Hudba se dá poslouchat různě. Někdy si jí pustím jako kulisu, ale když se chci do ní nechat opravdu vtáhnout, vynechám všechny ostatní činnosti. Pak se tu hudbu snažím většinou nějak analyzovat, pokaždé se zaměřuju na určité části, při každém poslechu na jinou. Když znám každý jednotlivý detail, poslouchám skladbu celkově.
V klubu tohle odpadá. Čím dál menší roli u mě hrají vystupující, spíš vyhledávám co možná nejvyšší koncentraci zdejších lidí. Žádný kvalitativní rozbor pro mě na párty neexistuje, bavím se na oblíbené tracky stejně jako na ty neoblíbené. Takže se stále ještě potkáváme, akorát doma už u mě trance nefrčí.