The Prodigy – bude comeback úspěšný?
Britský projekt The Prodigy balancuje na hranici mezi uměleckou hodnotou a očividným mainstreamem s velkou oblíbeností. Jejich osobitá image má suverénní postavení mezi elektronickými projekty, předevąím pak frontman Keith Flint, který se svým pavoučím účesem a piercingem dokáľe vyvolat sluąnou atmosféru na britských rave-parties a to projekt dostalo do vod mainstreamu (podobně tomu bylo i u Scooteru). Ale za úspěchy projektu stojí předevąím producent Liam Howlett, jehoľ kouzla ve studiu katapultovala The Prodigy do horních pater hitparád. Hudba, kterou dělali v průběhu 90.let, by se dala zařadit do několika stylů: rave/hardcore, ambient/downtempo, breakbeat/drum’n’bass. Ve skutečnosti jsou to hvízdací rave-efekty, ragga samply, kovový akordy a vyvolávací vokály dokazující obrovský rozdíl mezi debutovým albem “Experience” a třetím albem “The fat of the land”. A poté, co skupina zaujala místo prvního britského komerčního tanečního projektu, se jejich singly zpravidla dostávají do Top 20 britské prodejnosti.
Liam Howlett, muľ který stojí za jménem skupiny, hrával dříve na piáno, dokud dospíval v Braintree (Essex). V polovině 80.let začal pak Howlett poslouchat hip-hop a později jezdil jako DJ s raperským projektem Cut to kill předtím, neľ se přeorientoval na acid-house v druhé polovině jiľ zmiňované dekády. Jeho pozdějąí hardcore/breakbeat sety byly perfektní pro fandy old-school hip-hopu a uptemto-dance-music, a tak se Howlett rozhodl začít svojí kariéru producenta v jeho pokojovém studiu v roce 1988. Jeho první skladbě “What evil lurks” se dostalo velkého uznání na poli rave-music v roce 1990. Po tom co se Liam Howlett na mladé britské rave-scéně seznámil s Keithem Flintem a Leeroyem Thornhillem, zaloľili tito tři projekt The Prodigy a poté, co Howlett vyjednal smlouvu u labelu XL Records, vydali v březnu 1991 svůj první release “What evil lurks”.
O ąest měsíců později se The Prodigy mohli pyąnit daląím releasem “Charly”, ve kterém se vyskytoval sampl z dětského veřejného prohláąení. Ze skladby se stal no.1 hit na BDC (british dance charts), poté byl úspěąný i v prodejních charts (#3). Daląí dva singly “Everybody in the place” a dvojsingl “Fire / Jericho”, byly v Británii vydány na konci roku 1991 a na začátku roku 1992. V průběhu roku 1992 pak jeątě vydali singl “Out of space” a hlavně na konci toho samého roku debutové album “Experience”, jeden z prvních longplayerů rave projektů. Album, na kterém byla slyąet kombinace dunivého breakbeatu a vokálů od Lee Perryho a Arthura Browna, se dostalo aľ do Top 10 britské prodávanosti a lehce získalo zlatou desku. V průběhu roku 1993 se k projektu přidal ragga/hip-hopový MC Maxim Reality (Keeti Palmer), který Howletta uchvátil remixérskými prácemi pro Front 242, Jesus Jones a Art of noise. Poté co se Maxim připojil k projektu, vydali The Prodigy daląí singl “Earthbound” a tehdy se začaly vyskytovat první hlasy, které říkaly, ľe The Prodigy jsou komerční. Potvrdil to i daląí singl “One love”, jenľ společně s “Earthbound” překonal hranici Top 20 britské prodávanosti singlů. Daląí singl “Wind it up (Rewound)” to jiľ nedokázal. Po několika měsících práce následovalo vydání daląího songu “No good (start the dance)” (1994). Navzdory faktu, ľe hlavním znakem tohoto singlu byl rychlý ľenský vokál s rave-strukturou, vyąlo druhé album “Music for the jilted generation” (1995), kde se vyskytuje více kytarových věcí na úkor piano a rave-tracků. Důkazem toho byl předcházející singl “Voodoo people” (1994). Album sice pokračovalo v tvrzení, ľe The Prodigy dělají breakbeat/drum’n’bass, ale projekt byl jiľ posuzován jako komerční (po dlouhé periodě v tanečním undergroundu). Album “Music for the jilted generation” vstoupilo do britských prodejních charts na prvním místě a hned v prvním týdnu prodeje získalo zlatou desku. Longplayer byl také nominován na cenu Mercury Music Prize jako nejlepąí album roku. V letech 1994 a 1995 pořádali The Prodigy ąňůru tours, během které se výrazně změnila osobnost Keitha Flinta v bouřliváka.
Bylo to znát i v daląím singlu z března 1996 “Firestarter”, jenľ vstoupil do britských prodejních charts na prvním místě. Mnoho dětí, které shlédly videoklip, pak Keith Flint straąil ve snech. Kytarová smyčka a Flintovo catcall-vocal (jeho první vokál na desce) obletělo celý svět a zakrátko se ze skladby “Firestarter” stal globální hit, díky němuľ se The Prodigy konečně výrazně prosadili i v USA. Následoval singl “Breathe”. V roce 1997 pak singly “Poison”, “Smack my bitch up” a třetí album “The fat of the land”. I přes to, ľe longplayer byl mainstreamově zaměřen na příznivce rocku, tak dokázal vstoupit do britských a amerických prodejních charts na prvním místě. Daląí dlouhohrající deskou od The Prodigy byla mixovaná kompilace “The dirtchamber sessions” (1999). Příznivci projektu The Prodigy si vąak na nové album jeątě budou muset počkat do března 2003. “Always outnumbered, never outgunned”, tak zní jiľ dlouhou dobu známý titul tohoto díla, na kterém dělali Liam Howlett, Maxim Reality, Keith Flint a Leeroy Thornhill celých 5 let, nebo» chtěli docílit perfektní produkce. Jeątě před vydáním alba vyąel singl “Baby’s got a temper”, který vąak údajně nebude na longplayeru zastoupen, nebo» skutečně není přílią reprezentativní. Fanouąci by neměli čekat něco ve stylu “Firestarter”. Album by mělo být ovlivněno hudbou projektů Queens of The Stone Age a Primal Scream.
