Thievery Corporation – The Mirror Conspiracy
Píąe se rok 1996 a ve Washingtonu vzniká nenápadně obdoba Kruder & Dorfmeister. Rob Garza a Eric Hilton si dávají jméno Thievery Corporation a zároveň, aby měli kde vydávat, zakládají label 18th Street Lounge Music, pojmenovaný podle jejich oblíbeného baru. Jejich hudba, kterou mnozí označují za nicneříkající downtempo, balancuje na pomezí triphopu a acidjazzu. Nejdříve se světu předvedli čtyřmi singly, na nichľ si testovali svoji vzájemnou souhru a moľnosti studia, neľ si troufli na plnohodnotné album. To dostalo název Sounds From The Thievery Hi-Fi, pro mnohé s tolik magickým gramofonem na obalu. Vecpali na něj úctyhodných ąestnáct skladeb, kterým dominoval předevąím jejich zájem o sampling a různorodé proplouvání hudebními styly. Nevyhýbali se ani vlivům reggae ąedesátých let spolu s chytře nakombinovaným popem. Album se dobře prodávalo a zřejmě největąí odměnou byl pro tuhle dvojku track Shaolin Satellite, který si na svoji mixovanou kompilaci pod oblíbenou řadou DJ Kicks, zařadili jimi tolik obdivovaní Kruder & Dorfmeister. Posilněni úspěchem vydávají po třech letech hned tři tituly. Prvním z nich byla deska Abdulctions & Reconstructions, která představovala oba američany jako zdatné remixéry.
Jejich ąikovnými prstíky proąli více či méně spříznění kolegové – Gus Gus, Rockers Hi-Fi, Hooverphonic, Stereolab, Pizzicato 5 a mnoho daląích. Kritikou hodně ceněné album představovalo tyto projekty v nových verzích, které se pohybovaly předevąím v líných triphopových rytmech. V červnu tohoto roku vyuľívají nabídky německých Stud!o K7 a mohou tolik respektovaným K & D, v daląím vydání DJ Kicks, předvést svoji představu stejně pohodového setu. Jde o jejich první oficiální mixovaný set namíchaný z triphopových a downtempových skladeb, které jsou ąmrncnuty stále větąí oblibou v latinskoamerických rytmech. Schází se tu skutečná elita – Rockers HiFi, DJ Cam, němečtí Jazzanova a ethno králové Fun-Da-Mental. Navíc se zde objevují i jejich dva vlastní tracky, které na ľádné desce nevyąly – It Takes A Thief a Coming From The Top. Na podzim jeątě nachází čas na vydání historicky první kompilace na svém labelu 18th Street Lounge: Jet Society. Nejde o ľádné známé autory, snad kromě francouzky Louise Vertigo. Lidé, kteří se tu potkávají, mají k hudbě příbuzný vztah. Baví je kombinace starých inspirací z let minulých společně s novými moľnostmi elektronické hudby. Nejvíce je tu zastoupena francouzská a brazilská scéna. Vznikají tak nové fůze jazzu, funku s elektronickými beaty aľ breakbeatových rytmů, navíc se tu objevují karnevalové postupy – zkrátka směs toho nejlepąího a nejzajímavějąího, co bylo v minulosti vymyąleno a nově přizpůsobeno aktuálním trendům. Pro Thievery Corporation jde o celkem zajímavý experiment a docela by mě zajímalo, jak se tohle netradiční album vlastně prodávalo…
Koncem loňského roku se konečně na trhu objevuje třináct nových tracků pod společným názvem alba The Mirror Conspiracy. První dvě skladby se převalují v uvolněném dubovém rytmu a podkladem je novodobé reggae pro příątí tisíciletí, se spoustou bicích automatů naprogramovaných na výbornou. Vznikají tu tak zajímavé kličky z beatů a perkusí nestandardně poskládaných. Po úvodní Treasures vás jistě zaujme francouzsky zpívaná Le Monde, kterou svým něľným vokálem ochutila zpěvačka Lou Lou. Daląí dva kousky vyuľívají kombinace aktuálních pomalých rytmů spolu s ethnickými nástroji. Nejdříve Indra, která je podobná dění okolo labelu Nation Records a díky zvuku sitár, a arabských tabel působí hodně orientálně. Nezpívá se tu, celým trackem se nese pouze něľně poloľený ľenský hlas, který spíą vzdychá neľ aby tu měl slouľit jako nějaký hodnotný doplněk. V těsném závěsu za ní následuje skladba Lebanese Blonde, která vyąla i jako singl. Sitáry si uľijete i zde zásluhou Roba Myerse. Výrazná je dechová sekce v tzv. jamajském stylu. V této ethnem provoněné skladbě zpívá Pam Bricker. Ta vydala loni své sólové album pod názvem U-Topia. Od roku 1981 skládá ve Washingtonu a její doménou jsou jazzově orientované skladby. Nevyhýbá se ani vlastní interpretaci rockových trháků, v jejímľ podání mnohdy vyzní jeątě lépe. Stejně jako dnes recenzovanou dvojku ji zajímá latinskoamerické, zejména brazilské podání jazzových skladeb. Její tracky jsou plné melancholických nálad a podobně vyznívá i skladba pro TC – Lebanese Blonde. Tenhle kousek by klidně mohl soutěľit s tvorbou Fun-Da-Mental či Transglobal Underground a svědčí o hudební různorodosti TC, kteří nám tu vąak jeątě neříkají poslední slovo – to nejlepąí totiľ teprve přijde! Air Batucada, So Com Voce a Samba Tranquille totiľ tvoří pomyslnou brazilskou trilogii a to nejen díky názvům. Hudebně si jsou tyhle tracky uľ hodně podobné s tvorbou K & D, moľná více k sólovějąímu projektu Richarda Dorfmeistera – Tosca. Zálibu v perkusích a latinskoamerických rytmech jste mohli pozorovat i u příątě recenzovaných Jazzanova nebo téměř učitelů ve vyuľívání těchto nástrojů s moderními technologiemi – Nu Yorican Soul. Vąechny tři jsou opět v hodně pohodovém nikam nepospíchajícím duchu, snad jen přílią krátké na tak náročná témata, která by se dala jeątě více rozvinout. A kdyľ změna stylu, tak i nutná výměna vokalistky, která skladby nazpívala v rodném jazyce. Bebel Gilberto je dcerou skladatele bossanovy Joao Gilberta a jeho druhé ľeny Miuchy (mimochodem zdatné jihoamerické zpěvačky). Takľe moľná i muzikantská krev, která jí v ľilách koluje a její slabost pro sambu a bossanovu vyústila k tomuto propojení. Největąími úspěchy byl duet s Kennym G. (The Girl From Ipanema) a z taneční hudby uľ okusila spolupráci s japonským Dee-Lite odpadlíkem Towa Teiem. Příjemné a pro nás trochu exotické představení brazilské kultury je daląí zajímavou změnou na tomhle kaleidoskopickém albu nálad. Jako od The Air zní skladba Shadows Of Ourselves. Snad za to můľe opět francouątina Lou Lou, ale i celkovým přístupem, hlavně rozhrkaným aľ flaąinetovým piánkem tuhle francouzskou sestavu hodně připomínají. Odliąují je pouze trumpetové doprovody, které zatím The Air nepouľívají (i kdyľ uvidíme na novém albu:-). Jediným vysamplovaným úryvkem, ke kterému se tahle dvojka přiznala, je hlas slavné jazzmanky a první dámy blues – Elly Fitzgerald. Byla to neobyčejně pracovitá ľena, jenom v roce 1956 jsem napočítal dvanáct alb, které jí vyąly. Pokud si pustíte poslední skladbu na tomto albu – Tomorrow, dáte Thievery Corporation zapravdu, ľe si o vypůjčení hlasového úryvku přímo říkala. Po dvou minutách jejich klasického lenivého stylu přichází první drum´n´bassové bicí a komplet spolu aľ neuvěřitelně ladí. Nevím ovąem, co by výsledku řekla samotná Ella…
Zhodnocení: Tohle není deska, která vás zaujme hned na první poslech. Dlouho mi nic neříkala a připadala mi hodně nudná. Musíte ji mít ve vaąem přehrávači o něco déle neľ ty ostatní – pak vás jistojistě vezme! Jediné co bych tomuto nadějnému projektu vytknul, je přílią krátká stopáľ jednotlivých skladeb. Mnohé mají délku kolem tří minut, některé ani to ne a to náročnějąímu posluchači nemůľe stačit. Pokud ho totiľ zaujme nějaký motiv, nerad se s ním vzápětí loučí. Pro downtempové nadąence skvělá ochutnávka tohoto stylu ze země za velkou louľí…
