Ředitel velkého úřadu si všiml, že vedoucí jednoho z oddělení zaměstnal nového člověka. Nechal si jej tedy zavolat do své kanceláře na krátký pohovor. Jak se jmenujete?“ ptá se ředitel. „Roman,“ odpovídá muž. Ředitel se zamračí:Tak podívejte se. Nevím, kde jste pracoval dřív, ale já zásadně nikoho neoslovuji jeho křestním jménem. Tak se totiž líhne přílišná familiárnost, která vede k oslabení autority. To znamená, že své podřízené oslovuji jen jejich příjmením – Nováku, Černý, Procházko – to je vše. A mě ostatní oslovují jenom „pane Dvořáku“. Tak teď, když jsme si to ujasnili, řekněte mi ještě vaše příjmení.“ Nováček povzdychne a řekne: „Miláček. Roman Miláček.“ Ředitel: „Dobře, Romane. Dále bych vám chtěl…..“
