Transmission report
Sobota dne 18. února 2006, den, který v jinak chladném měsíci, jaký únor bezesporu jest, sliboval rozehřát srdce kaľdého příznivce elektronické muziky, jenľ poctil svou návątěvou hlavní město naąí země a párty Transmission, odehrávající se v hale hokejového týmu HC Sparta Praha. Ačkoliv sem dříve sdílel názor, ľe T-Mobile aréna není pro párty takového typu vhodná, byl sem přesvědčen o opaku. Uľ jen samotný lineup sliboval nezapomenutelný záľitek, kaľdý den těľko potkáte Mika a Ferryho.
20:00 – 21:30 Martin Gredner /CZ/
21:30 – 23:00 Quintin /NL/
23:00 – 01:00 M.I.K.E. /BE/
01:00 – 05:00 Ferry Corsten /NL/ – 4h set
05:00 – 06:30 Michael C /CZ/
Je sobota 18. únor 2006 8:00 – Po probuzení mě přivítalo krásně prosluněné únorové ráno. Po krátké snídani a několika standardních ranních procedurách sem si sbalil svých pár ąvestek a odebral se směrem k Ostravskému hlavnímu nádraľí, kde sem měl společně s A.n.t.i.m osedlat modrého oře českých drah SC Pendolino. Inu musím uznat, ľe vlak je to vcelku pohodlný, na pohled ucházející a příjemně tichý , ale na druhou stranu není ničím výrazně zajímavý. Tolikrát proklamovaného obrovského zájmu o svezení pendolínem jsme se nedočkali, vlak zel prázdnotou. Cesta ubíhala vcelku rychle a i kdyľ jsme si to polovinu cesty ąinuli pomalu jak ąneci, byl sem příjemně překvapen, ľe cestu trvající 3 a půl hodiny vlak zvládl levou zadní na minutu přesně. Jediná věc, která mi opravdu vrtá hlavou je fakt, ľe vlak končí v zapadlé díře jménem Holeąovice a né na Hlavním nádraľí. Nicméně vzhledem k blízkosti nádraľí a T-Mobile arény nám tato skutečnost přiąla nesmírně vhod. Po příjezdu jsme vyuľili jednu z blízkých restaurací k malému posilnění před daląí částí dne. Během několika málo chvil po posilnění se k nám přidala menąí skupinka kamarádů z nejrůznějąích koutů ČR. Krátce po sedmé hodině večerní jsme přesídlili do sousedního podniku abychom mohli sledovat Skoky na lyľích a hlavně hokejový zápas Česko – Finsko.
Je Sobota 18. únor 2006 22:30 – Vzhledem k nepříznivému vývoji zápasu Česko – Finsko a s blíľícím se počátkem vystoupení pro mě jedné z hlavních hvězd tohoto večera M.I.K.A. jsme se přemístili do protilehlé T-Mobile arény, aby náą velký večer mohl uľ konečně začít. Uľ během cesty jsme spekulovali o tom, jaké to asi v aréně je, jelikoľ se parkoviątě před halou pěkně otřásalo. U vchodu pro majitele “Obyčejných” vstupenek postával hlouček lidí bavících se “svým” způsobem. Fronta byla nulová a tak jsme proąli v poklidu. První minuty v aréně jsme věnovali pečlivému hledání ąatny, abychom si mohli odloľit přebytečné oąacení příruční zavazadla. Po krátkém hledání na sebe úspěch nenechal dlouho čekat, coľ bylo také příjemným zjiątěním. Ono po celém areálu bylo ąaten více neľ dost, coľ návątěvníci kvitovali s povděkem. Po krátké návątěvě ąatny jsme spěchali na parket, jenľ se nacházel v prostorách ledové plochy, abychom stihli alespoň závěr vystoupení Quintina. Ihned po příchodu na plochu sem byl překvapen mnoľstvím pařících lidí, nemluvě o pocitu, jaký ve mně nechalo osvětlení, design hlavní stage, obří plátna za stageí, malé obrazovky v několika sloupech lemující levou a pravou stranu stage apod. Prostě paráda, s tímhle vybavením se opravdu daly dělat neskutečné kousky a Holandątí VJ’s Vision Impossible dokázali, ľe opravdu umí. Jediná věc, co nejen mě na celé vizuální stránce mrzela , bylo nedostatečné pouľívání laseru, coľ byla opravdu ąkoda. Za několik málo minutek jme naąli nejvhodnějąí místo na paření, přímo naproti hlavní stage, cca v 5 – 6 řadě. Ihned po příchodu na místo sem byl “rozmraľen” ľárem z plamenometných lamp nacházejících se na třech místech u pódia. Daląím kouskem, jenľ přispěl k rozehřátí, nejen mě, ale cca 5000 lidí, kteří se v tu chvíli nacházeli v prostorách hlavního sálu, byl zajisté závěr Quintinova setu. Měl sem tu čest slyąet tohoto chlapíka na několika předeąlých akcích včetně Transmission Warmupu v mé domovině, o němľ jsem psal posledně. Těch pár závěrečných tracků nám opravdu rozproudilo krev v ľilách a my tak mohli s napětím očekávat, co předvede jedna z hlavních hvězd večera Belgičan Mike Dierickx ( Absolute, Aggressor, The Alternative Art, Astronaut, The Blackmaster, The Boy From Nowhere, The Calling The Freak, Classic Tribe, Coax, Complex Climate, Cosmo Kid, Dark City, DJ Robojox, Drop , E-Tronic, Eclectic Kid, Fascinated, Fun-A-Tic, Futuro, Galore, Hypnobasia, Linetech, Liquid Overdose, M.I.K.E., Magnetical, Mass Effect, MC Macho, Overtone, Plastic Boy, Push, Red Flag , Return Of The Native, Rhythm Quest , Sector 7 , See:3, SFX, Snapper, The, Solar Factor, Soyuz, Tag, Technology Man, Tribal Warriors, Virtua Trancer, Vision Act, X-Scape, X-Tra-Vaganza, XV 7 ).
Pár minut po 23 hodině se Mike objevil na pódiu, potřásl si s Quintinem pravicí a začal do nás hustit úvodní tracky svého 2hodinového setu. Začal opravdu luxusně, věci jako Booka Shade – Mandarine Girl, The Drill – The Drill, Mode Hookers-Breathe, patří mezi mé oblíbené kousky. Hodně mě taky potěąil skladbou Perry O’Neil – Numb, kterou opravdu ľeru. Během Mikova setu sem si několikrát vąimnul kolísání hlasitosti levého svazku reprobeden, coľ se mi nijak zvláą» nelíbilo. Toto kolísání se objevovalo náhodně během první poloviny setu, v druhé půlce sem jiľ ľádné odchylky nezaznamenal. Nesmím také zapomenout na výpadek obrazu na prostředním plátnu, trvající několik desítek minut, o občasném vypadávání malých obrazovek ani nemluvě. Ale byly to jen drobnosti, které neměli vliv na mé celkové hodnocení párty. Ono při tak velkém mnoľství obrazovek, světel , efektů a pod, se vľdy něco přihodí, to jsou Murphyho zákony. Nejvíce sem se samozřejmě těąil na Mikovu vlastní produkci, bohuľel toho z ní Mike zahrál poskrovnu. Naątěstí nezapomněl na svoje největąí pecky, třeba při Strange World jsem dostával záchvaty totální euforie. O to víc mě mrzí, ľe převáľnou část Universal Nation sem strávil na záchodě, coľ je pro mě těľký hřích. Co mě kromě hudební produkce opravdu dostalo, byly slečny prodávající jedny nejmenované energetické nápoje mezi lidmi. Tohle byl opravdu skvělý nápad, člověk alespoň nemusel přeruąit skvělý záľitek a jít “proąmejdit” velký počet nejrůznějąích stánků s občerstvením uvnitř i mimo prostory hlavního sálu. Čeho sem si vąímal opravdu poskrovnu, byli tanečníci a tanečnice, tančící na pódiích vedle hlavního stage, neříkám, ľe by tančili ąpatně nebo něco takového, prostě jen byli mimo mé zorné pole. Ono, kdyľ se člověk soustředí spíąe na to, jak vystupující DJ komunikuje s publikem, coľ Mike zvládl na jedničku, se není čemu divit, prostě na to nezbyl čas. Celkově hodnotím Mikovo vystoupení 10/10, tenhle tatík mi zahrál přesně do noty, jeho set neměl slabé místo, prostě skvělý záľitek.
S blíľící se první hodinou ranní jiľ cca 7000 lidí s napětím očekávalo příchod Headlinera celé párty. Najednou se to stalo, Mike dohrál, rozloučil se s publikem a předal otěľe párty Ferrymu. Kdyľ UM hlasatel oznámil jméno Ferry Corsten, tak to mezi lidmi začalo opravdu vřít, sice to nebylo tak grandiózní přivítání, jakého se dostalo vůbec prvnímu vystupujícímu v T-Mobile aréně 14.5.2004 Paulu van Dykovi, ale i tak to stálo za to. Od prvního okamľiku, od první skladby, bylo jasné, ľe přijel zahrát člověk, který svému umění opravdu rozumí. Celý set toho byl jasnou ukázkou, střídali se v něm, upliftovějąí věci s těmi tvrdąími a hlavně Ferryho vlastní produkce. Co mě ovąem hodně překvapilo (avąak mile) byl fakt, ľe Ferry nezahrál, ľádný trapný úvod, prostě nic co by lidi upozorňovalo na to “bacha je tu hvězda”. Prostě jen od začátku hrál svou muziku. Během celých 4 hodin a 20 minut jeho vystoupení (inu nechtěli jsme ho nechat odejít), bylo k slyąení nepřeberné mnoľství jeho vlastních tracků, či remixů. Vynechal vąak takové tracky jako třeba Whatever, či klasiku jako je Indigo, myslím ľe přímo účelně vynechal produkci Vimany a Gouryelly. Mezi vrcholné okamľiky celých 260 minut patří rozhodně tyto skladby: Out of the Blue ( tato skladba nechala chladného málokoho, přičemľ svůj názor dávali hlasitě najevo, včetně jedné slečny, jeľ pouľívá podobnou přezdívku a jejíľ hlas opravdu neąel přeslechnout :o)), Rock your body rock ( se mi zdálo, ľe zpívají uplně vąichni), FB Feat Edun – Who’s Knockin (Ferry Corsten Remix) (opravdu dokonalý emocionální záľitek) Punk (®iletka rozhodně nebyl sám,kdo proskákal a prozpíval celou skladbu) a samozřejmě ľe Adagio (prostě úľasný závěr, při téhle skladbě řvali úplně vąichni). Ferryho komunikace s publikem byla naprosto fantastická, stačilo mu zvednout prst a vąichni věděli co mají dělat. Ale i lidé sami dávali najevo, kdo je tady pánem. Odezva publika se Ferrymu musela určitě líbit, jeho úsměv byl vidět prakticky po celou dobu jeho vystoupení.
Ferrymu váľně není co vytknout, zahrál parádní set, celou dobu sem se modlil, aby moc nesladil, ale naątěstí se tak nastalo. Technicky i sloľením skladeb to byl setík taky na jedničku ( a né jako jeden jako jeden Holandský ąudlal jménem Těsto, který posbírá pár trance či proggy jahůdek, přihodí do toho pár nudných placek a vąe korunuje prasáckou technikou mixování, kdy není schopen pustit dohromady 2 skladby tak, aby to neznělo jako kopání brambor). Kolem 5:20, po nádherném finále s Adagiem , přenechal Ferry mixpult daląímu českému DJi Michaelovi C. A jelikoľ sem musel letět na vlak, nemohl sem jeho vystoupení shlédnout a tudíľ ho nebudu hodnotit. S kamarády jsme opustili T-Mobile arénu za zvuků Katanova singlu Play it louder (za objasnění patří díky Fugimu) a vrhli se vstříc normálnímu ľivotu, který na nás po návratu z jiné dimenze zábavy s nedočkavostí sobě vlastní čekal. Kdyľ se podívám zpět, tak musím uznat, ľe jsem byl účastníkem opravdu nejlepąí akce jakou si pro nás UM připravila. Pořadatelsky na vysoké úrovni, fronty na barech a na záchodcích byly minimální, u ąaten sem také ľádný problém nezaznamenal. Je opravdu vidět, ľe se UM učí, coľ je opravdu jen dobře. Během celé akce doąlo k několika málo chybám, ale v porovnání s mnoľstvím kladů není skoro o čem mluvit, snad jen ąkoda těch laserů. Mimochodem UM hlasatel není zas tak hrozný jak sem čekal, nicméně se objevoval mnohdy v maximálně nevhodných okamľicích ( ve srovnání s MC’m na Macháči je to znatelný krok dopředu). Během Ferryho setu doąlo také na avizované představení skupiny Metal Rob, jejichľ robotické kostýmy mě opravdu dostaly. Největąí parádou byl bezesporu maník, který jezdil na vozíku mezi lidma, měl sem moľnost spatřit jeho kostým z opravdové blízky, fakt úľasné. Jedinou chybou celého vystoupení byla jeho délka, ľe se tohle maníci budou po pódiu prohánět pouze několik málo minut mě váľně ani v nejhorąím snu nenapadlo. Opravdu největąím neduhem celé akce bylo mnoľství totálně vysmaľených lidí, ale to je bohuľel neduhem prakticky kaľdé párty. Věc která mrzela nejvíce mě osobně, bylo zmeąkání vystoupení Martina Grednera, jelikoľ sem dal přednost hokeji, coľ mě vzhledem k vývoji mrzí dvojnásob. Jinak děkuji UM za opravdu skvělý záľitek. Otázka do budoucna zní, dokáľe UM tak vysoko nasazenou la»ku udrľet ? Já jen doufám, ľe ano a proto přeji agentuře United Music mnoho zdarů při daląích akcích. Vám ostatním přeji plno skvělých záľitků a na daląí párty (nejen s UM) na viděnou. Poděkování za fotky patří Yvesovi.
Fotoreport z této akce najdete na Trance-Foto.com, poděkování za poskytnutí fotek patří Palcimu.
