Scooter koncertovali v Praze
Ve čtvrtek 25. září vystoupila německá raveová skupina Scooter na praľském Výstaviąti v Malé sportovní hale. Samotný koncert začínal ve 20h, nejprve ale měly publikum před hlavní hvězdou rozpumpovat předkapely. Tou první bylo české dívčí duo Roxy. Jejich muziku nehodnotím pozitivně, je to klasická komerční diskofilárna, podpořená hezkými slečnami. Po dvaceti minutách nastoupili Petr a Markéta aka Verona, neboli první český vocal-trancík. Od nich zaznělo asi 7 skladeb, včetně vąech jejich čtyř singlovek, jedné instrumentálky a jedné skladby z připravovaného alba. Po 20:50, kdy skončila i druhá předkapela, byla puątěna reprodukovaná hudba. Pak se začalo přestavovat pódium pro Scooter.
Co ale nikdo netuąil, bylo to, ľe pánové se uráčejí přijít na pódium aľ před desátou. Měl jsem tedy zhruba hodinku, abych omrknul ceny prodávaných nápojů. Jedním z partnerů akce byl Pilsner Urquell a půllitr dvanáctky stál třicet korun. To byla jeątě poměrně solidní cena. Jenľe potom uľ tam opravdu neměli co nabídnout. Druhým partnerem bylo Campari Mixx. Tyto stánky byly jediné, u kterých bylo si moľno koupit nějaké nealko. Kdo si ale chtěl koupit půllitrovku obyčejné vody, musel hodně hluboko sáhnout do kapsy, nebo» stála 40 Kč. Nahoře na balkóncích bylo jeątě moľno koupit nějaké to jídlo, jak jsem si letmo vąimnul. Za tu hodinu, co nás Scooteři provokovali, tím ľe stále a stále nepřicházeli, jsem stačil zjistit i skladbu lidí. A bylo to opravdu zajímavé. Řekl bych spíą v negativním slova smyslu. Největąí část sice byla tvořena lidmi od sedmnácti do pětadvaceti, ale naąly se tam i hloučky deseti aľ dvanáctiletých prcků. Výjimky netvořili ani fanouąci kapely, kteří dosahovali věku naąich rodičů. Daląí skupinkou nejapně pohlíľejících lidí byli pijani, kteří nevydrľeli pět minut bez piva v jedné ruce a s cigaretou v druhé. Nejprotivnějąí ale byli ti malí prckové, kteří vyřvávali jméno kapely sami a mysleli si, jak jsou zajímaví. Příątě bych pouątěl dovnitř od ąestnácti.
Tak a nyní přejděme k vlastnímu koncertu. Bylo něco před desátou, halu zahalila tma a vąichni ztichnuli a čekali. Začalo vstupní koncertní intro. Následovala první skladba, kterou byla aktuální “Maria (I like it loud) “ a kterou publikum celou dobu vyřvávalo. Hned při této skladbě dokázal frontman H.P. Baxxter celou halu rozpumpovat. Kdyľ začal refrén skladby, nebylo hlásku, který by nebyl slyąet, jak dělá známé “t-t-t-td-t-t-t–td-t-t-td-t-t-t” . Poté, co nechali publikum čekáním na koncert takřka hodinu vychladnout, začali opravdu velkolepě. Následovala skladba z předposledního řadového alba, kterou byla “Posse (I need you on the floor)”. Díky tomu, ľe následovala po Marii, neměla lehkou úlohu, ale lidi měli stále víc neľ dost energie, takľe pařili o stoąest. Třetí skladba opět publiku rozproudila krev v těle. A to kdyľ spustili “Faster Harder Scooter”. Při této energické skladbě s vysokým BPM začalo první milé překvapení, a to kdyľ H.P. zařval Faster harder Scooter, po obou stranách pódia vypukla krátká fireshow, která trvala vľdy po zpívaní refrénu. Po útočné skladbě FHS zpomalili a pan Baxxter začal nejdřív do ticha zpívat začátek skladby “I’m raving”. A pak rozjeli skladbu celou. Po pohodové skladbě se opět výrazně zvýąilo BPM skladby a to kdyľ na nás narukovali s “The Night”. Uľ to byla druhá vokodérovka, takľe mě moc neuchvátila. Po noční skladbě, přiąla jediná nesinglová nahrávka koncertu, kterou byla velmi povedená skladba z posledního alba “Roll baby roll”. Lidé si opět krásně zapěli s frontmanem minimálně refrén.
Sedmou skladbou, kterou nám předvedli LIVE byla “No fate”. Po skončení této skladby bylo chviličku ticho, to proto aby H.P. mohl začít “Eyes without a face”. Píąu začít, protoľe úryvkem této skladby nás chtěli kluci připravit na výbuąnou skladbu “Call Me Manana”. A znova progresivnějąí skladba, a tak nezapomněli na výbuchy a fireshow, která vypukla vľdy po prvních pár tónech vysamplovaného “James Brown is dead”. U této písničky zase nebyla jediná noha, která by zůstala pořád na zemi. Jedno z vyvrcholení celého koncertu. Mananu vystřídala věc “We are the Greatest”, to aby měl H.P. chvíli na odpočinek, protoľe nejenom ľe ze sebe vydával energii formou řvaní do mikrofonu, ale i stálým pařením. Avąak ani u této skladby nebyl H.P. zticha a komunikoval s publikem. A teď se rozjela věcička, na kterou jsem se hodně těąil. H.P. zařval: “The chase is better than a catch” a začala “How much is the fish?”, při které si nezazpíval jenom H.P., ale také ho doplňoval Rick. Tato skladba je jak dělaná na karaoke, takľe vąichni zase spustili. Druhou desítku skladeb začala hodně úspěąná “Nessaja”, která ale opět obsahovala uľ docela ohraný vokodér. Po doznění této skladby a při nastoupení refrénu následující bylo moľné slyąet, jak celé publikum řve, jak sere na budoucnost, samozřejmě v angličtině, a to nebo» zněla “Fuck the Millenium”. I koncertní verze této skladby obsahovala tu krásnou hru xylofonu, kterou jiľ dříve, jeątě za dob Axela Coona, zpestřili rádiovku. A teď nás opět kluci překvapili. Klávesáci Jay Frog a Rick J. Jordan, kteří nejen ľe mlátili do keyboardů, ale také pomáhali H.P. a dvěma pěkným tanečnicím s publikem, museli svým tělům dopřát také chvíli odpočinku.
H.P. tedy spustil jakési popěvky, které buď signalizovaly novou věc, která není ani na jejich posledním albu nebo si chvíli hrál na Elvise, nebo» to tak trochu znělo. Po chvilce bez hudby přiąla na řadu skladba “Ramp ( The logical song)”, která za pomocí H.P.ho “Pump it up” rozdováděla publikum. To aby nevědělo, co je čeká po skončení skladby. H.P. nám řekl ” Děkujeme Praha” a vąichni se ztratili jako kdyby skončili. Uľ to tak vypadalo, ale nic netuąící publikum kluci překvapili kdyľ vlítnuli na pódium. H.P. s kytarou v ruce a začal odříkávat “Switch off the light and close your eyes….” a odstartovala maximálně energická “Fire”. Publikum ale i členové Scooteru pařili, aľ z nich lilo. A přiąla zase rána v podobě výbuchů a opětné fireshow. V této skladbě dal H.P. zase prostor Rickovi, to by mu vypomohl se řvaním a to rovnou do megafonu, kterého nepouľil jen při této skladbě, ale i v mnoha prodlevách mezi jednotlivými písničkami. Předtím, neľ na nás pustili daląí věc, si H.P. chvilku hrál s publikem. Dal si mikrofon do pusy a střídavě vzdychal a chvílemi mručel a lidi to měli opakovat. Samozřejmě, ľe nás dostal a tedy mohl následovat “Weekend”. Nijak zvláątě zajímavá se mi tato skladba nezdála, lidi uměla dobře rozpumpovat, ale plno jich uľ “umíralo”. Po Weekendu uľ to vypadalo, ľe začne jejich první skladba Hyper hyper, kde H.P. vyjmenovává 30 jejich nejoblíbenějąích djů tehdejąí doby. Píąu vypadalo, protoľe se z toho nakonec vyklubala jiná věc z jejich prvního alba, kterou byla “Endless summer”. A publikum zase zářilo a tvořilo úchvatný karaoke. Bylo asi jedenáct hodin a nikdo netuąil, ľe po skončení této skladby začne představovačka. H.P. představil nejřív Jaye Froga, pak Ricka J. Jordana a potom taky tanečnice Mishu a Yvette. No a nakonec Rick představil H.P.ho Baxxtera. Teď uľ jenom česky poděkovali a zdýchnuli se do zákulisí. Publiku řvalo, co to ąlo, ale Scooteři se uľ nevrátili. Byla to jedna z mála akcí, kde hlavní účinkující nezahráli přídavek. Celá show tedy trvala suma sumárum hodinu a deset minut.
Zhodnocení celé akce:
Tento koncert bych ohodnotil jako průměrný. Po slabąích předkapelách, po nehorázně dlouhé – hodinové pomlce před nastoupením hlavní hvězdy večera sem čekal, ľe show Scooterů bude trvat o něco déle neľ jen hodinu a nějaké drobné. Naątvalo mě i to, ľe neuspokojili rozpálené publikum ve formě přídavku. Pánové buď nemají české publikum moc v lásce, nebo byli neodpočatí. Kdyľ jsem se v osm hodin zeptal jednoho z pořadatelů, jestli bych s nimi mohl udělat miniinterview, řekl, ľe jsou jeątě na hotelu. Daląí minus patří vąem, ale hlavně H.P.mu, který kdovíjak nekomunikoval s publikem. Mluvil s ním jenom formou hláąek, které jsou obsaľeny v jednotlivých skladbách (např. “Alright cruel! “). Ale i tak se mi koncert velmi líbil, protoľe jsem slyąel skorolegendu taneční hudby naľivo. Jako vąichni, tak i já sem si řádně zapařil. 570 Kč za vstupenku bylo podle mého názoru aľ dost, ale nelituji toho. Podle informací, které sem dostal před osmou hodinou, bylo prodáno 2500 lístků, takľe do desíti jich mohli prodat těch 3500 max. 4000, coľ je dost málo. Bylo to určitě způsobeno malou ba skoro ľádnou propagací a reklamou. Poprvé jsem o koncertu slyąel před dvěma týdny na dvou praľských rádiích. Ale i ta menąí návątěvnost měla svoje plus a to takové, ľe se dalo lepąí pohybovat a dýchat na place. I kdyľ ani tato akce se neobeąla bez kolapsu jedné slečny, jak jsem si povąimnul.
