plně rozumím, že je potřeba na tyto akce zvát zvučná jména, která se prezentují více přístupnějším soundem pro širší veřejnost. Na Transmission totiž dorazilo letos více než 12 tisíc návštěvníků z více než 50 zemí světa a troufám si říci, že bylo vyprodáno. V hale totiž nebylo snad jediné prázdnější místo. Takto zaplněnou arénu jsem ještě nikdy neviděl a možná dlouho ještě neuvidím, minimálně do příští Transmission, na které zcela určitě nebudu chybět!
