Transmission 4 report
Pátek 2. listopadu byl dnem D pro všechny trancery a vyznavače taneční hudby, jelikož se v pražské Sazka Aréně uskutečnilo již čtvrté pokračování Transmission. Akci pořádala stejně jako v předchozích případech společnost United Music a hned na úvod prozradím, že odvedli perfektní práci, co se organizace týče. Přesunutí akce do Sazka Arény byl moc dobrý tah, jelikož Sazka je prostornější a celkově vhodnější pro pořádání takových akcí. Hlavní hvězdou večera měl být holanďan Ferry Corsten, který zahrál i na druhé Transmission. Jestli byl skutečně tou hlavní hvězdou právě on se dozvíte v tomto mini-reportu.
Ještě bych se trochu vrátil k organizaci. UM to skutečně zmákla na jedničku. Nikde žádné fronty, dokonce i výměna vstupenky za Sazka ticket byla otázkou několika vteřin. To samé platí i pro šatny, vše proběhlo až nečekaně rychle. O stánky s občerstvením nebyla nouze. Každý si přišel na své, kromě nápojů nechyběla pizza ani klobásy, hot-dogy, či kuřecí specialitky a to za docela přijatelné ceny. Zvuk byl velmi dobrý, i když místama mi přeci jen přišel trochu přeřvaný, ale bylo to ještě v rámci mezí. Videoprojekce byla poutavá, stejně jako pyrotechnické efekty, vodotrysky, či taneční výstupy. Vynikající byly i úvodní intra k jednotlivým DJs a celý ten nápad s elementy země, voda, oheň, vzduch a pak také ten pátý element, kterým jsme byly my. Má jediná výhrada směřuje směrem ke kuřákům, kteří nedodržovali místa určená ke kouření a zapálili si prostě kde se jim zachtělo a to ještě častokrát nezůstalo jen u cigaret.
Teď už se ale pojďme podívat na to hlavní a to na výkony jednotlivých DJs.
San – Musím se přiznat, že jsem příliš nevěděl co od tohoto sympatického holanďana očekávat. Věděl jsem, že hraje spíše progressivně, a že asi jen těžko můžeme čekat uplifting, ale světe div se, dokonce i na ten došlo a to v podobě Talla 2XLS – No In Between. Jinak ale San začal velmi dobře. Hned v úvodu jeho setu zazněly takové hitovky jako Dash Berlin – Till The Sky Falls Dawn, The Blizzard – Kalopsia nebo moje oblíbená Markus Schulz – SLA9. S přibýbajícím časem byl ale jeho set nudnější a nudnější a tak sáhl San po tutovce v podání Lethal Industry v neznámem remixu, což zanznamenalo velký úspěch, i když já jsem z toho dvakrát odvázanej nebyl. Celkově bych ale jeho set hodnotil přeci jen chvalitebně a myslím, že nejsem sám.
San And Jan Johnston – Součásti Sanova setu bylo i vystoupení zpěvačky Jan Johnston, která byla v intru ohlášena jako první dáma trance music, i když pro mně by to byla spíše Justine Suissa. Jan Johnston se zdržela na podiu zhruba 20 minut, což není zrovna mnoho, ale upřímně to bylo asi dobře. Ačkoliv pohled na ní byl určitě velmi příjemný, tak její zpěv byl spíše pod očekávání. Zpívala totiž na half-playback, jinak řečeno prostě přeřvávala už nazpívaný hudební podklad. Ale oceňuji alespoň, že si tam i něco přidala, na druhou stranu párkrát zase zpívat zapomněla, když zrovna měla. Největší úspěch zaznamenala skladba Flash v remixu od Tiesta.
Above & Beyond – Z této britské trojice přijela do Prahy jen dvojice Jonathan Grant a Paavo Siljamäki. Jono se staral převážně o mixing, kdežto Paavo dělal spíše baviče a předváděl své opičí tanečky a procítěně také zpíval snad veškeré vokály v jejich setu. Svůj set odstartovala tato dvojice s vynikající skladbou Michael Cassette – Shadow Movement. A i nadále pokračovali spíše progressivněji až se postupně dostali ke skřípajícímu Wippenberg remixu pro Home. Sice bych raději uvítal originál, ale musím uznat, že živě zní tento remix o poznání lépe než doma. Zanedlouho došla konečně řada i na lasery, které se poprvé rozsvítily při tech-tranceovém nářezu v podobě nového singlu od Katany. Druhá půlka setu už byla ve stylu uplifting trance a to převážně tracky z dílny labelu Anjunabeats. Nechyběly takové pecky jako Tranquility Base – Oceanic, Maor Levi – Shapes (Oliver Smith Remix), Oliver Smith – Nimbus, Super8 – Get Off nebo klasiky jako Razorfish, Can´t Sleep nebo Alone Tonight. Všechny tyto tracky dostaly Sazka Arénu do pořádného varu a troufám si říci, že hlavní hvězdou večera byla právě formace Above & Beyond.
Ferry Corsten – Tento usměvavý holanďan zahájil svůj set se skladbou First State – Falling, což je asi vůbec nejhranější trance skaldba současnosti. Ferryho set měl sice hlavu a patu a tvořil jakýsi příběh, ale přesto střídal lepší momenty s těmi slabšími. Mezi ty lepší určitě patřil jeho track Beautiful a Arénu dobře rozpálila i klasika Fly Away od Vincenta De Moora v novém Cosmic Gate remixu. Vrcholem jeho setu byla však smrtící kombinace Brainbox a Out Of The Blue, která dokázala trochu rozpohybovat i mně a to už je co říct! Ferrymu byl přiřazen element ohně, takže v průběhu jeho setu byl oheň nejen součástí videoprojekce ale i různá ohnivá vystoupení. Jeho skladba Fire však navzdory očekávání nezazněla.
Vision Impossible – Půlhodinová vsuvka od těchto mistrů vizuálních efektů byla docela příjemným zpestřením. Měli výborně sladěný zvuk, světelné efekty a videoprojekci. Vrcholem byla bezpochyby závěrečná Dallas Superstar Vs Orkidea -Higher, který byla zvolena jako hymna této Transmission. Skladba je to sice postarší ale má bezpochyby ten správný hymnický náboj. Při této skladbě se spustily konfety a také různé pyrotechnické efekty. Rozhodně jeden z nejlepších momentů večera.
Christopher Lawrence – Tento američan je jedním z nejvyhlášenějších DJs v zahraniční, bohužel u nás to až tak slavné jméno není. Lawrence na mně působil sice velmi sympaticky, ale rodilý showman to zrovna není. Spíše za pulty jen tak poklidně postával a gestikulací velmi přesně vždy ukazoval vývoj tracku. Přesně jsme tedy mohli vyčíst z jeho gest kdy přijde build-up a vyvrcholení tracku. Co se týče mixingu, tak v tom byl Lawrence nepřekonatelný, prostě špička. Lawrence začal spíše tech-tranceově a tak nechyběly pecky jako Ricky Fobis – Nobody (Igor S Remix), Feliz & Nenes – Platinum nebo Mark Norman-Blikken Machine. V druhé části setu už od Lawrence zazněly tracky spíše ze stylu psy-trance. Ačkoliv já jeho set považuji za nadupaný a hypnotizující, tak to bohužel návštěvníci Sazka Arény příliš nepobírali a spíše jen nechápavě přihlíželi. Hodně lidí se v průběhu jeho setu přesunulo z parketu na tribuny, což je trochu smutné. Na úplný závěr zvolil Lawrence pecku Jussi Soro – Backlash, která perfektně kombinuje prvky psytranceu a upliftingu. Videoprojekce byla v průběhu Lawrencova setu poněkud chudá, ale zato lasery se rozjely na plné obrátky.
Scot Project – Tento maník s dredama je považován za průkopníka stylu hard trance, ale včera z tohoto stylu zahrál jen minimum. Byl to spíše tech-trance a dokonce zazněl i uplifitng v podobě Resound od Thomase Bronzwaera, z čehož jsem byl doslova šokovaný, prostě paráda. Dokonce zazněl i Bulldozer od Simona Pattersona a Atlantis City od Bakera, což bych také od Scota nečekal. Zbytek byl tedy spíše tech-trance a došlo i na pár bootlegů. Poslední půlhodinku jeho setu jsem neviděl, protože jsem spěchal na autobus, ale z té části kterou jsem viděl a slyšel mám jen pozitivní dojmy.
Závěrem bych rád poděkoval United Music za to, že takové akce jakou je Transmission u nás tak skvěle organizuje a budu se moc těšit na další Transmission, doufám že již velmi brzy.
Děkujeme za fotky Alexxovi ze serveru www.alexxij.com.